Perfect Distance – odstup není nikdy dokonalý

Hra, která se vlastně nijak nehraje vypráví příběh člověka, který se snaží naleznout co možná nejlepší vzdálenost od světa kolem sebe.

Perfect Distance

 Co myslíte, jsou hry umění? Vím, museli jste podobnou otázku slyšet asi již tisíckrát, ale přesto se ptám znova. Pokud totiž odpovíte, že ne, pak je vše v pořádku, ale nevidíte spojitost mezi literaturou, filmy, nebo třeba hudbou. Pokud odpovíte, že ano, pak všechno bude také v pořádku, ale přicházíte o jeden důležitý fakt. Totiž, že některé hry skutečně nemohou být za umění považovány (spíše většina). Pravda tak bude, jak už tak povětšinou bývá, někde uprostřed. Některé hry jsou umělecky hodnotné. Pak ale musí následovat otázka: Co je dělá hodnotnými?

Každé dílo v rukách svého mistra vzniká z něčeho surového, až s postupem času, do konečné podoby, která má něco, co ona surovina na počátku postrádala. Něco, co každou sochu, obraz, báseň či skladbu činí tím, čím je. Můžeme se dohadovat, zda-li to „něco“ je dáno schopnostmi umělce, nebo je to dáno spíše jeho intuicí. Pravdou je, že každý, kdo něco tvoří, dává do svého díla kus sebe sama. Možná kus racionální, možná emotivní, možná něco ze zkušenosti či možná něco z obecných pojmů. Kdy je z kamene, barev, zvuků či slov stvořeno cosi, co dokáže uchvátit člověka, který dílo zakouší?

Perfect Distance je sebevyjádření. Nemusíte souhlasit, ale dle mého názoru má tyto prvky. Autor pronáší tvrzení ústy člověka, příslušníka armády, který se snaží ukrýt své vědomí před světem a neustálím přívalem příkazů a omezení. Vše se přitom odehrává pouze na popředí několika málo obrázků, fotografií a poletujících geometrických tvarů, kterými autor účinně a jednoduše vyjadřuje mnohá symbolika. Tvrdí se, že obraz často řekne víc, než mnoho slov. Zajímavé je, že to platí i v případě velmi jednoduchých vzorů a tvarů.

Perfect Distance se nehraje. Jen párkrát kliknete tlačítkem myši za účelem posunutí vyprávění. Není toho mnoho, čím může hráč „hru“ ovlivnit. Jen si vyslechne příběh a vyznání, které se ho dotknou, anebo ne. To záleží na emocionální kapacitě jedince. Ostatně mnozí lidé ani nikdy nenajdou vlastní názor na to, zda dílo, které mají před sebou je pro ně hodnotné, či ne. Perfect Distance je zvláštní počin. Není vyznáním soudržným. Spíše řekne jen pár vět a doufá, že jej hráč poslouchá. Interpretace je pak, stejně jako u všech ostatních děl tohoto typu zcela na samotném hráči. Pokud vám 200MB nepřijde jako velká cena za trochu otevřenosti, pak si Perfect Distance „zahrajte“. Co myslíte, je to umění?