Time Still – zamrzlý v čase

Hrátky s časem znovu na herní scéně aneb vyskákejte s panákem po stojících kulkách až k exitu!

timestill_01

Zastavování a zpomalování času jakoby bylo ve hrách stále oblíbenější featurou. Zpomalovačky dávají hráčům možnost stíhat věci, na které nemají i kdyby chtěli sebevíc. Nakonec, proč myslíte, že je infantilní otrapa Hiro Nakamura z Heroes nejoblíbenější postavou? Protože všichni chtějí jeho schopnost – reálný save a load. Stejně tak i dnešní arkáda Time Still, zářez vývojáře Zacka Banacka, je postavená právě na nutnosti pauzovat čas.

Mohlo by se zdát, že Time Still je eratičtější kopií arkády Focus. Ta na podzim překvapila a potěšila (no, některé čtenáře méně) systémem zpomalování času a teleportace nevykradeným z veleúspěšného Portalu. A to se cení. Zatímco ve Focusu jste ale museli utíkat neustále pod palbou raket a čas jste zastavovali jaksi lokálně, v Time Still zabrzdíte koloběh pro celou mapu.

Jen tak se vyhnete drtivým kladivům a zbraním střílejícím kulky i elektřinu. Jako už mnohokrát jindy tak těžiště hratelnosti stojí na level designu, čili ztvárnění herního prostředí. Roztomilým detailem, který je nutno využívat, jsou například projektily. V normálním módu vás svou rychlostí zabíjejí, při pauzování se z nich ale stávají panely, po kterých lze skákat. Hráč sám musí odhadnout, kdy mapu zamrazit, aby zvládl přeskočit z jednoho na druhý. Díky originálnímu vizuálnímu pojetí si ale při hraní nevystačíte jen se zamraženým prostředím.

Trojrozměrný pohled se totiž při zapauzování zastaví v jediném úhlu a nepohne se dokud se neodpauzujete. Kdo chce vidět, musí přepínat. Stejně tak platí, v zastaveném módu nepohnete krabicemi, které je tu a tam potřeba posunout na jiné místo. Už na první pohled máme co dělat s netradičním vizuálním provedením. Poněkud "tronovská" stylizace je ale i kamenem úrazu hry. Na řadě konfigurací totiž Time Still z nějakého důvodu nejede.

Na dvaceti čtyřech mapách utíká Time Still jako voda. Na rozdíl od Focusu, který některým lidem v pozdější fázi vyvolával neurózy, se tentokrát snad není čeho obávat – minimálně první desítka kol plyne příjemně a každé z nich přináší něco nového do hratelnosti. Jen tak dále, Zacku.