Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth

  • 3
H.P. Lovercraft byl jedním z největších velikánů hororové scény a jeho tvorba je jako dělaná pro přepracování do herní podoby, která se chystá a my jsme pro vás o ní vyštrachali všechny možné informace.

Call of Cthullu: Dark Corners of the Earth
Výrobce: Headfirst
Vydavatel: Bethesda
Datum vydání: 1. kvartál 2004
Homepage
Call of Cthullu H.P Lovercraft patří k největším velikánům svého literárního žánru, kterým je horor a jako takový se dočkal mnoha zfilmování svých příběhů a nyní se chystá dokonce herní konverze s podivným, těžko vyslovitelným názvem Call of Cthulhu. Hra přímo vychází z jednoho z nejúspěšnějších lovercraftových románů Stín nad Innsmouthem, na nějž pak navázaly další a utvořily mezi hororovými fanoušky velice populární sérii. Lovercraft přišel s vizí, že náš svět, tak jak ho známe, je jen jakousi slupkou všeho zlého, co se nachází pod povrchem zemským a hladinou oceánu. Cthullhu je nejvyšším knězem Prastarých, rasy, jež vládla Zemi v dávných dobách a dodnes ji někteří blázni uctívají jako bohy a chtějí jejich nový příchod a zotročení či spíše zlikvidování lidské rasy pod jejich nadvládou. Cthullu odpočívá v největších, člověčím okem nepoznamenaných, hlubinách Tichého oceánu a čeká, až ho jeho sekta přivede zpět k aktivnímu životu. Hráč se vžije do role soukromého detektiva Jacka Walterse, který má na starosti vyšetřování v případu zmizelých osob v městečku Innsmouth, kde postupně začíná rozplétat spletité nitky příběhu a proniká čím dál tím hlouběji k tajemnému kultu, s nímž se v průběhu hry také setká a komorní pátrání se změní v boj o vlastní život, ale Call of Cthullu především světlou budoucnost nás všech. S Jackem se setkáváme až po celém dobrodružství v blázinci, kde po té veškeré hrůze skončil a celé vyprávění se děje retrospektivní formou. Ač je hra koncipována jako akce, tedy spíše survival horor, bude na příběh kladen značný důraz a autoři z Headfirst tak mají možnost využít své znalosti z adventurních kusů, až do mrtě. Hororový svět H.P Lovercrafta jim proto dává jedinečný prostor, jelikož ač jsou svázáni určitými neměnnými situacemi a skutečnosti, mohou vytvořit prakticky vše, co jim přijde na mysl. Hra totiž nebude zcela přesně opisovat děj knihy, jelikož pro některé hráče, kteří četli i knižní předlohu, by rozuzlení celé zápletky nebylo překvapením. Spíše se dočkáme nějakých společných a nezaměnitelných událostí, které by měly být dostatečně časté na to, abychom neustále věděli, co že vlastně hrajeme za dílo.

Celý Lovercraftův smyšlený svět, jenž z jeho tvorby čiší neuvěřitelnou měrou, se autorům dokonale podařilo převést do digitální podoby, ať už je to nenahraditelná atmosféra Anglie 1922 Call of Cthullu vyvolávající sama o sobě pochmurné pocity, podpořené navíc divnými obyvateli, u nichž se vám vždy bude zdát, že něco skrývají a nikdy si nebudete moci být jisti, zda vám, při otočení se k nim zády, nebodnou kudlu do zad. Podíváme se do opuštěných domů, zvláštních jeskyní i propastí hluboko pod povrchem, kde se postavíme strašlivému zlu v podobě nestvůr, o jakých se nám ještě nezdálo a v jejichž popisování byl Lovercraft mistr nad mistry. A navíc, ve hře vypadají monstra ještě o mnoho děsivěji, než když si o nich čteme po nocích v knížkách a pak se nám o nich zdají nepěkné sny. Vývojáři sází i na jeden z klasických prvků survival hororu, jímž je známé pořekadlo, že lidé se bojí více toho, co nemají možnost vidět. Zatímco na nás jiné hry chrlí jednu stvůru za druhou, tak Headfirst na to jdou přesně z opačné strany, chtělo by se říci od lesa. Umně nadávkované porce zrůdných nepřátel vyvolají přesně ten kýžený efekt, kdy se neustále otáčíte a už už čekáte, že na vás něco vyskočí, hudba je vyšponovaná až k maximu, ale náhle opět utichá do klidných až ukolébavých tónů a hráč se uklidňuje s nezastíranou radostí, že má alespoň na chvíli tak vyhledávaný pocit strachu za sebou. Ale co se nestane! Ze stropu skáče zpotvořená kreace monstra toho nejšílenějšího Call of Cthullu designéra a my se lekáme, div že nespadneme ze židle. Samozřejmě nemusím připomínat, že v takovém případě ochromenosti není možné útočit, tudíž naši pouť musíme opakovat od poslední uložené pozice, která, jelikož jsme byli tak vtaženi hustou atmosférou, je však hodně daleko. Ovšem pokud se na monstrum připravíte na tom samém místě, kde vás minule tak nehezky překvapilo a schramstlo, s největší pravděpodobností neuspějete, protože, ač by mělo Call of Cthulhu obsahovat značné množství skriptů, nepřátelé k nim patřit nebudou. Měli by disponovat dynamicky měnitelnými pozicemi, což za nás za všechny, ve jménu správného strachu, musím s povděkem kvitovat.

