Ve hrách jsem toho viděl už spoustu: létající mluvící hlavy, města postavená celá pod vodou, světy, kde se dá gravitace přepínat stejně snadno jako vypínač světla v koupelně. Přesto jsem v Baldur’s Gate 3 čučel (a smál se), když jsem otevřel stodolu a uvnitř objevil bugbeara (takový přerostlý goblin), jak kopuluje s výrazně větší ogryní.
Než jsem se stačil zamyslet nad tím, jak je vůbec něco takového technicky možné, rozhořčení milovníci se na mojí družinu zuřivě vrhli a já měl co dělat, abych vyvázl živý a ušetřil tak případně svitky na oživování svých svěřenců.
 |
Tento jediný střípek ukazuje, že v tomto RPG se toho dá najít spousta. Třeba parta krvelačných skřetů se srpy, která se maskuje za stádečko neškodných ovcí nebo o kus dál doupě staré čarodějnice, která má ve sklepě dveře, jež odmlouvají a odmítají vás pustit dál.
Všude se tu válejí kusy masa
A hra také hned v prvních okamžicích po spuštění, kdy se snažíte prchnout z létajícího korábu děsivých česačů myslí (mind flayers), jasně ukazuje, že toto není žádná pohádka pro děti na nedělní odpoledne.
Jedna z prvních „postav“, na kterou v Baldur’s Gate 3 narazíte, je totiž oživlý mozek uvězněný v lidské lebce. Když se vám podaří ho z kostěného vězení vysvobodit, vyraší mu nožičky a bude vás poslušně sledovat jako takový hodně groteskní psík. A hodí se i v boji, protože od vás buď odláká impy, kterými je loď česačů myslí zamořená, nebo jim naopak utrhne křidýlka.
Zajímavých postav je ve hře pochopitelně víc – stačí se podívat na vaši vlastní družinu, kterou začnete skládat dohromady velmi krátce po tom, co vaše vzdušné vězení ztroskotá. Nechybí elf Astarion, jehož bledost napovídá, že kromě okrádání jiných holduje také nočnímu popíjení krve. Nebo lidský mág Gale, o němž po nějaké době zjistíte, že potřebuje vysávat energii z mocných magických artefaktů, a když umře, začnou se dít věci.
Nechci samozřejmě prozradit nic dalšího. Objevování tajemství a neznáma je totiž jednou z hlavních devíz velkých RPG a Baldur’s Gate 3 v tomto ohledu rozhodně nijak nezaostává, spíš naopak. I přesto, že hra není zdaleka kompletní, nabízí už teď úctyhodné množství věcí k vypátrání a prozkoumání.
Hrdina i padouch na míru
Při tvorbě postavy si mohou ti, kteří si Baldur’s Gate 3 v předběžném přístupu pořídí, vybrat ze šesti různých tříd postavy – kromě obligátního bojovníka, mága a zloděje tu jsou klerici, hraničáři (ranger) a černokněžníci (warlock). Každé z povolání se přitom může profilovat různě: třeba klerici si mohou vybrat, jestli budou hlavně držet ostatní naživu, libovat si v iluzích a různých dalších podrazech, nebo zda se stanou adepty školy světla. Což v tomto kontextu znamená spoustu ohnivých kouzel, kterými nepřátelům pořádně zatopí. Obrazně i doslova.
Baldur’s Gate 3 - obrázky z předběžného přístupu
Podobně třeba hraničář, za kterého zatím hraju, se může ubírat hned několika směry. Může nepřátele odstřelovat zdálky, schovávat se za štítem nebo naopak na obranu víceméně rezignovat, popadnout do každé ruky meč a jít gobliny a další havěť naporcovat hezky na blízko.
A poměrně záhy si může vybrat, jestli bude jeho nejvěrnějším společníkem luk/meč, nebo jestli se raději vydá cestou krotitele divoké zvěře a do bitev se požene po boku zvířecího společníka, třeba medvěda.
Podobně jako třída postavy je důležitá i její rasa – půlčíci se hodí dobře na zloděje, protože jsou malí a hbití, trpaslíci naopak excelují jako bojovníci. Pak jsou tu charismatičtí (a démoničtí) tieflingové, kteří se nepřekvapivě skvěle uplatní jako černokněžníci.
