Blood TC – nostalgie utopená v krvi

Kdo nezakusil klasiku, ten to musí nyní napravit!

Blood TC

Blood TC není nic jiného, než remake klasického Bloodu do jiného, modernějšího a také stabilnějšího kabátku. Pokud si na tuto klasiku již pamatujete jen zčásti či vám z nějakého důvodu utekla, pak máte velkolepou příležitost si zkusit, jaké byly akční hry v polovině devadesátých let.

Abych byl terminologicky a fakticky správný: Blood TC není ani tak remake. „TC“ v jeho názvu znamená „total conversion“. Jedná se tedy o předělávku klasického Bloodu do novější verze enginu eDuke32, což je modernější verze onoho jádra, které původně pohánělo Duke Nukem 3D. Je to zvláštní, protože Blood vyšel v roce 1997 a poháněl ho engine s názvem Build, což je ten samý, který poháněl právě Duke Nukem 3D, jenže rok předtím. Novější hru tak komunita předělala do enginu, který vyšel ze hry starší, ale je ve své podstatě stejný. Proč? Nejspíš díky tomu, že je mnohem lépe dokumentovaný a programátoři jej mají v mnohem větší oblibě.

Jedno je ale jasné. Blood je zpět! Pro mě osobně není tato hra tak velkou srdeční záležitostí, jako pro mnoho jiných. V době jejího vzniku mne naprosto minula a poprvé jsem se k ní dostal až někdy pět let po novém miléniu. Proto k ní nechovám takové nostalgické sympatie. To ale nic nemění na faktu, že Blood je „setsakramentsky“ zábavná hra, která by v dnešní době měla sloužit designérům moderních stříleček, jako ukázka toho, jak má vypadat game design, stavbou úrovní počínaje a vyvážeností zbraní konče.

Tomu, kdo se nikdy s originální hrou nesetkal, stačí, aby si představil akční nářez z pohledu první osoby s goticko-záhrobní atmosférou, velkým počtem hořících těl a kbelíky krve, přičemž to vše s obrovským smyslem pro nadhled a nadsázku. Co mu vyjde? Jedna z nejlepších klasických stříleček, která si hrdě udržela tvář na výsluní, i ve velmi těžké konkurenci tehdejší doby. Jinými slovy: Komu Blood utekl, Blood TC si MUSÍ povinně zahrát.

Co je vlastně v nové verzi skutečně nového? Nový engine je bez debat technicky vyspělejší. Kromě vysokých a širokoúhlých rozlišení přináší velké možnosti grafických a jiných nastavení, stíny a třeba také přesvícení některých efektů, což při střelbě z tommygunu vypadá skutečně hezky. Krom toho je hra vyladěna pro moderní stroje, operační systémy i grafické, popřípadě zvukové karty a tak není potřeba Blood TC spouštět, jako jeho předchůdce přes žádný emulační program. Naprosto samozřejmá je podpora myši. Vše je přitom pěkně jednoduché a krásně funkční. Dále Blood DC obsahuje také velké vylepšení stability multiplayeru, tedy hry více hráčů, kde je nyní přítomno i mnoho nastavení a herních módů. Celkově se Blood TC v tomto technickém směru chová velmi moderně. Přesto i zde se najde pár chybek, ale ty jsou spíše kosmetického rázu. Občasné padání na integrovaných grafických kartách, nebo problikávání textur přes sebe jsou jen malé mouchy na jinak velmi stabilní hře.

Kromě změn technického rázu obsahuje Blood TC také něco málo nových map. No, jak se vezme málo. Je jich hodně, ale většina z nich nedosahuje ani po kotníky genialitě designu původních úrovní. Těch alespoň srovnatelných je zde celkem málo, ale i tak přítomnost nového obsahu jen potěší.

Blood TC je skvělý. Je vlastně víc, než skvělý. Je naprosto úžasný, stejně jako původní hra. Od ní se totiž veškerá chvála odvíjí. Nové technické zázemí je velmi dobré a nový obsah mohl být lepší, ale i tak prodlouží herní dobu o pěkných pár hodin. Samotný závěr je jasný: Berte, dokud je dáváno. Starší hráči si připomenou, jak dobře se nám to tenkrát hrálo a těm novějším Blood TC ukáže, jak nudné a zkostnatělé jsou moderní střílečky v porovnání se zlatou dobou devadesátých let. Přesvědčí se, že kvalitní design úrovní nespočívá na skriptech a že ve více, než jedné chodbě hráč nezabloudí.