Technologická stránka věci je poměrně impresivní a tvůrci o ní mluví s neskrývaným nadšením, které s nimi, díky pěkným obrázkům a videím, můžeme sdílet i my. Pokud jste viděli nějaké starší obrazové materiály, jistě mi dáte za pravdu, že nebylo o co stát a že Call of Cthulhu vypadalo spíše jako budgetovka než jako tříáčkový titul snažící se pokořit ty nejvyšší mety. Avšak hra je ve vývoji již hodně dlouho a na letošní E3 byl vidět obrovský pokrok v kvalitě, jež Call of Cthullu se nyní dá řadit minimálně k pěknému nadprůměru, což pro potřeby hry a pro vykouzlení správné atmosféry bohatě stačí. K vidění by měly být spíše stísněnější prostory, než na jaké jsme obecně zvyklí, i když ani rozsáhlejší a dobře vyvedené exteriéry nám nezůstanou utajeny. Velký důraz je kladen na skvělé otexturování, což je postup, jaký známe například z vývoje DOOMa 3, v němž modely třeba nemají tak obrovské množství polygonů, na které, díky skvělým plastickým texturám, vypadají. Nutno dodat, že některá monstra z Call of Cthullu jako by z oka vypadla svému, právě zmíněnému, slavnějšímu konkurentovi. Na obranu potenciálního krále akčního žánru musím však prohlásit, že jako celek se, co do grafické preciznosti, „Volání Cthullu“, DOOMovi 3 rovnat nemůže, ale nejedná se v žádném případě o urážku, jelikož to samé se dá prohlásit i o valné většině akcí s mnohem větším rozpočtem než je Call of Cthulhu. Dozajista nás potěší i solidní práce světla a stínu, jež je v podobné hře rozhodně potřebná.

Každá solidnější akce (ač jí Call of Cthulhu není v tom pravém smyslu) by měla disponovat nějakou speciální vychytávkou, jež by ji odlišovala od neprostupného houfu ostatních. Call of Cthullu V tomto případě se na specialitku skutečně můžeme těšit a mělo by se jednat o skutečně novátorský kousek, v podobě starosti o vlastní duševní zdraví, jelikož ve hře narazíme na věci, které měly být lidskému oku utajeny na věky věků a náš hrdina se s nimi setká v koncentraci vyšší než zdravé, což také, jak už víme, vyústí v pobyt v blázinci, ale tohoto luxusu se nám dostane až po splnění důležitého úkolu. Postupem času, jak budeme pronikat hlouběji pod slupku zdánlivě neproniknutelného zla, tak to našemu odvážnému soukromému očku začne lézt na mozek. Celý průchod hrou by měl být jakýmsi balancováním na pokraji šílenství, což se rovněž příznivě podepíše na výsledné atmosféře. V případě, že budeme někde dlouho bloudit, uvidíme či uslyšíme nějaká monstra nebo na zdi najdeme krvní napsané obskurní texty, hodně se pokřiví náš pohled na realitu, tedy lépe řečeno hrdinův pohled se pokřiví, což se projeví na rozostřeném vidění, bláznivých viděních nebo podivných zvucích, jež se naší postavičce budou honit v hlavě a nám linout z reproduktorů. Na pohodě rovněž nepřidá nějaké to zranění či pohled na zmutovanou mrtvolu. Naopak pomůže nalezení nejrůznějších svatých míst, lékárniček či silnější zbraně. V případě, že se Jack úplně zblázní, Call of Cthullu nastává game over, jelikož je neovladatelný a ani stavy tomuto pólu se blížící nebudou žádný med, to mi věřte.

