Fly Exterminator – všechny mouchy jednou ranou
Vzpomínám si, že přibližně před necelými deseti lety, v dobách, kdy počítače jak je známe dnes nebyly zdaleka tak rozšířené, jsem u příbuzných na počítači poprvé spatřil něco, co se vzdáleně podobalo hře. Nebudu zde popisovat ani tak svůj úžas, který byl veskrze obrovský, ale spíše onu hru, jejíž originální verzi dodnes marně sháním.
Žádná okýnka, žádné zvuky (nepočítáme-li populární pc speaker), žádná myš k použití. Ovládání pouze přes klávesnici a navíc obraz připomínající natrhaný papír. Jediným úkolem bylo plácat kolem poletující muchy, které dráždili vaši plácačku. Jakmile jste na nějakou namířili, v pravý moment zaplácli, pc speaker vyloudil opravdu jedinečný zvuk a nějaké ty body na vaše skóre také přibyly. Tak, to by byla jednoduchá charakteristika hry, kterou jsem tenkrát opravdu náruživě a se zaujetím hrával (když se tedy na mě dostalo místo, hrát chtěli samozřejmě všichni).
Ale pryč s nostalgií a podobnou, troufám si tvrdit nezáživnou, omáčkou. Dnešní hra je další z řady klonů a remaků her, které byly populární již před mnoha, mnoha lety. Jednoduchá, vtipná, zábavná a přitom, pánové a dámy držte se, naprosto malinká (velikostně, samozřejmě). A jak se říká, co je malé, to je hezké, nebo se pletu? :-)
Krátce po spuštění se dostanete do naprosto jednoduchého menu, které nedovoluje nic jiného než samotné skončení hry, případně její spuštění, jak jinak. Nás ale hra zajímá, nebudeme ji tedy předčasně ukončovat a jednoduše klikneme na start hry. Poté může konečně začít pravá a nefalšovaná akce v podobě neustálého pobíjení, mlácení, ubíjení, přitloukávání a mrzačení hmyzu. O tom ale až dále.
Interface neboli grafická stránka hry, není sice nikterak povedená, ale co bychom chtěli. Ve své podstatě je to vyřešeno nejlépe, jak mohlo být. Vždyť i zmiňovaná prastará verze byla založena na jednoduchém vzezření a úspěch se dostavil. Lze proto předpokládat, že autoři věděli, co dělají a jimi zvolené prostředí opravdu hráče neodradí. Takže suma sumárum, jedno okno uprostřed a mystifikační pozadí v okolí. To je veškerá grafika, která je ve hře dostupná.
V tu chvíli, kdy se dostanete do hry, je vše jen na vás a na vaší plácačce (tedy, abychom si rozuměli, myší ovládáte klasickou plácačku na mouchy a havěť). Během chvíle se po obrazovce rozutečou, ehm, vlastně rozletí, nejrůznější potvory, které si nejen svým pohybem a zvukem, ale především vzhledem, říkají o naprostou eliminaci. Ta probíhá, jak už jsem někde v předchozím textu naznačil, jednoduchým zaplácnutím. Ihned poté se vám na bodový účet přičtou body, které jsou přímo úměrné zabité havěti. Je tedy jen na vás, zda se budete soustředit na likvidaci mušek, čmeláků nebo sršňů, sami si najděte ideální kombinaci.
Vše však nemůže trvat věčně, takže i v této hře jste omezeni časovým limitem. Není to však na škodu, jak by se mohlo na první pohled zdát. Však si to jen představte, dokázali byste třeba 10 minut v tahu klikat myší? Já tedy určitě ne, spokojím se s krátkým časovým limitem této hry. No a na samý konec, když je všechen hmyz vyhuben, se stačí zapsat do tabulky nejlepších a kochat se svým jménem na listně nejlepších. Krásný to pocit.
A co říci na závěr? Snad jen: „Klikejte, klikejte, zabíjejte a ničte, plácejte a ťukejte“. Samozřejmě, pouze hmyz v této hře, jinde by to bylo nebezpečné. :-)
The Last of Humans představuje: Nejhlasitější zombie v historii
Nemrtví v této akci jsou asi tak rychlí, jako zabržděný parní válec. Ale to této „hororové“ hře...
Smrt v REZ PLS není pro dvě kouzelnická nemehla překážkou
V této velice pěkné, ale technicky nedokonalé plošinovce vám nepomůže ukládání pozice, ale síla...
Crypt Worlds jsou ukázkou designérského génia a šílenství
Dohrání málokteré hry ve vás zanechá takovou duševní a mentální prázdnotu. A málokterá hra je tak...
King‘s Comfort, aneb, co dělá Norman Bates během dlouhých nocí
Zdánlivě liduprázdný motel je skvělé dějiště tradiční „vyvražďovačky“. Tohohle maniaka není tak...