Jste obeznámeni s existencí prapodivného amerického seriálu Supernatural, předkládaného našimi komerčními televizními stanicemi pod všeříkajícím jménem Lovci duchů? Jste obeznámeni! Přímo ho znáte, říkáte? Tak na něj velmi rychle zapomeňte, protože cokoliv jste se z něj naučili o vymýtání ďáblů, duchů, démonů, vlkodlaků, nedejbože všudypřítomných upírů, čarodějnic a podobné otravné iracionální havěti, vám tady fungovat nebude. Jednoduše ne. Kdo z vás z té přemíry akademicky nevyhovujících filmů, seriálů a literatury má pocit, že by mohl z fleku dostat titul doktora-krotilele duchů, je zcela na omylu.
Ano, pravdou je, že hlavní hrdina této hry je strašpytel. Je celkem s podivem, jak se k práci krotitele duchů vůbec dostal, ale nemějme mu to příliš za zlé, vždyť je to teprve učedník. Není se přece čemu divit, vždyť kdo by neměl tváří v tvář všem těm zhmotnělým nočním můrám nahnáno? Zvlášť, když je Gilbert jako učedník naprosto neschopný. No co? Mistr mluvil o úkolu, který má něco společného se zdejším hřbitovem a nepokojným duchem, pak padlo moje jméno a nakonec i výhrůžka, takže je čas se sbalit a vydat se na cestu.
Ono to ale není zas až tak horké. Hřbitov hlídá mluvící havran Edgar, který pořád dokola kráká svoje „Nevermore.“ a svým ostrovtipem dokáže přivést k pláči i mrtvého. Obyvatelé hřbitova nejsou vůbec tak hrozní, jak by se na první pohled dalo tušit. Většina zdejších duchů jsou přátelští, takže jediná věc, která by kohokoliv mohla děsit je jejich ukecanost.
Venator je graficky poměrně pěkně zvládnutá hra, která kráčí víceméně vzpřímeně po šlépějích dřívějších tzv. point&click adventur. Ovládání pomocí myši a standardní hledání všeho aktivního na obrazovkách zahalených do tmavé modři je v našich hráčských žilách již tak vlito, že nedělá vůbec žádné problémy. Já za sebe musím říci, že hru jsem si poměrně užil a třebaže nenabízí nic moc výjimečného, jedná se o kvalitní přírůstek do staré adventurní rodiny.
