The Room – když hráč dostane „zaracha“

Kratičká, ale atmosféricky zajímavá prohlídka jedné jediné místnosti.

The Room

Hra která nezabere více než pět minut přestávky na kafe v práci. The Room není mnoho osobitý, či originální, na truhou stranu těch pár minut vašeho času zaplní zvídavým napětím. Kdo by se ale za takové nedostatky čertil, když her, jako je tato, si můžete zahrát a dohrát za večer hned několik a ještě vám zbude čas si o nich před spaním pohovořit se svým neexistujícím alter-egem?

Prvně ze všeho musím uvést jisté věci na pravou míru: The Room nemá a nikdy nebude mít nic společného s neskutečně příšerným filmem stejného názvu. Na druhou stranu název hry označuje přesně to, o co ve hře půjde. Nalézáte se v léčebně pro duševně chorá a nebezpečná individua. Jinak řečeno, v blázinci. Veškerý „příběh“ se přitom omezuje pouze na jednu jedinou místnost, která skýtá asi dvě možnosti, jak se z „madhousu“ dostat. Tedy, já jsem narazil na dvě cesty, ale pochybuji, že jej jich víc.

Na počátku skládáme tzv. Rorchachův test, při němž si hráč zvolí ze tří možností odpovědi. Jistě jej znáte: Jedná se o ony slavné, podivně rozpité skvrny, povětšinou osově souměrné, které jsou ukazovány pacientům a na základě jejich odpovědi, co že vlastně na obrázcích vidí, se usuzuje na jejich aktuální duševní stav. Bere se přitom v potaz jak samotný vjem, který pacient popíše, ale například také jeho komplexnost či systematičnost. Zde, ve hře The Room je ale pouze zohledněn fakt, jak pozitivně hráč odpovídá.

Když tedy zvolíte jako odpověď, že na obrázku vidíte lebku, nebo člověka v afektu, hra vás doslova nechá začít skutečně hrát. Objevíte se tedy objevíte v oné místnosti, ze které máte uprchnout. Pokud odpovíte zcela pozitivně a naivně, že vidíte např. vílu, nebo štěňátko, hra vám ukáže outro se slovy, že jste z blázince byli propuštěni a je konec. Je to celkem vtipný úvod, i když si nejsem jistý, jestli nějak jinak váš výběr odpovědí cokoliv ve hře skutečně ovlivní. Navíc, čistě akademicky: Jsem si jistý, že proti těmto typům „chytráků“, kteří odpovídají zdánlivě naivně, má Rorchachův test jisté, řekněme, pojistky.

Dál je již The Room, dalo by se říci, stereotypní záležitostí. Průzkumem pokoje nalézáte různé indície či alespoň fragmenty své minulosti a to vše za neustálého poblikávání zářivek v místnosti. Jednoduše zde dál není nic, co by mohlo vyloženě překvapit. Grafika je průměrná, ale neurazí. Hudbu hra neobsahuje žádnou, ale zvuky jsou naopak poměrně slušné. Svým nádechem mi v jednu chvíli připomněla snad Silent Hill, snad geniální Half-Life mod Affraid of Monsters. The Room je tedy atmosférická rychlovka, jejíž dohrání skutečně nezabere snad ani těch pět minut. Není ale vyloženě špatná, nedostatků mnoho nenajdete. Je jen obyčejná, ale to asi nikomu, kdo si chce jen tak pro legraci zahrát nějakou jednoduchou hru zdarma nevadí.