Steel Panthers: World at War – starý restík

Na kopci vzdoruje poslední žluťácká pevnost a americký útok už dosahuje hranice našeho tábora. Naštěstí právě přes most doráží čerstvé posily a zarážejí postup mariňáků... Nervy drásající tahové boje jsou specialitou téhle překvapivě ještě nerecenzované legendární strategie.

steelpanthers_poster

Procházím si takhle seznamy her a hledám, co bych si zamluvil k recenzování, když tu na mě vysvitne Steel Panthers: World at War. Chvilka hledání ukázala, že tato hardcore válečná tahová strategie, kterou ještě v dobách, kdy se svět bál Y2K, zdarma uvolnilo studio komerční série Steel Panthers, nějakým řízením osudu unikla recenzování. Je tedy mou povinností tuto historickou křivdu napravit. Přesto poněkud pochybuju, že zelené gumy (v nejlepší slova smyslu), by Steel Panthers neznaly, a pro amatéry bude hra poměrně problematická, ale o tom později.

V prvé řadě, Steel Panthers: World at War (dále jen SP:WaW) je velmi složitá hra. Totéž jsem napsal třeba u Toribashe, ale narozdíl od něho základy v SP:WaW zvládne každý – na malé 2D mapě posunujete tahově panáky a zadáváte jim cíle. V některé jednodušší misi by tohle k vítězství postačilo, obecně ale platí, že zvládnout hru profesionálně vyžaduje od člověka jistou míru obětavosti, jako například naučit se detailně parametry desítek jednotek a pak je bez problému poznat v pohledu shora...

Ne, že by mi hardcore válečné hry byly nutně cizí. Díky Flashpointu třeba tuším, proč je dobré dostat nepřítele do křížové palby a jak to asi udělat, ale míra detailnosti je ve Steel Panthers neskonale vyšší a zastaralý interface v orientaci nepomáhá. Jednotlivé mise, byť mají omezený počet tahů, navíc trvají minimálně několik hodin. Poté, co bylo moje vojsko nuzně zničeno už v tutorialu (!) jsem nucen všechny nooby varovat a technicky bych asi měl za tuhle úzkou specializaci hře strhnout jeden bod, protože totéž jsem udělal i u jiných specializovaných her. Na druhou stranu na Plných hrách je přece tradice dávat profesionálním freeware hrám plný počet, a pak je tu ta věc, že SP:WaW jsou sice megakomplexní, ale ne vždy nutně nehratelné pro zelenáče.

Samozřejmě bez téhle polemiky o tom, jestli hráče Red Alertu budou SP:WaW zajímat, je nutné SP:WaW přiznat jejich ohromnou komplexnost. Desítky jednotek (i českých), desítky misí, pestrá paleta herních možností a taktik. Od bahenních zápasů dvou pěchotních brigád o jeden džunglí zarostlý kopec (poté, co si strany navzájem zničily těch několik tanků) až po mamutí tankové bitvy na afrických pláních (zkuste na rozdíl ode mě nedřepět na místě), Steel Panthers zadara nabízejí nesmírně velkou paletu možností.

Vozidla mají řadu možností, jak mohou být poškozeny. Ani s pěchotou to není tak jednoduché a jedním z mnoha herních pravidel například je, že první salvou strefíte více nepřátelských pěšáků, protože při další střelbě už se vojáci krčí u země. Nechybí letecká podpora. Nesmím zapomenout ani na další rozšíření hry, tedy editor, internetovou komunitu a na možnost koupit si od mateřské firmy k freeware hře megakampaňový pack s dalšími stovkami misí. O něco horší je to s grafickým a hudebním zpracováním a zmiňovaným interfacem, kde se opět podepsal rok výroby. Z tohohle důvodu například také nikde nejsou moje screenshoty, pouze původní z webu SP:WaW.

Pokud znáte z hlavy parametry tanku Grant, asi bych se divil, kdyby vám SP:WaW unikla. Pro ty ostatní, pokud máte rádi strategie, můžete Ocelové pantery alespoň zkusit. Přinejhorším vás čeká nadmíru působivá a epická porážka ve vaší první misi.