Jednoho ošklivého říjnového dne se sešla parta lidí s jasným cílem – zjistit, co se dá. Konkrétně o hře. O takové, která navazuje na tradici Operace Flashpoint. Skalní fandové (a nejen ti) do tohoto „navazovatele“ vkládají velké naděje a podle toho, co jsme měli možnost vidět, tak oprávněně.
Přestaneme se pohybovat po zakaleném ledě nekonkrétna a řekneme si, oč běží. Ten ošklivý den se konala prezentace hry ArmA 2, kterou mají na svědomí autoři již zmíněné a nesmírně úspěšné Operace Flashpoint – Bohemia Interactive Studio.
ArmA 2 si bere leccos z prvního dílu (ArmA: Armed Assault), který již tak velký úspěch, jako OF nesklidil. O propadák se ale rozhodně nejednalo, což dokázala i komunita, která dodnes udržuje hru aktuální o nové mise a další obsah.
Průzkum terénu
Jako první na řadu přišel důkladný průzkum terénu. Nutné seznámení s tím, co nás čeká a s největší pravděpodobností ani nemine. Nuže, začněme třeba příběhovými reáliemi. 
V pokračování je na tento článek hry kladen daleko větší důraz, než tomu bylo v díle předchozím.
Příběh je situován v zemi jménem Chernarus. Zde se nemají příliš v lásce komunističtí extrémisté („Chedaki“) a pro-západní koalice. Extrémisté naplnili své zlosynné choutky, když se jim podařilo obsadit většinu severní provincie Chernarusi. Jejich vyjednávání s Moskvou za cílem připojit se k Rusku však selhalo.
Proto extrémisté založili svou vlastní vládu a vyhlásili bojový stav. Chernaruská vláda tuto situaci příliš nezvládá, a tak jsme na scénu posláni my – pětičlenné komando mariňáků z Ameriky. Jenže se do dění stihnou připlést i Rusové a motanice se nám pěkně utahuje. S jejím rozmotáním budeme muset počkat až na vydání hry.
Někomu by mohla zápletka vzdáleně připomenout gruzínský konflikt z letošního srpna. Autoři se touto událostí rozhodně neinspirovali, protože příběh vznikal ještě před tím, než se zmíněné stalo. I to však jen dokresluje fakt, že je tato zápletka dostatečně reálu-podobná.
Příběh by měl být podán formou cut-scén v enginu hry a podle předvedeného vzorku to nevypadá vůbec špatně. Kromě toho je přislíbeno i několik konců, které se budou odvíjet od našeho postupu ve hře.
V kampani se chopíme pětičlenného komanda, mezi jehož členy bude možné přepínat. V Razor týmu, jak se naše skupina jmenuje, najdeme různorodé charaktery, což by mělo přispět pocitu, že jste skutečně součástí dění.
Navíc, pokud jsme zasaženi, tak ihned neumíráme. Medik, nebo jiný lékařsky zručný člen týmu bude mít možnost nás znovu postavit na nohy.
Pokyny pak svým kolegům přidělujete jednodušeji, než tomu bylo minule. Základní nabídka tvoří něco málo rozkazů, přičemž v případě potřeby můžete využít i její rozšířenou podobu známou z předchozího dílu.
Důležitým aspektem dnešních her je umělá inteligence a ta zde rozhodně nezůstává stranou. Ba naopak, všechny inteligencí obdařené články by měly jednat přirozeně. Ve hře nejsou přítomny žádné skripty a tak nikdy nemůžeme vědět, co se stane.
Nově do hry přibudou i civilisté, kteří nám budou schopni sdělit pozici nepřítele, ale to pouze v případě, že jsou naše vztahy s nimi dobré.
Nepřátelé také nebudou žádná ořezávátka. Jsou schopni najít si krytí, kooperovat v týmu a celkově se postarat o to, aby naše snažení neprocházelo jako nůž máslem.
Číslo označující počet všemožné techniky nebude žádným trpaslíkem. Setkáme se tak opět s tanky, obrněnými transportéry či helikoptérami. Nebudou samozřejmě chybět ani všemožné ruční zbraně. 
Výše zmíněné by mělo podléhat reálným fyzikálním zákonům. Takže například krytí se za dřevěným plůtkem nebude ten nejlepší nápad. Jak proti tanku, tak proti vojákovi s útočnou puškou.
Z ostatních aspektů lze ještě vypíchnout například upravené zvuky a pochopitelně grafiku či animace. O vizuálních vlastnostech se ale ještě rozepíši v další části dojmů.