Jestliže si myslíte, že duševní zdraví, tedy anglicky sanity, bude znázorněno někde na monitoru nějakým ukazatelem, tak jak to známe, tak vám tuto domněnku musím vyvrátit, jelikož takto vyobrazené nebude nic, tedy ani náboje v zásobníku či klasické zdraví. Zbývající kulky si musíte pamatovat, stav tělesné konstituce poznáte z pohybu, který bude v případě zranění výrazně omezený. No, a úroveň Sanity, jak už jsme si řekli, poznáte z nejrůznějších obrazů a pazvuků. Absence HUDu je dozajista potěšitelná, poněvadž jedině přidá na autentičnosti. Určitě se nám nikdy nelíbil monitor zaplácaný spoustou ukazatelů všeho možného. Otázkou však je, do jaké míry se celý systém povede zakomponovat. Zatím to vypadá, že by se o žádný problém jednat nemělo, ale se soudem vyčkejme na finální produkt.

Pro militaristy je připraveno množství dobových zbraní jako jsou kolty, revolvery či nože, dostatečně reflektující skutečný stav. Dočkáme se však i mytických kousků, dovedně ukrytých po všech Call of Cthullu šestnácti rozsáhlých úrovních hry. Potěší rovněž jednoduché využívání Jackových paží, které nás nejednou udrží naživu. Například v jedné z misí jsme shozeni z lodi, která zápasí s bouří ve vysokých vlnách. Jedině díky svalnatým rukám se Jack udrží zábradlí a přeručkuje do bezpečného prostoru. Pro určité akce bude třeba rovněž využití pomoci od NPC postav, jichž by mělo být větší než malé množství. S nimi bude možné rovněž pohovořit a dozvědět se něco o problematice, okolo níž se celá hra točí. Velký důraz by měl být rovněž kladen na stealth prvek, jenž bude nemalou součástí celého napínavého dobrodružství. V přímé konfrontaci s mnohými monstry nemá Jack Walters velkou šanci, ovšem s možností plížení se karty obrací a našemu hrdinovi se tak do rukou dostává jedna z nejúčinnějších zbraní pro rozlousknutí celé záhady. Autory je prezentována i situace, kdy je Jack pronásledován přes celý Innsmouth nestvůrami i posedlými obyvateli a jeho jedinou šancí je zběsilý útěk propletenými uličkami města. Věřte, že při podobných akcích se atmosféra dá krájet, vždyť kdekoliv může vybafnout další nepřítel a jednou dvěma ranami s vámi skoncovat. Na umělou inteligenci jsou tvůrci rovněž pyšní, dokonce prohlašují, že funguje naprosto perfektně, čemuž bychom rádi věřili, ale podobných slibů tu máme vždycky přehršle, ovšem z kompletní verze Call of Cthulhu se tak nějak vytratí. Doufejme, že u Call of Cthulhu tomu tak nebude, jelikož na AI se pracuje od samého počátku vývoje a neustále se vylepšovala. Vzhledem k tomu, že hra je ve vývoji již tři roky, něco na té propracovanosti asi bude.

Osobně se na Call of Cthulhu: Dark Corners of the Night velice těším, jelikož jak se zdá, takto pěkné přepracování Lovercrafta jsem tu ještě neměli a pokud se povede převést již několikrát opěvovaná atmosféra, můžeme být na výsledek natěšeni všichni. I autoři se zdají být přesvědčeni o úspěchu svého ambiciózního titulu, jelikož již dnes začínají pracovat na pokračování s podtitulem Beyond the Mountains of Madness, ale o něm je známo jen naprosté minimum informací a navíc neexistuje žádný obrazový materiál, kterého bychom se však měli dočkat s dokončením dnes probíraného titulu, jež by mělo proběhnout někdy v prvním čtvrtletí tohoto roku. Až nashromáždíme dostatek zajímavých informací, tak vás dozajista budeme opět informovat.

Index očekávání: 8/10