Millenium Remake - kosmická odysea

Pokud máte rádi budovatelsko-vojenské tahové strategie, science fiction a k tomu vám až tak moc nevadí, když hra obětuje přehlednost propracovanosti, nečtěte dále - Millenium je pro vás darem z nebes. Tentokrát nebudu psát žádný krátký příběh z hraní, hrajete-li X-COM nebo Civilization, mazejte si stáhnout Millenium!

Skutečně se mi za mou krátkou recenzentskou dráhu nestalo, že bych freewarovku hrál půl dne - jednak protože mě spousta ne-až-tak-úplně bavila, jednak protože většina neměla takovou stopáž. Millenium mě mile vytrhlo z proudu všech laskavých indie pětiminutovek. Jak název naznačuje, jedná se o remake původní hry z Amigy, na svědomí ho má dvojice Rick Blackwell a Steve Demuth. Hned v intru hra předesílá základní story - je rok 2200 a veškerý život na Zemi byl zničen po dopadu mohutného asteroidu. Poslední zbytky lidstva celou zkázu pozorují z lunární základny, která se po dobu hry stane vaším domovem a, jak už to bývá, poslední nadějí lidstva na dobrý konec. Kromě Měsíce ale lidstvo stihlo postavit kolonii i na Marsu, a konflikt mezi oběma rozhádanými frakcemi je tak ústředním bodem hry.

Nejprve ze všeho je nutné sdělit hlavní neduh hry. Je děsně nepřehledná, maximálně user-foe a po nějakých pěti hodinách hraní jsem si stále nebyl řadou propriet jistý. Člověk navyklý na moderní ovládání z jedné mapy, jako třeba v Civilization (nebo všech dnešních strategiích), musí v Millenium skutečně čelit rozvětvenému ovládání, zbytečným oknům a milionům zbytečným kliknutím. Jeden příklad za všechny - lodě transportují z kolonie na kolonii vitální suroviny, což ale samozřejmě není automatizované. Budíš, nicméně rozumný designer by nenutil hráče transportovat tisíc tun minutu trvajícím držením myši na ikonce pro přesun. Jiným klackem pod nohy jsou soustavné sebevražedné útoky stíhaček nepřítele ala pět proti třiceti, které zase zaberou nějaký čas a vám nezbývá než je sledovat znovu a znovu. Občas také vaše lodě nepochopitelně neopětují palbu. Je možné, že je to věrnost předloze, ale podle mého by remake nemusel opakovat i chyby svého vzoru.

Za normálních okolností by podobně navržené (nebo remakeované?) ovládání bylo automatickou zhoubou hry. Hratelnost Millenia ale všechny nešvary kompenzuje. V zásadě je celý systém podobný X-COMu bez tahových soubojů. Máte k dispozici základní lunární kolonii, kde budujete habitaty a nějaké další stavby, ale zase ne tolik, jako v X-COMu. Pak je tu podobný výzkum, a také podobné posílání lodí na mise - nicméně většinu hry vůbec neútočíte. Posíláte na planety a měsíce sondy a následně je kolonizujete (=další základny), přepravujete sem stíhače nebo laserové satelity a planety tak bráníte. K pozemním útokům nedochází, pouze k dobytí orbity. Když vydržíte dost dlouho, možná i získáte navrch ve válce s Marsem a na konci zjistíte, jak rekolonizovat zpustošenou matičku Zemi...

Celkově Millenium není žádná Imperium Galactica. Přelet transportní lodi z Měsíce na Uran trvá rok, takže pokud jste v posledním odletu zapomněli na planetu poslat generátory (nejdůležitější prvek kolonií), budou tamní kolonisté rok sedět se založenýma rukama, respektive se jen budou množit. Dlouhé přelety jsou neustálým problémem, ať už protože koloniidošly po posledním útoku marťanů obranné stíhače a rok bude bezbranná, nebo třeba protože ji nestihnete včas doručit vakcínu proti smrtícímu viru. Jistou realističnost ala A.C.Clarke podtrhuje fakt, že celá hra se odehrává v naší sluneční soustavě.

Nebýt některých chybějících možností, jako diplomacie nebo propracovanějších bitev, a super nepřehledného interface, asi bych se bil za absolutní hodnocení. Přesto, jak jsem si odpustil úvodní citaci z hraní, odpustím si i závěrečné doporučení těm či oněm. Není čas psát, když se k odletu na Mars připravuje moje útočná flotila!

PS. S prvními kroky v deviálním ovládání pomůže přiložený anglický readme. Hodí se i číst zprávy ukryté pod otazníky.