Paranoia - česká Duna 2

Podobnost české RTS Paranoia s pramáti všech realtimových strategií westwoodovskou Dunou 2 není ani náhodou čistě náhodná. Paranoia jasně vznikla na jejích základech a dává nám tak šanci na pár hodin herního času se ponořit do dřevních dob 2D grafiky a výhradně ptačích perspektiv.

Naše novoroční překvapení pro vás právě teď přestalo být překvapením. Všem už je jasné, že má jméno Paranoia a je to jedna z prvních realtimových strategií na světě a úplně první česká RTS. Prvenství celosvětové jí vyfoukla klasika ze všech nejklasičtější a zakladatel tohoto žánru westwoodovská Duna 2 a v těsném závěsu za ní blizzardovský Warcraft. Kdo měl to štěstí, že se někdy k některému z těch dvou titulů dostal a mohl si je zahrát (či snad dokonce dohrát), měl by potvrdit moje slova, že oba dva strategičtí dědečci byly ve své době absolutní bomba. O něčem svědčí i to, že přes moje počáteční adventure-only zaměření jsem obě dvě jmenované hry dotáhla až do vítězného konce, takže se na seznamu mnou pokořených titulů poprvé objevilo i něco z jiného žánru než adventurního.

Paranoia se snaží navazovat na to dobré, na co jsme si zvykli u jejích předchůdců. Autoři - tým Phoenix Arts (mezi jejich další tituly patří ještě Paranoia 2 a Husita) - pracovali na své prvotině déle než rok a ta tak spatřila světlo světa v září 1995. Její podoba s Dunou 2 začíná hned příběhem a jak za chvíli poznáte, pokračuje i ledasčím dalším.

Úvodní story má přímo kosmické rozměry :-). Píše se rok 2673 a na nenápadné planetě Paranoia v systému Beretta zuří občanská válka Aponidů. Na jinak pusté a vegetačně chudé Paranoie byly objeveny rostliny jménem hopsinky, jejichž výtažky umožňují manipulaci s rasou Aponidů. Všichni, kdo se o novém objevu doslechli, se proto sjeli na Paranoiu, aby ji získali pro sebe a prostřednictvím hopsinek mohli vládnout Paranoie, jejímu hvězdnému systému a možná i celému vesmíru.

Začátek každé z deseti misí je stejný - nejdříve je nutné postavit jádro základny (elektrárnu, lihovar a výrobnu vozidel) a pak se pomalu rozrůstat a rozplemeňovat své jednotky do kraje. Jediná surovina, kterou je třeba se zabývat, jsou hopsinky. Ty můžete sbírat buďto pomalými lidskými sběrači nebo rychlejšími kombajny. Za natěžené hopsinky pak stavíte nejrůznější budovy (již zmíněné elektrárny, lihovary a továrny na vozidla, ale třeba i radary, základny pro svoje vojáky, obranné věže atd.) a vyrábět nejrůznější jednotky (pěšáky, tanky, raketomety atd.). Sympatickou vlastností hopsinek je jejich vegetační nezdolnost - jakmile je někde otrháte do mrtě, za určitou dobu vám ze země opět vyraší zelené výhonky a po čase se vynoří celý keřík. Na druhou stranu jsou hopsinky odporně choulostivé - nesmíte je ničím přejet, jinak je zničíte. Obzvlášť otravné je to v kombinaci s tím, že když svá vozítka vysíláte na průzkum do černých nezmapovaných oblastí, přejedou přitom nejednu skrytou hopsinku.

Hratelnost Paranoii je poměrně slušná, i když s postupujícím časem se nevyhne stereotypu. AI jednotek stačí tak akorát na to, aby byly schopné obejít nepřekonatelné překážky a aby si sběračské vozy našly nejbližší volný hopsinkový keřík. Jinak lze všechny mise pojmout osvědčeným stylem drtivé převahy, což vede hráče k tomu, aby kašlal na strategii a radši se snažil nashromáždit co nejvíc tanků, s nimiž pak bude porážka nepřítele dílem okamžiku.

O grafice se těžko vyjádřit v nějakých superlativech, vidíte ji sami. Nejlépe ji asi vystihuje slůvko "účelná" - pohled z ptačí perspektivy poskytuje dokonalý přehled o všem, co se děje na bojišti. Její přitažlivost ale nezachrání ani rozlišení 640x480, které bylo na tu dobu slušné, ale Paranoia z něj nevytěžila nic extra záživného. Přesto si myslím, že pro pamětníky a pro ty, co pamětníkům jejich rozhled závidí, by tahle hra mohla být docela pěkným zavzpomínáním a osvěžením starých realtimových tradic.