Egress: The Test of STS-417 – Vesmírná Odyssea za deset minut?

Výpravná cesta vesmírem za poznáním pravdy. Proč to ale tak trvá, než se pravda ukáže?

egress_06

Musím se vám hned na začátek přiznat ke třem věcem. Za prvé, název této hry považuji za tak neuvěřitelně informačně nezajímavý, až hanba a to navzdory tomu, že vypadá tak složitě a technicky vyspěle. Za druhé (A to je důležitější), se mi mnoho nelíbil sci-fi film Moon, který hra částečně připomíná a konečně za třetí (A to je vůbec nejdůležitější.), se mi mnoho nelíbil sci-fi opus 2001: Vesmírná Odyssea. Tak, teď si můžu spokojeně sednout do křesla a počkat, až se přiřítí dav „geeků“ a jiných sci-fi fandů, kteří mě zlynčují. Než ale roztrháte mé chabé tělo na cucky pomocí klingonských obřadních mečů, nechte mě své stanovisko vysvětlit. K prvnímu filmu bych snad dodal jen to, že měl podle mne nezajímavý scénář, závěrečná pointa se taky dala vytušit dlouho dopředu a to je tak vše, co bych k tomu řekl. Proč se mi ale nelíbí Kubrickův průlet hippie-vesmírnými střevy? Nu, hlavně proto, že je točen pro dnešní dobu dost na oko. Nechme stranou poselství, podle mnohých úžasný příběh a třeba i fakt, že celková pochopitelnost snímku jde do kytek s prvním zazněním fanfáry od jednoho Strausse a valčíku od Strausse druhého. Hořká chuť, která mi zůstala na horním patře po shlédnutí tohoto filmu byla způsobena především neskutečnou rozvleklostí, která hraničila až s týráním lidské mysli. Mnoho hlasů tvrdí, že tento film nezestárnul ani o sekundu. Já tvrdím, že zestárnul až příliš. To, co pro člověka v šedesátých letech mohlo působit jako zjevení, dnes nikoho nezajímá. Dlouhé záběry na otáčející se loď mohou u technofilů zanechat příjemné brnění v oblasti rozkroku, ale ostatním nic neříkají. Nechme ale už toho, od kopání do 40 let staré mrtvoly tu nejsme. (Doufám, že mi tu nikdo nebude spamovat v diskusi.)

Egress je v prvé řadě hrou se zajímavým příběhem. Pravda, na film by asi nestačil, ale na freeware to není špatné. Dále pak je hrou viděnou z pohledu hlavního hrdiny, což je na freeware adventuru poměrně nezvyklé. Nakonec je hrou s velmi líbivou grafikou a ještě líbivější hudbou. Vše ale popořadě.

Vaším úkolem v role kapitána vesmírné mise je oprava poškozeného satelitu. Podle toho, co bylo řečeno se na širý kosmos díváte z tzv. first-person perspektivy, totiž skrze helmu hrdiny. Nebylo by to divné, kdyby se při rutinní opravě nějakého kusu vesmírného šrotu něco nepokazilo? V reálu asi ne, ale tady ve hře se chceme bavit. Tak jako tak, náš kapitán se zničeho nic probouzí na podivné planetě obklopené mnoha měsíci a netuší, co se stalo.

Ona líbivá grafika, o které jsem si předsevzal mluvit, je vlastně kromě velmi pěkné kresby o to líbivější, že podporuje vysoká rozlišení, což rozhodně u her tohoto typu není standardem. To vám ale poví okolní obrázky, že? Co vám už nepoví je fakt, že hra je velmi příjemně ozvučena. Ne zvuky, těch je poskrovnu, ale hudbou, která je přesně taková, jaká se pro kosmickou prázdnotu hodí. Samozřejmě, to co by hru velmi oživilo by byl dabing dialogů, ale myslím, že na toto téma už nemá ve smyslu freeware her psát jakýkoliv referát.

Prozatím se Egress jeví jako velmi příjemná záležitost, ano? Ona také příjemná je, ale až na malou drobnost. Tou je neskutečná utahanost. Tímto mi právě hra připomněla Vesmírnou Odysseu, neboť mezi jednotlivými obrazovkami je tak neuvěřitelně dlouhé zpoždění, až se z toho chce brečet. Cokoliv, co se ve hře děje, ve skutečnosti strašně trvá. Mezi jednotlivými zatmívačkami při první logické mezihře jsem byl dokonce schopen přečíst několik kapitol z filozofického pojednání o Hérakleitovy z Efesu, až tak jsou dlouhé! Než najdete jeskyni na dně jednoho z kráterů, zešedivíte věkem! Ačkoliv samotná hra není dlouhá, minimálně polovinu času koukáte na tmavou obrazovku se zvuky kroků hlavního hrdiny.

Egress je hratelnou adventurou, na kterou si ale musíte najít čas a trpělivost. Kdyby hra byla delší a nebyla tak neskutečně pomalá, dal bych mnohem vyšší hodnocení, ale díky tomu, že ve mně zanechala vtíravý pocit, že sepsání tohoto článku mi trvalo kratší dobu, než proklikání se byť jediným rozhovorem ve hře, pak nemůžu, než z „Hurá!“ hodnocení slevit.