Koopa Troopa Quest – mariovská variace s želvičkou

Malá želvička na cestě za záchranou světa. I tak by se dala popsat zápletka dnešní velmi infantilní a roztomilé variace na Mariova skákací dobrodružství, která nese název Koopa Troopa Quest.

Někdy je recenzování freewarových gamesek opravdu tvrdá řehole. Většinu recenzentů takovéto zoufalé myšlenky napadnou pravidelně při několika příležitostech. Například když popisovaná hra je krátká a tak jednoduchá, že vyplodit o ní byť i jen tisíc znaků je nadlidský výkon, nebo patří do početné skupiny titulů, které nepřicházejí ani se špetkou vlastní invence a jen kopírují Tetris, Arkanoid či nintendovskou ikonu Super Mario. A protože je dobrým zvykem zmiňovat jen to, co s recenzovanou hříčkou skutečně bezprostředně souvisí, je jasné, že Koopa Troopa Quest asi nebude dvakrát rozsáhlý a inovativní projekt. Ve skutečnosti se jedná o nemastnou neslanou variaci na poslední zmiňovanou klasiku, která nabízí infantilní, ale přitom velmi roztomilé technické provedení, problematickou hratelnost a relativní krátkost v porovnání s elitními zástupci žánru (z nichž vůbec nejlepší je v současné době původem polský Mario Forever).

Koopa Troopa Quest projevil mírnou invenci alespoň v oblasti děje. Hlavním hrdinou není okoukaný instalatér s kalhotkami značky Krteček & corp. a beznadějně tupým výrazem ve tváři, nýbrž želvička Koopa. Příběh je značně upozaděn a vypráví ho vlastně jen několikaslovné briefingy před jednotlivými levely, nicméně vše nasvědčuje tomu, že se hráč vypravuje skrzevá nepřáteli osazené úrovně až na hrad hlavního záporňáka, kde jsou vězněni Mariovi přátelé. Ne zcela anonymní zadání jednotlivých cílů je taktéž hlavním (a bohužel vlastně i jediným) kladným oživujícím prvkem. Koopa Troopa Quest tak budí výrazně vyšší zdání celistvé hry a dovede udržet hráče i přes rozporuplnou hratelnost. Ta je omezena zejména špatnou implementací do Game Makeru – celá hra je poněkud pomalá a málo dynamická, scrolling se loudá stejně jako skoky hlavního hrdiny, navíc regiony plošinek trochu přesahují grafiku, což činí skákání poněkud obtížným.

Nabídka úrovní je zcela neodstačující. Jednotlivé levely jsou dosti krátké a dohrání je otázkou deseti, nejvíce patnácti minut. Proskákat pět plošinek a sebrat jednu houbu opravdu není výzva pro hráče, který zrovna netrpí epilepsií či neprodělal v mládí dětskou obrnu. Grafické zpracování nejprve překvapí pěkně provedeným hlavním menu, nicméně samotná hra už vypadá podstatně hůř a nepřehoupne se v žádném okamžiku před hranici průměru. Hudba je celkem pěkná, ale opakuje se a nepřináší do žánru nic převratného. Celkově by se dalo hovořit o slušném titulu, nicméně na další freewarovky z dílny stejného autora už se budou klást požadavky o poznání vyšší. Potenciál tu jistě je, Koopa Troopa Quest sám o sobě i přes svou sympatičnost ale laťku kvalitních mariovských klonů nepřeskočí a horko těžko se dostane přes nižší výšku označenou „děti se možná chvíli zabaví“. Snad tedy příště…