Friendly Strike - zkouška ohněm

Spojení známé multiplayerové akce Counter Strike a arkády ze staré školy – takový je Friendly Strike. Že to nemůže fungovat? Inu to není tak úplně pravda…klidně se můžete přesvědčit na vlastní kůži.

Existuje sorta lidí, která nedá dopustit na síťové akce a předhání se s kamarády v tom, kdo získá nejvíc fragů. Navenek to vypadá, že nic jiného snad ani nehrají, ale opak je pravdou. Často se stane, že po nocích tajně skáčou z plošky na plošku a snaží se pokořit závěrečného bosse v nějaké staré arkádě. Přesně pro ně zřejmě francouzští vývojáři připravili Friendly strike. 

Nutno podotknout, že se svého úkolu zhostili skutečně svědomitě. Propojení akce a skákačky je nenásilné a nepůsobí nijak křečovitě. V praxi celá hra vypadá jako např. skvělý Jazz Jackrabbit, ale s několika drobnými rozdíly. Tím nejvýraznějším rozdílem je menu, určené na nákup zbraní, které na vás vyskočí před samotnou hrou. Zde si vyberete zbraň, se kterou poté budete kropit svého protivníka. Arzenál je docela rozsáhlý, takže si vybere opravdu každý – většinou je ale tvořen známými kousky, jako např. Beretta, Desert Eagle, AK-47, nebo M-16. Celé obchodování probíhá na chlup stejně jako v Counter strike s jedním drobným rozdílem a to klávesami výběru zbraní. Nevím proč autoři nevyužili myš a nastavili místo ní zdržující tlačítka Insert, Page up, page down apod. Nákup tak zabírá víc času, než by měl. 

Jakmile ale držíte v ruce zbraň, začíná hra samotná. Ve vámi vybrané aréně se nacházíte pouze vy a váš soupeř. Úkol je tedy jasný – přežít může jen jediný. Vše se započítává na body a po zabitém protivníkovi zůstávají na zemi peníze, které lze sebrat a dále využít. Máte jich dostatek i bez sběru, takže není třeba propadat panice a snažit se sebrat kdejaký drobák. Co se týče arén, tak není na co si stěžovat – je jich dost v pěkné grafice a jsou občas zpestřeny nějakým tím jezírkem kyseliny, padajícími kameny a podobně. Kromě toho si lze nastavit mód pro jednoho či dva hráče. Menu je sice francouzsky, ale myslím, že se v něm nikdo neztratí. Co mi ale vadilo, bylo ovládání. Jak jsem již psal, přijde mi nešťastně vyřešené co se týče nákupu zbraní. To ale není všechno. Nezvykl jsem si dokonce ani na ostatní klávesy pro pohyb postavičky. Autoři zvolili tlačítka blízko u sebe, takže během akce není na klávesnici dostatek prostoru pro ruce. Navíc postavičky běhají dost rychle a počítač jako soupeř je celkem nemilosrdný a přesný. Dohromady nám to dává dost vysokou obtížnost, která může odradit velký počet hráčů. Někdo si možná zvykne, mně se to ale nepodařilo. 

Dokonce i hudba ve mně vyvolává rozporuplné reakce. V některém prostředí uslyšíte příjemné melodie, často vykradené z filmů nebo skvělou skladbu Conquest of paradise od Vangelis. Kromě nich ale hra obsahuje i nepříjemné pištivé skladby, při kterých jsem zvuk vypínal. Sečteno a podtrženo – vychází mi jasná šestka, i když vím, že se hra řadě lidí dostane pod kůži víc.