Vývojáři samotní připustili, že by se hra mohla trochu přiblížit širším skupinám lidí (přibyla nová obtížnost). Rozhodně však nehodlají ze hry udělat arkádu, a proto zůstanou věrni stylu načatému Operací Flashpoint a první Armou.
Nakloněni zůstanou hráčům i po stránce editoru. Ten samozřejmě nebude chybět a bude vycházet ze svého předchůdce. Dočká se však změn a nových možností. Dlouhé hodiny tvůrčí činnosti spojené s ArmA 2 jsou tak zaručeny.
Vzhůru do boje
Na úvod (po krátkém seznámení s ovládáním a hrou jako takovou) jsme měli možnost vyzkoušet jednu misi v kooperativním multiplayeru. Popravdě, vše skončilo dříve, než jsem se vlastně rozkoukal.
Z toho, co jsem však pochytil, se dá očekávat, že kooperativní hra více hráčů bude příjemnou kratochvílí. Celou kampaň pak budete mít příležitost projít se svými kamarády s možností ukládat. Pokud se nějaký ze spoluhráčů odpojí, bude nahrazen umělou inteligencí.
Jak to vlastně všechno vypadá? Dobře, velmi dobře. Jisté je, že před sebou máme velmi pohledný titul. Teď jen doufat, že autoři věnují velkou pozornost optimalizaci, aby se to všechno i pěkně hýbalo. Svět je totiž obrovský a hlavně propracovaný, takže to rozhodně není nic jednoduchého.
Kromě toho je terén ve hře vymodelován podle skutečných dat, konkrétně si bere podobu Českého středohoří. Setkáme se tedy s typickou českou přírodou v období raného podzimu. Z průletu nad krajinou bylo patrné, 
že je terén velmi různorodý a členitý, zejména díky tomu se v něm budeme lépe orientovat. Ve hře najdeme například i televizní a rozhlasový vysílač Cukrák.
Při proběhnutí krajinkou působí vše naprosto kouzelně a zároveň uvěřitelně. V lese rostou houby a vesničky bez boje působí idylicky. Sem tam okolo vás může hopsat i králík, postávat ovce, či se vyskytnout jiná zvěř.
Následující řádky věnuji drobným postřehům. Prvním může být třeba to, že pokud míříte a zároveň změníte pózu, tak o pohled přes mířidla nepřijdete. Další podobnou novinkou je schopnost nabíjet i za chůze, což netrpělivcům jistě přijde vhod.
Menší překážky, zejména pak plůtky už také nebudou velikým problémem. Nově je možné tyto zádrhele na naší cestě překračovat. Zejména ve vesnicích pak zmíněnou novinku jistě uvítáme. V době prezentace byla vychytávka v rozpracovaném stadiu, takže nebyla příležitost ji plně vyzkoušet.
Celkové atmosféře pak může pomoci možnost zapnout si motion capture kameru z pohledu vlastních očí. Ta v praxi působí velmi efektně, a pokud se v plné verzi nakonec opravdu objeví, tak rozhodně nezůstane bez povšimnutí.
Tento pohled simuluje to, jak skutečně vidíme, takže jsou v něm promítnuty veškeré otřesy. Obraz se tedy pěkně kýve a všemožně poskakuje. Zejména pak překulení při plížení působí velmi zajímavě. Skoro totiž nabudete dojmu, že vám žaludek pošle něco tam, odkud to přišlo.
Na závěr testování jsem si zkusil, jak to vlastně je s onou demoliční činností. Vzal jsem tedy tank a pustil jsem se do nejbližší chaloupky. Skutečně se nezbortila okamžitě, ale postupně, až se k závěru sesunula s mohutným dýmem v doprovodu. 
Tohoto bohulibého cíle jsem chtěl dosáhnout i prostým najetím do chatrče. Zatímco betonový plot padl, tak chaloupka vydržela. Uvidíme, jak to bude v plné hře. Možná jsem jen nenašel ten správný „grif“.
Z prezentace hry jsem si odnesl velmi dobrý dojem. Již první díl (a samozřejmě i Operace Flashpoint) poukázal na to, co se v tomto herním námětu skrývá, avšak nebylo to bez chyb. Druhý díl je tak šancí ukázat, že lze udělat do posledního detailu vypilovanou hru takovýchto rozměrů. Doufáme, že se to vývojářům povede a ArmA 2 se v prvním kvartálu příštího roku zapíše zlatým písmem do povědomí hráčů.
Fota z prezentace
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
| "Bratři v triku" z Bohemia Interactive | ||
 |
||
|
Ivan Buchta |
Marek Španěl | Jan Pražák |
| Hlavní Designér | Výkonný Ředitel | PR Manažer |
