Hlavní pozornost fandů historie letectví a milovníků leteckých simulátorů z II. světové války byla vždy soustředěna na stíhací letouny. Uprostřed špíny a marasmu toho nejkrutějšího válečného konfliktu představoval boj stíhacích letců jakýsi odlesk dob dávno minulých, kdy rytíři bez bázně a hany čestně bojovali tváří v tvář v sedlech svých ušlechtilých ořů, kdy zápasit s nepřítelem bylo věcí cti, nikoliv nutnosti, a kdy válka představovala pro krásné mladíky nikoliv jatka, nýbrž jakýsi sport s mírně zvýšeným rizikem. Podobně i stíhací pilot byl za II. světové obklopen jakousi gloriolou osamělého hrdiny, který vysoko nad rozbořenými městy, zakrvácenými zákopy a hromadnými hroby vede svou čestnou válku čistou jako azurové nebe kolem dokola.
Na piloty spojeneckých bombardérů, kteří dnem i nocí vyráželi na smrtelně nebezpečné mise hluboko nad německé území, tohoto papundeklového sentimentu mnoho nezbylo. To má své důvody. Osamělý bojovník budí v lidech ušlechtilé city sympatie daleko lehčeji, než tým deseti kluků na palubě B-17, z nichž každý dělá svůj drobný kus práce. Stíhací pilot provádí se svým strojem ty nejefektnější manévry podobně, jako když se jezdci před dávnými časy chlubili drezůrou svých plnokrevníků. Zkuste ale dělat efektní manévry se čtyřmotorovou kraksnou a tunami bomb v pumovnici.
Porovnejme pak postavení stíhačů a bombarďáků v okamžiku, kdy jsou sestřeleni a snesou se na padácích k zemi. Když britský stíhač upadne do zajetí, čeká ho nadšené přivítání na německém letišti, kde s ním kolegové z řad Luftwaffe besedují nad sklenkou koňaku. Když se přeživší osádka sestřelené létající pevnosti snese na německou Vaterland, bude mít velké štěstí, když je nejbližší vojenská hlídka vezme do zajetí dříve, než je rozzuření venkované propíchnou vidlemi.
Tento sáhodlouhý úvod nebyl samoúčelný. Fanoušek leteckých simulátorů je odkojen především simulacemi jednomístných a dvoumístných strojů, ať už jsou to stíhačky z II. světové či univerzální tryskáče současnosti,a těžko si může představit, jak radikálně se liší zkušenost pilota obratného Spitfiru a desetičlenné posádky "létající pevnosti". Shrnu to: Letíte několik hodin ve stejné výšce a ve stejném kurzu, nesmíte uhnout ani o píď. Ovládáte početnou posádku: dva piloty, radistu a palubní střelce. Za všech okolností si musíte držet své místo v sestavě. I kdyby se na vás vrhalo sto messerschmitů anebo i kdyby před vámi byla stěna flaku tak hustá, že by se dala krájet, musíte letět slepě dál. Po několika hodinách vyčerpávajícího letu přijde ta památná chvíle, kdy jste nad cílem. V roli bombometčíka se skloníte nad ultrapřesným zaměřovačem Norden a pumy jsou shozeny. Pokud jste mířili vedle, celá několikahodinová kalvárie byla k ničemu. Nastal okamžik návratu. V tuto chvíli je dost pravděpodobné, že váš stroj je více či méně poškozen. Jeden motor je rozstřílen, z poškozených nádrží kapou pohonné hmoty a zadní střelec je raněn. Německé stíhačky krouží kolem jak supy a čekají, kdy už nebudete schopni udržet své místo v sestavě, načež se váš osamělý stroj stane snadnou kořistí. Uplyne dalších pár hodin. Pokud jste se vrátili do Anglie živí a zdraví, máte štěstí. Těšte se na další misi!
A právě takovouto atmosférou napětí a osudovosti se bude pyšnit připravovaný letecký simulátor B-17 Flying Fortress II od firmy Microprose. Římská číslice za názvem naznačuje, že se jedná o druhý díl. Ano, je to tak. První B-17 vzniklo kdysi v pravěku počítačové zábavy a údajně se jednalo o méně podařený kousek. Jediná další simulace létající pevnosti se vyskytla ve hře Secret Weapons Of The Luftwaffe od Lucas Arts. Ta byla vydána už v roce 1990. Od té doby žádný simulátor "bésedumnáctky" nevznikl. Hráči se tak mohou těšit, že je čeká po řadě simulátorů, které se koneckonců sobě podobají jako vejce vejci, něco neotřelého a originálního.
Už z podstaty věci vyplývá, že hráč bude zaskakovat za všech deset členů posádky. Při vzletu a zařazování se do formace obsadí sedadlo prvního pilota. Poté musí zvládnout těžkou práci radisty a navigátora. Sotva se ujistí, že stroj letí ve správném kursu, už jsou tady nepřátelští stíhači. Za pár sekund už sedí ve vrchní střelecké věži a dva spřažené kulomety Colt-Browning chrlí německým pilotům olovo v ústrety. Cíl se blíží, honem dolů k zaměřovači. Stačí počkat, až se cíl octne uprostřed nitkového kříže a stisknout tlačítko pro odhoz pum. Potom rychle zpět na sedadlo pilota a silou vůle dotáhnout rozstřílenou létající pevnost domů. Samozřejmě, že hráč může strávit celý let na místě pilota či radisty, je-li libo. O hodně se tím ale připraví.
Každý simulátor nabízí externí pohledy na hráčův stroj. B-17 FF II je ale pravděpodobně první hra, která nabídne i pohledy interní. Hráč může pozorovat dění na palubě létající pevnosti z různých stanovišť. Členové posádky nejsou žádní nehybní panáci. Radista se starostlivě sklání nad vysílačkou, střelec se pečlivě rozhlíží po obloze a v klidnějších chvílích udatní mladíci třeba hodí řeč o ženských. Hráč může přikazovat členům posádky, co dělat: Posílá je poskytnout první pomoc těžce zraněnému kamarádovi, přiděluje jim stanoviště a když je nejhůř, tak prostě rozkáže: "Bail out!"
Navíc jeho kluci nejsou banda anonymních budižkničemů. Každý člen týmu má navíc své jméno a své schopnosti, které mohou být navíc ovlivněny úrovní zkušenosti, zraněním či prostě tím, že zoufalý střelec tváří v tvář přívalu nepřátelských stíhaček zpanikaří. Hráč se sice může krátkodobě ujmout nějakého stanoviště sám, ale ve víru boje prostě nelze zvládnout práci za deset chlapů. A střežte si přijít o vytrénovaného střelce. V příští misi za něj nastoupí totální zelenáč. B-17 FF II je tak pravděpodobně první letecký simulátor s rysy RPG.
Jak je vidět, hra je zaměřena především na bombardéry. Hráč však může nasednout i do kokpitu několika dalších strojů. Jsou to: P-51D Mustang, P-47D Thunderbolt, P-38 Lightning, Messerschmitt Bf-109, Focke-Wulf 190, Me-262 a Me-163 čili kompletní sortiment nejpoužívanějších spojeneckých i německých stíhaček. Let jednomístnými stroji bude zpracován stejně věrně jako let bombardérem, a to včetně precizně zpracovaných virtuálních kokpitů. Bude však možné provozovat jen jednotlivé mise. Pouze s B-17 se dá zalétnout kompletní kampaň, tedy stejně jako ve skutečnosti turnus dvaceti pěti misí.
Grafika by měla být úžasná. Nemá cenu rozepisovat se o technických parametrech, stačí se podívat na obrázky kolem dokola. Aby ale hardwarové nároky byly únosné, museli autoři oželet malebné formace sta a sta bombardérů. Obyčejně bude v misi dvanáct létajících pevností, šest eskortních stíhaček a šest nalétávajících němců. Němečtí piloti operují z blízkých letišť, takže to, kolik šestic na své cestě "bésedumnáctky" potkají, záleží na počtu leteckých základen ležících cestou k cíli.
Autoři věnovali pozornost i těm nejdrobnějším detailům. Když se nahodí motory, vyhrnou se z výfuku mračna kouře. Když je létající pevnost trhána na kusy palubními kanóny focke-wulfů, na místech zásahu se v trupu objevují díry. A co teprve, když začne hořet motor. Nejdřív vyrazí pár plamínků a najednou hoří celé křídlo. V takovém případě zbývá jenom jeden způsob, jak zachránit sebe i letadlo. Sklonit nos bombardéru dolů a uhasit požár proudícím vzduchem při střemhlavém letu.
Netřeba se bát , že by došly cíle. Autoři zasadili do hry 220 skutečných historických strategických objektů po celé okupované Evropě, takže hráči budou moci bombardovat až do zemdlení. Povrch země je zobrazen standardními texturami. Byla ale použita speciální technika, která způsobuje, že tyto textury budí dojem třech rozměrů. Hardwarové nároky dosud nejsou přesně stanoveny, bezpochyby ale budou značné. Ostatně, to u leteckých simulátorů bývá zvykem.
V úvodu jsem litoval osádky bombardérů, jak málo si uřízly z koláče slávy, zatímco o hrdinských stíhačích se psaly romány a skládaly písně. Proto bych měl pro všechny ty neznámé Jacky, Johny a George, kteří bojovali v útrobách svých robustních čtyřmotoráků, jeden vzkaz: Hoši děkujeme!
