Chance of The Dead – Vaříme s mrtvými

Co dokáže překlenout ostré hranice mezi životem a smrtí? Co je to, co zůstává v myslích těch, kteří již nikdy nepromluví, to co poruší zákony univerza a přivede smrtelné zpět k životu? Cože? Koláč?

cotd_05

Kéž by Michael Jackson dostal takovou šanci. Jen považte. Co by asi udělal, kdyby byl vzkříšen z mrtvých a měl by celou noc na to, aby si splnil nějaké přání. Nazpíval svoje poslední nenazpívané duety z posledního CD? Nebo třeba Marlon Brando? Rozprodal by všechno své nemalé jmění a koupil by americkým indiánům rezervaci velkou jako Texas? A co třeba Gandhí? Uspořádal by pro sebe svou soukromou hostinu? Co Sartre? Jel by do Stockholmu vyzvednout si zprvu zavrženou Nobelovu cenu? Co by asi udělal takový Hitler? Za jedinou noc? Nevím. Třeba by si stejně jako ostatní sedl na lavičku a stoicky sledoval východ slunce.

Ne tak ovšem Janet Burdie. Kdo že to je? Přece hlavní hrdinka Chance of The Dead. Právě ona ze všech mrtvých má to štěstí, že se jí naskytne příležitost splnit si během krátkého limitu svůj sen. Bohužel, nesedne si na lavičku vedle Branda, Gándhího a Hitlera, ale hned po své resurekci se dá do práce. Vítězný koláč, který vyhraje hlavní cenu v blížící se soutěži v pečení koláčů se přece sám neupeče. No, světový mír, revoluci ducha ani jasný cíl její koláč lidstvu nepřinese, hladomor asi taky nevymýtí, ale pro malé lidi malé věci, ne? Co po ní vlastně chcete? Je to jen maloměšťačka a navíc byla pět let pod hlínou, tak co? A vůbec, vždyť je to blondýna!

Celou její krátkou cestu za rozehřátou troubu hraje Janet do taktu u freeware tvůrců tolik oblíbený AGS engine. Pro znalé: Tím jsem prakticky vyčerpal výčet kladů a záporů. Co ale naplat, život a smrt a pak život po smrti není vůbec tak jednoduchý. Klasická hratelnost myší ovládaných adventur se za mnoho dekád vůbec nezměnila. Stejně tak klasické přepínání příkazů pravou myší, které je u AGS tolik využívané: Koukej svýma shnilýma očima. Jdi, kam tě až tvé proleželé nohy dovedou. Vezmi to, pokud se ti neulomí ruka. Promluv si s ním, pokud před tebou neuteče a tak dále. Nad hratelností prověřené dobami od prvních rituálních pohřbů do děr po pastích na mamuty až po moderní kremace za zvuků elektrických kytar není co diskutovat.

Humor, který je patrný od první vteřiny hry, její grafické zpracování a veselá hudba, která vám hraje do kroku, to vše dává dohromady příjemnou, odpočinkovou adventuru, která neurazí a za svých patnáct minut hraní si toho od hráče moc nežádá, ale jen nabízí. Jedinou výtkou, která stále přebývá v mé mysli je můj názor, že hlavní hrdinka se po obrazovce strašně pomalu vleče. No jo, já jsem zapomněl, ona je vlastně mrtvá. Hm, zajímalo by mě, co by za tu jednu noc stihl udělat takový Casanova.