Tibor – upír uprchlíkem

Upír bez příčiny musí najít svou milou. Je příznačné, že hodný “milovník krve“ tak činí ve zcela bezkrevném titulu.

Tibor

Tibor

Upíři jsou dnes tak moc v trendu, že hlavní geroj ze ságy Stmívání na nás kouká i z titulní stránky Mateřídoušky. Tak trochu přiživit se na tom snaží hra Tibor od polokomerčních vývojářů Alawar Games. V té převezmete otěže nad “hodným upírem“ Tiborem při jeho romantické cestě za svou láskou a vykoupením. Jak je ale příznačné pro hry distribuované webem MyPlayCity, neobejde se to bez zbytečného zjednodušování.

Tibor má skvělou grafiku a lehce zajímavý příběh – jako hodný a naivní malíř v době, jenž připomíná raný novověk, je vaše postava pokousána upíří šlechtičnou a musí čelit rozlíceným vesničanům, kteří ve vás vidí zlo. V pohledu z boku tedy utíkáte vstříc své milé a musíte při tom překonat nenávist domorodců. Jde o příklad hopsací arkády par excellence.

Tibor

Není překvapivé, že Tibor je především hra určená občasným a nenáročným hráčům, primárně dětem a ženám. Odpovídá tomu například absence explicitního násilí – můžete strážím skákat na hlavu a tak je likvidovat, nikdy to ale nepřipomíná skutečné souboje. Naopak level design je velmi povedený a navrch je graficky pěkně vyvedený.

Mnohem větším problémem Tibora a obecně všech her od Alawaru je popírání interaktivního média videoher. Celý příběh je autonomní a bez jakéhokoliv dirigování ze strany hráče. Jako hráč sice musíte proběhnout řadou levelů, abyste spustili další příběhovou animaci. Zcela ovšem absentuje morální rozhodování (“zabiju vesničany nebo ne?“) a obecně jakákoliv nadstavba hopsací hratelnosti.

Tibor

Podobné limitování samozřejmě není pouze záležitostí Alawaru – stačí se podívat na megaúspěšnou sérii Call of Duty a uvidíte stejnou formulku, jen v omáčce určené “pravým chlapům“. Jenže hry série Call of Duty mnohem lépe zvládly prezentaci příběhu (o hře více hráčů nemluvě) a nabídly i občasnou originální proměnu hratelnosti. Tibor se stále drží hopsání po krajince a mezitím občas v animaci vhodí nějakou očekávatelnou změnu děje.

Nejde o vyložený neúspěch. Naopak, hra je v mezích slušnosti zábavná. Bezkrevná podstata hry je ale spíše známkou liknavosti vývojářů – mírnou variaci hratelnosti by dozajista ocenili i příležitostní hráči, navíc by ke hře přilákala i větší množství pravidelných hráčů.