Wobble Bob - barvičky kam se podíváš

Ovládat arkádu jen jedinou klávesou? To je nemožné, řeknete si. Autor tohoto poměrně inovativního konceptu ale dokazuje pravý opak a po chvíli nezvyku se hra dokonce i poměrně dobře hraje.

Pokud se na scéně objeví nějaká hra ovládaná pouze jediným tlačítkem, můžete vzít jed na to, že pochází z vývojářské soutěže. Ty si totiž většinou kladou za cíl vyzkoušet schopnosti vývojářů co se gamedesignu týče. Aby hra totiž byla natolik jednoduchá a zároveň zábavná, to není věru nic snadného. Pokusili se o to i autoři Wobble Bob, přičemž jejich hra není zrovna ideálním příkladem. Poprat se s nadhozeným úkolem ale zvládli celkem originálně.

Jejich projekt totiž není nic jiného než klasická arkáda. Navrch má trochu infantilní a všemi barvami zářící grafiku, to nám ale vadit zrovna nemusí – ba co víc, mnozí to mohou považovat za jasné plus. Ostatně i hlavní hrdina je tomuto konceptu poplatný a přichází s nepřehlédnutelnou růžovou barvou. Cílem pak bude projít vždy jednotlivými levely, po cestě sbírat předměty, dorazit k cíli, zmáčknout tlačítko a posunout se zase o něco dál. Jako výrazné plus je třeba uvést originální pojetí levelů – neustále se mění pozadí i jiné prvky, snad akorát sbírané předměty zůstávají beze změny. To je z velké části dané tím, že obsahují ikonu spojenou s Microsoftem a jeho Visual Studiem, což s největší pravděpodobností patřilo k předepsaným motivům soutěže. A je to škoda, tento prvek do prostředí a hry celkově zkrátka nesedí a pouze shazuje její kvalitu – a o úspěšné reklamě snad ani také nemůže být řeč. Jinak budete muset vždy docílit horního limitu a tedy posbírat všechny tyto objekty na obrazovce, jinak nepůjdete dále.

Minimálně jeden odstavec je třeba věnovat řešení samotného ovládání. Jak jsem již zmiňovala, to se autoři pokusili nacpat na jedinou klávesu, přičemž použít můžete opravdu kteroukoliv a to včetně tlačítka myši. Vzhledem k tomu, že v arkádě je zapotřebí pohybovat se doprava a doleva, museli tvůrci dojít k jednomu kompromisu – podivný tvar hlavní postavy není až tak náhodný. Vytvořen byl proto, aby se na úzké spodní hraně musel neustále pohybovat zprava doleva. A tak také po celou dobu dělá, bez chvilky zastavení. Pokud chcete jít doprava, bude váš úkol nejprve počkat, až se natočí co nejvíce doprava a poté stisknout klávesu pro pohyb. A takto to jde stále dokola – mnoho lidí by mohlo namítat, že je to příliš pomalé a otravné. I mě tak hra zpočátku připadala, později ale musím uznat, že jsem si na koncept zvykla a netradiční pravidla akceptovala.

I tak ale nejde o žádný zázrak ze strany hratelnosti. Jako další výrazné mínus bych rozhodně zmínila tak trochu zvláštní kolizi s okolím, kdy je občas problém trefit se na plošinku, neboť postava jejím okrajem prostě propadne, i když by se správně měla zastavit na povrchu. Právě proto se hra nedostala z šedého průměru…