Téma dnešních Webovek jsem nakousnul už minule ve sloupku o Bitefightu, a zřejmě se k němu vrátíme ještě několikrát v dalších číslech. Jde totiž o téma, které doslova hýbe světem. Zatímco čeští vývojáři ještě donedávna brali tvorbu webovek spíše jako koníčka, naši západní sousedé se na tento žánr dívali mnohem kapitalističtějším okem. Není se čemu divit, německá podnikavost je pověstná, navíc byli oproti zbytku světa v předstihu - první webová hra vznikla právě v Německu. S trochu nadsázky se dá říct, že čím je Korea pro MMO hry, tím je Německo pro webové hry. A jako už mnohokrát v historii, Germáni si svůj nápad nenechali pro sebe a zahájili agresivní expanzi za hranice Spolkové republiky.
V době, kdy čeští hráči plivali špínu na zpoplatnění Red Dragonu 2, se německým webovkám dařilo nejen se zaplatit, ale dokonce začít vydělávat systémem ne nepodobným principu shareware - hru si skutečně můžete zahrát zdarma a dokonce i po neomezenou dobu, chcete-li ale být ve virtuálním světě konkurenceschopní špičkoví hráči, budete muset sáhnout do nevirtuálních peněženek a zakoupit si nějakou formu bonusu. Samozřejmě automaticky nefunguje, že platící lama je hned lepší než neplatící profík, ale boháč má rozhodně oproti sockám nemalé výhody. Německému modelu se kupodivu podařilo prorazit ve světě a díky jednodušším konceptům her i z výdělku zaplacených líbivějších kabátků zadupala invaze německých webovek jejich české protějšky do země. A právě první dnešní hra je pro domácí vývojáře skoro synonymem oné neslavné prohry.
Travian – marketingový velikán
Ať se vám to líbí nebo ne, Travian je zřejmě nejvýznamnější webovou hrou na českém trhu a jednou z nejvýznamnějších celosvětově. Jeho příchod na do naší kotliny se dá srovnat snad jenom s finálním tažením barbarů na Řím. Jako kladivo dopadající na temeno hlavy Travian rozdrtil cokoliv, co mu čeští vývojáři postavili do cesty a jeho desítky tisíc českých hráčů tvoří z velké části lidé, kteří o nějaké Webgame či Red Dragonu nikdy neslyšeli, a vůbec jim to nevadí.Travian měl totiž štěstí, že k nám dorazil v době, kdy valná většina českých her nabízela komplikovaný systém, navíc spíše než hru připomínající to nejlepší z Excelu. Na svou dobu pokročilé grafické ztvárnění, jednoduchý a přehledný herní systém a především excelentní marketing mu umožnil za krátký čas dobýt trh a v těsném závěsu s ním dorazily i hry od Gameforge, mezi nimi také níže popisovaná OGame.
Nebylo by ale asi správné přisuzovat úspěch Travianu pouze dobré reklamě – mnozí lidé, konec konců, ve hře zůstali i po opadnutí prvotního hala kolem ní. Klíčovým prvkem úspěchu je totiž také jednoduchý game design. Hra se odehrává v pohádkové verzi starověku a zjednodušuje celý systém strategie na stavění budov a jednotek a jejich postupné levelování. Žádné technologie, žádné abstraktní principy, žádný pomalý rozjezd. Staví se pěkně v reálném čase. Budování vesničky i spravování panství probíhá v roztomilé grafice, a relativně brzy ke slovu přicházejí i boje. Cílem každého věku je postavit Projekt, hráčům tedy nechybí ani pořádná motivace.
A k tomu připočtěte legální možnost založit si po zaplacení multilogin či zvýšit si produkci. I neplatící hráči mohli sice uspět, ale rozhodně měli ztíženou situaci. Konečně, svou roli mohlo sehrát i zasazení hry – o technokracii, gubernátu nebo Fremenech nemá průměrný uživatel/ka internetu moc ponětí, ale o Římanech, Keltech a Germánech nejspíš už někdy slyšel/la. Účty za bonusy v Travianu si své místo našly v leckteré domácnosti.
Je snadné Travian odsuzovat za primitivní systém, za jeho masovou vraždu českých webovek i za chamtivou podstatu, ale nezapomínejte, že je to zároveň hra s obrovskou herní komunitou. Hra, které se podařilo na do té doby undergroundový žánr webovek upozornit i kdejakého Lojzu s Máňou. A vysoký počet hráčů, čili aktivní komunita, zůstává devízou Travianu dodnes.