Možností a kombinací je zkrátka už nyní v předběžném přístupu opravdu velké množství. A to ještě některá povolání, specializace nebo rasy chybějí, v plné verzi tak bude spousta prostoru k vytvoření si přesně takového herního avatara, za kterého chcete hrát.
Co na Baldur’s Gate 3 kvituji, je fakt, že i když se boji často nevyhnete, ze spousty situací se můžete i „vykecat“. Nepřátele a další obyvatele herního světa totiž můžete přesvědčovat, zastrašovat nebo jim věšet bulíky na nos. Jen musíte doufat, že vám při tom budou kostky nakloněné a padne vám na nich dostatečně vysoká hodnota.
Kostky jsou vrženy
Veškeré herní systémy ve hře se totiž řídí hody kostek. Platí to v boji při výpočtu útoků, kouzel i obraně a platí to i při konverzacích. Často ovšem není nutné hned znovu nahrávat hru, pokud vám ukecávání nevyjde a kostky vás zradí. Většinou totiž i nízká hodnota může vést k zajímavým rozuzlením.
Na boj nicméně nevyhnutelně dojde tak jako tak. Bitky jsou tradičně tahové, takže se nemusíte bát, že bez reflexů profesionálního vojáka vás tlupa goblinů převálcuje dřív, než se rozkoukáte. Bojový systém hodně připomíná sérii XCOM. Během tahu se totiž můžete pohybovat a pak využít některou z nabízených akcí. Tou může být kouzlo, střela z luku nebo máchnutí obouruční sekerou.
Novinkou v aktuální edici herních pravidel, na nichž je hra postavená, jsou takzvané bonusové akce. Nejčastěji se budou hodit dlouhé skoky, které využijete i při prozkoumávání herního světa, ale do nepřátel se dá také strkat. A to může přijít zvlášť vhod, pokud stojí na úzké římse nebo třeba hned vedle hořící podlahy.
Baldur’s Gate 3 - obrázky z předběžného přístupu
Vývojáři z Larian Studios také v Baldur’s Gate 3 zachovali jeden z definujících principů své série Divinity – reakce elementů jeden na druhý. Oheň se tak dá uhasit, krev nebo voda zmrazit nebo nabít elektřinou a tak dále. Mým oblíbeným trikem je vyčarovat s kouzelníkem louži sádla, ve které nejenže mohou nepřátelé podklouznout a spadnout na zadek, ale zároveň je můžete úspěšně ogrilovat, pokud do kaluže tuku „přimícháte“ oheň.
Nechci se tu sáhodlouze rozepisovat o všech schopnostech nebo kombinacích kouzel/útoků, při hraní je jistě objevíte sami. Po zvukové stránce je na tom Baldur’s Gate 3 zatím excelentně. Hlavně dabing postav je na vysoké úrovni. A to jak těch hlavních, tak vedlejších, na které při průchodu herním světem ani nemusíte narazit.
Problémy v ráji
Zatím to zní pohádkově, že? Bohužel zážitek z hraní kazí řada nedodělků a chyb. U předběžného přístupu je to pochopitelné a věci jako hodně pomalé doskakování textur, sáhodlouhé načítání geometrie úrovní nebo přeskakování zvuku jsem ochoten odpustit.
V Baldur’s Gate 3 jsou ovšem i rozbité questy, které třeba po hodině hraní nejde dokončit nebo hodně otravný bug, kdy postavy při mluvení neotvírají pusu, což velmi vytrhává ze zážitku. Přistihl jsem se víckrát než jednou, že se soustředím právě na tuto chybu místo na obsah onoho rozhovoru.
Autorům z Larianu ovšem budiž přičteno ke cti, že za dva týdny early accessu už vydali několik rychlých záplat a jeden plnohodnotný patch, takže se některé questy už dokončit dají, hra padá méně a načítá se rychleji. Přesto rozhodně není v optimální kondici.
Milovníci klasických RPG ze staré školy nákupem Baldur’s Gate 3 nešlápnou vedle. Na druhou stranu by si sami měli zodpovědět otázku, jestli chtějí jen část herního světa a příběhu (a ras a povolání) a jak vydrží čekání na zbytek hry. Nemluvě o zmiňovaných chybách a dalších, které jsem neprozradil. Rozhodnutí nechť si každý udělá sám. Každopádně je na co se těšit.
Index očekávání: 90 %
