|
|
První díl Bloodrayne (79%, recenze) byla čirá akce nahlížená z pohledu třetí osoby s vampýrkou v hlavní roli, která zaujala především tvrdou brutalitou a velice svižným enginem, díky němuž hra nabízela dynamickou hratelnost, jíž recenzenti také náležitě ocenili. Pčesto v celkovém důsledku od nich odcházela jen jako nadprůměrná záležitost, především díky brzkému stereotypu způsobeného neustálým omíláním těch samých nepřátel, bojových komb a také podobných úrovní. Přesto se Bloodrayne stala prakticky na všech platformách slušně se prodávající záležitostí, která se vzhledem k relativně malým nákladům na vývoj vyplatila. Získala si dokonce takovou popularitu, že se v následujících letech dostane až na stříbrné plátno, což se podaří jen málokterým titulům. Bylo tedy více než logické, že tvůrci ze slibně rozjeté série budou chtít vykřesat ještě nějaký ten zlaťák, takže se zřejmě ještě letos dočkáme pokračování, které už má přeci jen rozsáhlejší ambice a rádo by zaujalo ještě mnohem širší okruh hráčů i kritiků. Opět se dočkají majitelé jak PC, tak i všech next-gen konzolí, tedy až na GameCube, které se autorům zřejmě již nezdá býti dostatečně lákavé.
Když jsme naposledy v roce 1935 viděli Bloodrayne, akorát se přidala k tajemnému spolku Brimstone Society, jehož úkolem je eliminovat nacistickou dominanci. Jelikož byla podvedena, podařilo se jí zabít i svého otce Kagana, což byl ostatně také fašistický kolaborant. Posledních šedesát let zabíjela jeho potomky a zároveň své sourozence, kteří se přidali na špatnou stranu. Právě ti založili spolek s příznačným jménem Cult of Kagan, který chce dotáhnout myšlenky zlotřilého Kagana k dokonalosti. To by znamenalo naprostou nadvládu vampýrů a lidé by se stali jen lovnou zvěří bez sebemenších nároků na přežití. Ti zároveň vytvořili silnou substanci, jež by k ovládnutí světa měla posloužit. Ve druhém dílu se dostáváme do současnosti a později blízké budoucnosti, kdy bude třeba všem hrozbám učinit přítrž. Skok v čase si autoři dovolili díky větší volnosti, kterou jim tento dopřává. Zároveň by na děj měla být kladena mnohem větší pozornost a dočkáme se i mnoha zvratů a i když nemůžeme čekat žádné zázraky, jedná se jistě o příznivou informaci. Bloodrayne se rovněž změní, podobně jako Max Payne ve svém druhém pokračování – stane se mnohem uvěřitelnější a hlubší postavou
, jež bude procházet vnitřním vývojem.
První věcí, jíž je nutné vylepšit je samozřejmě grafika, která sice již v prvním dílu nebyla špatná, ovšem nešlo ani o kdovíjakou špičku a dnešní standardy jsou už přeci jen někde jinde. Začalo se od samotné Bloodrayne, která by nyní měla být ještě více sexy díky mnoha přidaným polygonům, které jsou navíc mnohem efektněji využívány. Zahanbena by neměla zůstat ani grafika a design levelů, které proti stereotypu bojují mnohem větší rozsáhlostí, stylovostí a vzájemnou odlišností – nebudeme tak bojovat pořád na takřka totožných místech, ale užijeme si skutečně pestré škály úrovní. Vylepšený Infernal engine dovoluje i nejrůznější hrátky s nejnovějšími funkcemi grafických karet. K dokonalosti by měly být dohnány částicové efekty, hra světla a stínů či nejrůznější odlesky. Překvapí i mnohem propracovanější modely a pohyby nepřátel, takže tito budou například realisticky padat mrtví na zem. Velkým překvapením je i chystaná míra zničitelnosti všemožných objektů, která by měla být vyšponována docela vysoko. A nepůjde
jen o samoúčelnou destrukci, nýbrž o cílené prostřílení se levelem i přes překážky. Velká interaktivita prostředí dozajista přispěje k celkové dynamické akci, kdy se ve změti bojů budou rozbíjet desítky objektů, což jedině přidá na realistickém zážitku. Fyzikální engine tentokrát nebude licencovaný, ale Terminal Reality si ho vytvářejí, přesně na míru hře, sami. Všechnu tuhle krásu však nemůžeme čekat zadarmo, a tak zřejmě notně vzrostou nároky na hardware, jelikož svižnost této akci nemůže chybět.
Bloodrayne 2 bude vůbec mnohem více sázet na interakci s levelem, která bude nutná pro další postup. Mělo by se tak dosáhnout mnohem větší uvěřitelnosti. Tvůrci se naštěstí vzdali primitivního postupu „najdi klíč, otevři jím dveře a postup dál“, ale uchýlili se k mnohem chytřejším, takřka hádankovitým způsobům řešení vyvstalých situací, které dostatečně nechají vyniknout speciální schopnosti vampýrky. Jako malý příklad může posloužit level začínající v undergroundovém baru, kde jak jinak vykosíte osazenstvo a postupujete 
pořád dál a dál, jako po běžícím páse, ale najednou se dostanete do místnosti, kde už zdánlivě nevede cesta dál. Stačí se však na chvíli zamyslet a každý si jistě všimne podezřelého větráku ve stěně, do něhož stačí harpunou naházet několik mrtvých těl nepřátel a tento přístroj exploduje. Poté již není problémem proskočit vytvořenou dírou a postupovat dále v ničím nerušené akci. Velkou rekonstrukcí procházejí i rozličné pohybové možnost Bloodrayne, jež by měly dosáhnout skutečně solidního stupně a z upírky tak udělat akrobatku schopnou umístit se na čelních pozicích na olympiádě. Trochu vzdáleně by se její repertoár dal přirovnat ke gymnastovi Samu Fischerovi ze Splinter Cell, ovšem Bloodrayne má na rozdíl od něj ještě nadpřirozené schopnosti, tudíž pro ni nějaké ty gravitační zákony zase až tak moc neznamenají. Vedle obligátních a nutno říci, že i efektně prováděných skoků do všech možných stran, lezení po plotech či tyčích dokáže projevit svůj talent i v bojích, při nichž může prostředí využít ve svůj prospěch. Pokud nebude mít po ruce žádnou zbraň, může se spolehnout i na své ruce či nohy, s nimiž již nejednoho protivníka skolila skvělými údery spojenými do ještě lepších komb. Ta by
již neměla být tak jednotvárná a do jisté míry automatická jako v předchůdci, ale bojovému systému byla věnována mnohem větší pozornost, což je jedině dobře, protože pěkných bojovek máme na osobních počítačích nehezky málo, čímž pádem každá nová potěší trojnásob. Přestože Bloodrayne 2 nabídne mnoho skvělých novinek mnohdy spojených s větší složitostí konceptu, bude se pořád jednat především o čirou akční řezárnu, která však nabídne mnohem větší hloubku, což vyústí v menší míru stereotypu. Ve hře by měla být přítomna i menší část RPG prvků, které projeví především v účinnosti oblíbených zbraní, které jsou často využívány. S těmi se tak více sžijete a jako takové budou z vaší ruky pálit o mnoho účinněji. Rozhodně zajímavý nápad.
V prvním díle Bloodrayne byla docela velká hromádka zbraní, ovšem jejich rozdílnost byla často mizivá. Autoři se v rámci přehlednosti rozhodli zakomponovat zbraní méně, ale o to více odlišit jejich účinnost a využití. Tentokrát by na přetřes
měly přijít skutečně všechny, jelikož v určitých situacích jejich použití bude vyžadovat situace, jako je například probourání se levelem do dalších místností, na což využijete jedině silných kvérů. Velkým příslibem jsou i tzv. bioweapons, jež jako munic využívají co jiného než krev, která poteče v hektolitrech, což ostatně dobře známe z předchozího dílu. Zde by tedy kromě estetického hlediska měla získat další funkci a její získávání se tak stane nedílnou součástí hry. Tyto zbraně jsou jakýmisi artefakty, jež hrají i velkou příběhovou roli a mají dokonce vlastní historii, jež je často velice zajímavá. Mělo by se jednat o jakési samostatné živoucí organismy, jejichž sžití se s Bloodrayne bude pro úspěch akcí klíčový. Interesantní je i nabíjení krví. Pokud vyprázdníte vaši bio-brokovnici, je takřka jisté, že se kolem bude povalovat velká spousta mrtvých těl. Není tak nic jednoduššího než vrazit hlaveň do jednoho z nich, efektně ho vykuchat a nechat zbraň, aby se nabumbala, což se i stane a rázem máte znovu plný „zásobník“ a můžete se pustit do další řežby. Tento fakt nepřímo svádí i k masivnímu plýtvání střelivem, jelikož toho, až se doberete unikátních bio zbraní, budou
skutečné přehršle. Možná se jedná o trochu obskurní způsob, jak docílit podobného efektu, ale značnou originalitu a spjatost s tématem mu upřít nemůžeme. Navíc si díky němu vytvoříme ještě skutečný vztah k nalezeným rozsévačům zkázy.
První díl nás sice na chvíli pobavil, ale rozhodně nepřesvědčil o nějakých přehnaných kvalitách. Každopádně obsahoval spoustu solidních myšlenek, které budou v pokračování dotaženy ještě dále, možná i k dokonalosti. Je sice předčasné o tom spekulovat, ovšem je zcela zjevené, že tvůrci vědí, kde udělali chybu a vzhledem k tomu, že se nejedná o žádné zelenáče(Terminal Reality mají na svědomí například skvělé atmosférické Nocturne), můžeme jim i věřit. Dočkáme se propracovanějšího designu lokací, vylepšeného bojového systému, lepší dějové linky a vůbec všeho možného. Velkým příslibem jsou i speciální síly Bloodrayne, o nichž se nic moc neví, ale je takřka jisté, že se nebude jednat o vedlejší záležitost. Komu se líbil první díl, jistě již netrpělivě vyhlíží pokračování, ale i ostatní by tento titul měli držet minimálně v patrnosti, jelikož se může jednat o velice příjemné překvapení.
Index očekávání: 8/10