OGame - černý kůň?
Zeptáte-li se hráče OGame co si myslí o Travianu, zřejmě během jeho proslovu padne i několik řádně pejorativních slov. Faktem totiž je, že na obou hrách je asi nejpatrnější, jak moc si jsou herní systémy německých webových strategií podobné. Už jsem zmínil, že namísto tahů nebo přepočtů z českých webovek přišli Němci se systémem v reálném čase, který je pravděpodobně také sám o sobě nejpřehlednější. Spory hardcore hráčů Travinu a OGame při pohledu zvenku mohou připomínat žabomyší spory Pekelných andělů s metrosexuály na japonských motorkách, kdy obě skupiny teda mají nějaké rozdíly, ale pořád to jsou prostě motorkáři. Dohady, nicméně, získají trochu jiné kontury po zjištění, že OGame je údajně hra, která systém reálného času vymyslela. Systém, který později tak velkolepě využil a vydělal na něm Travian a série navazujích klonů.
Stejně jako v Travianu i zde máme levelující budovy. Zmizelo stavení na mapě, grafika sama ale neztratila punc profesionální propracovanosti. Jelikož zasazením se OGame odehrává ve vesmíru, přibyly navíc různé technologie, skrze které šplháte k mocnějším zbraním a křižníkům. A stejně jako v Travianu i v OGame získáte za svoje chechtáky významné bonusy, které hru dělají mnohem více user-friendly, byť free hra není ani zdaleka tak nezábavná, jako u Bitefightu, minule recenzované hry od stejných autorů.
OGame se však vymyká Travianu hned v několika bodech. Tím snad nejodvážnějším je fakt, že OGame chybí věky. Hra se prezentuje jako nikdy nekončíčí - žádný Projekt, žádný restart, žádná skutečná výhra. Pokud přijdou noví hráči, měli by raději zkusit nově otevřený server namísto nějakého starého rok či i více. Zkušenější hráče při čtení těchto řádek zřejmě nepřekvapila jenom náročnost provedení tohoto nápadu, ale také otázka balancování. Pokud hra nemá konec, nevrší se počty lodí a jednotek do vraždné nepřehlednosti?
Odpovědí na tento problém je pomalost hry. Aby OGame vydržela navždy, má skutečně velmi pomalý rozjezd. A když říkám pomalý, nemám na mysli rychlost Trabantu, ale spíše rychlost posuvu kontinentů. Ani Travian není kdovíjak svižnou hrou (byť má variantu Speed), ale v OGame není problém čtvrt roku hrát aniž byste se vůbec dostali k možnosti napadnout jiné hráče. Můžete namítnout, že v dobré partě je hra vynikající i během budovatelské fáze, ale opět připomínám, že "dobrou partu" nemůžeme brát v potaz, protože za "kvalitů hráčů" zkrátka vývojáři jaksi nezodpovídají.
OGame je tak typickou volbou lidí, kterým se už přejídá Travian a chtěli by zkusit něco náročnějšího, ale zároveň se jim ještě nechce pronikat do složitých systémů domácích webovek. Čistě z hráčského hlediska by OGame mohl být zábavnější než Travian, ale superpomalé tempo mu podle mého zbytečně podráží nohy. Hra může uspokojit vaši touhu se jednou za den přenést do jiného světa, ale k epickým situacím, jako jsou zrady při závěrečném tažení k dostavění projektu nebo při boji o tajemné mimozemské artefakty, zde vzhledem k absenci konce jaksi docházet nemůže. Nekonečný věk OGame hru sice zajímavě vyčleňuje v porovnání s konkurencí, ale zároveň je pro ni i velkým břemenem - ne nadarmo má drtivá většina her, filmů, seriálů, knih a obecně jakýchkoliv příběhů nějaký závěr.
Jakkoliv to může vypadat, že jsem obě hry odsoudil do hlubin zapomnění, rozhodně platí, že zajímají-li vás webovky alespoň trochu, vyplatí se Travian i OGame vyzkoušet. O nezajímavých a špatných hrách se v našem občasníků bavit nebudeme. I když... příště se podíváme na speciální a svým způsobem už zacházející subžánry webovek - fotbalový manažer Hattrick a experimentální virtuální svět Damokles. Stay tunned!
Předchozí díly Webovek:
