Adventury jsou jak na české, tak i světové nezávislé scéně stále více a více se rozmáhajícím žánrem, ačkoliv u her komerčních je to právě naopak. Ono se není čemu divit, když je k dispozici hned několik velice šikovných prográmků, díky nimž si může svou vlastní adventuru vytvořit takřka každý – stačí tedy pouze kvalitní dějová linka a dobré nápady. Zajímavou a na první pohled dosti nadějnou adventurkou pocházejícího ze sousedního Slovenska, která se nám před nedávnem objevila v našem lokačním systému, je právě dnes recenzované dílko s tajemným názvem Navždy v mojich šlapajách. Dlouho jsem váhala, zda vůbec tuto hru mezi adventury zařadit, neboť oproti jiným hrám v tomto žánru je pojata trochu odlišně, což sice nemusí být úplně na škodu, nicméně v tomto případě však bohužel je.
Příběh hry je vcelku zajímavý a do všemožných detailů promyšlený, ačkoliv se rozhodně nejedná o úplnou špičku scénáristického umění. Převtělíte se do mladého nezletilého chlapce, jehož rodiče nešťastnou náhodou zahynuli a on musí po nepříjemném pohřbu odjet neznámo kam, k jakési zapomenuté větvi vlastní rodiny, která se má stát na několik násled
ujících let jeho opatrovníkem. Jaké je však vaše zděšení, když zjistíte, že vaším budoucím domovem je temný rozlehlý hrad, v jehož nejvyšší věži spatříte hned při příjezdu tvář holčičky, o níž se posléze dozvídáte, že je již několik let mrtvá. Není tedy divu, že vás to do oné věže přímo táhne. Zde však ještě celou záhadu nevyluštíte, podíváte se záhy rovněž do přepychového domu svých rodičů nebo věznice. Víc vám však již neprozradím a chcete-li zjistit, co vás na daná místa zavede, nezbude vám nic jiného, než si hru zahrát.
Na příběhu tedy nic špatného není, právě naopak, dal by se považovat za jednu z nejlepších částí hry, ovšem způsob, jakým je podáván mi příliš nevyhovoval. Koho by totiž bavilo číst vždy po pěti minutách hry několika stránkový text psaný formou deníku. Jak jsem již předeslala v úvodu, tento titul vlastně ani čistokrevnou adventurou není. Lokací je vcelku minimum a kombinovat předměty prakticky vůbec nemusíte. Většinu času vám totiž zaberou drobné minihry, které sice měly být původně nejspíše příjemným zpestřením, ovšem v tomto případě dělají pravý opak. Dokončit tyto úkoly je totiž díky často vysoké obtížnosti a drobným bugům opravdu přetěžký oříšek. Velkým nedostatkem je také nemožnost hru v některé z fází uložit a vrátit se k ní později, což mě zamrzelo ještě více
ve chvíli, kdy začal příběh pozvolna vrcholit a mě hra bez milosti najednou hodila zpět do Windows a chtěla-li bych se do původního místa opět vrátit, musela bych ji celou projít znovu a vězte, že tolik nervů jsem již rozhodně neměla.
Také z technického zpracování mám poněkud rozporuplné dojmy, neboť některé lokace vypadají vskutku výtečně, jiné zase naopak působí až přespříliš uměle a jsou navíc mnohdy „dozdobeny“ několika předměty, které se svým stylem do daného prostředí vůbec nehodí, což je obrovská škoda. I přes to je Navždy v mojich šlapajách příjemnou, leč bohužel pouze průměrnou freewarovou adventurou. Snad se autoři z chyb poučí a naservírují nám příště o poznání kvalitnější dílko.
