Lidé z Terminal Reality (mimochodem, mají na svědomí starou 3D střílečku Terminal Velocity :) si to zatraceně dobře propočítali. Připravili hru, která v sobě kombinuje všechno, co dráždí, případně se dobře prodává. A kupodivu z toho nevznikl guláš – na konzolích hra sklidila slušný úspěch, verze pro PC se chystá a podle hratelné demoverze se (naštěstí!) nemusíme obávat rychle splácané konverze. A čím hra láká?
Upíry. Série Blood Omen se řadí k vysoce oblíbeným a uznávaným, o čemž svědčí i poslední příspěvek: Blood Omen 2. Upíři stále lákají. Mezi populární a komerčně úspěšné se též řadí ženské herní postavy (ano, i když zrovna vám se Lara nelíbí) a tak autoři coby hlavního hrdinu nezvolili drsného upíra, ale rafinovaně sličnou upírku BloodRayne. Můžete si o tom myslet co chcete, klidně nesouhlaste, ale funguje to stále spolehlivě. Dobrá – máme pohlednou ženskou upírku. Ale proti čemu by mohla bojovat? Upírům? Dobrá... a nacistům. Nacisté představují ztělesněné zlo a historicky doložená pátrání po mysteriózních artefaktech dodávají příběhu punc nevyřčeného a neviděného tajemství. Takže sličná upírka bojující proti 
nacistům – ještě tomu ale pořád něco chybí. Vzpomeňme si spolu na výbornou a úspěšnou hru Max Payne, která by se možná nestala tak úspěšnou bez jedné drobnosti – tzv. "bullet time" efektu známém z filmu Matrix. Velmi jednoduše – po zmáčknutí tlačítka se čas zpomalí tak, že se postava snadno vyhýbá kulkám, zatímco nepřátelé ne. Na druhou stranu si přiznejme, že zatímco Max neměl k této schopnosti vůbec žádný důvod, BloodRayne ji z upírské podstaty má (upíři se pohybují rychleji než člověk). Poslední aspekt – krev. Při střetu s ozbrojenou skupinkou nacistů se místnost po chvíli promění v neuvěřitelná jatka s usekanými údy a rozstřílenými těly. Červená tekutina stříká všude kolem, rozlévá se po místnosti – dekadentní podívanou završuje, když BloodRayne poslednímu přeživšímu prokousne hrdlo a doplňuje si energii. Na druhou stranu – a to je důležitější – výše zmíněné herní prvky drží pevně pohromadě a nakonec se z toho vyklubala dosti ambiciózní záležitost.
Příběh sleduje dvě osy - jako dcera lidské matky a otce upíra se narodila se schopnostmi upírů, ale bez jejich slabostí. Po svém biologickém otci pátrá – aby ho zabila. Pro hru podstatnější osa příběhu se týká nacistů a jejich snah nalézt v mytických legendách pravdivé jádro a získat tak mocnou super zbraň. Ke konci druhé světové války uprchla skupinka nacistů do jižní Ameriky, aby tam ve starodávném chrámu a za pomocí artefaktů nezměrné síly obnovili slávu třetí říše. BloodRayne pracuje pro tajnou organizaci, která se obdobnými delikátními případy zabývá a řeší je... řeší je po svém. Nediplomatickou cestou.
Přímo ve hře si hráč musí zvyknout na zvýšenou dynamiku pohybu oproti obdobným titulům. Když se něco děje, semele se to maximálně v několika vteřinkách a pokud si hráč nedá pozor, může velmi rychle zemřít. S drobnou skupinkou nepřátel, dejme tomu tří nacistů, si poradíte snadno. BloodRayne bez problémů zvládá všemožné akrobatické kousky, které překvapivě vykouzlíte přes jediné tlačítko. Teď jde o způsob likvidace – nabízí se dvě sakra nabroušená ostří připevněná na 
rukou, nebo některé z mnoha střelných zbraní. Používáním ostří se nabíjí speciální schopnost, která po aktivaci propůjčí hrdince několikanásobný damage a lepší absorpci zranění. Zbraně se zase skvěle hodí na dálku, i když měřit zde vzdálenosti je poněkud relativní – BloodRayne se pohybuje zatraceně rychle.
Na větší skupinku se vyplatí přepnout se do režimu zpomaleného času, kdy si lze poradit i s několikanásobnou přesilou. Vše se zpomalí, kulkám se lze rázem uhýbat, hlas vůdce znějící z rozhlasu se patřičně prohlubuje... nastupuje taktika. Konečně vynikne i perfektní možnost simultánní střelby, kdy třeba upírka zaměří zbraní v jedné ruce nácka po straně a zbraní v druhé ruce nepřítele před vámi. Jemným natočením lze samozřejmě docílit zaměření obou zbraní na jednoho protivníka. Zbraně se dělí na několik typů, lehké, těžké (na jednu ránu ustřelí hlavu) a speciální. Mezi nimi nalezneme nepříjemný Panzerfaust (na ten vážně pozor), nebo – v podání naší lepé děvy – řetěz s hákem, kterým si nepřítele hezky přitáhneme. Co se týče obtížnosti – na easy občas překvapí zbloudilá kulka či střela z Panzerfaustu, na prostřední se podstatně zvýší počet nepřátel a na těžkou se nepřátelé hůře zachytávají kvůli krmení.
První dojmy ze hry mohu směle označit za jednoznačně pozitivní – ačkoli hra vlastně přináší porůznu vykradené herní nápady, ve svém celku působí impozantně. V plné verzi si užijeme i ovládání armádních strojů... máme se rozhodně nač těšit. Ostatně zkuste hratelnou demoverzi.
|
