Snová a uklidňující. Taková je A Postcard From Afthonia

Hledáte-li vzrušení, tady ho nenajdete. Obyvatelé snového města Afthonie v krajině Oneiropolis si zakládají na klidném a rozjímavém životě. Záleží jen na vás, jestli vám zdejší hravý a surreálný svět padne do noty.

Město Afthonie je dost zvláštním místem. Kromě nebeského klidu, který se všude rozprostírá i přesto, že v dálce zuří válka, je to místo, kde se můžete dát do řeči se želvou, nebo žirafou v potápěčském obleku. A Postcard From Afthonia je kouzelně kreslená cesta, která vás v ničem netrápí a neklade nijak vysoké nároky. V podstatě jde o takovou meditační adventuru.

Vaši přátelé ve světě symbolicky nazvaném Oneiropolis mají problém. Chtějí si pořídit dítě, ale vzhledem k tomu, že jejich ostrov je obléhán armádami válčících stran, neví, zdali je vhodná doba na to přivést do této nestabilní situace potomka. Chtějí se tedy zeptat věštce, ale ten zmizel neznámo kam. Je na vás, abyste ho vypátrali.

Asi nikoho nepřekvapí, že na tržišti v Afthonii prodává melouny Sókrates a že onen pár, který vyžaduje vaše služby je antropomorfní kočka se psem. O to tady ale nejde. Hra je plná bizarností a podivností nejvyššího kalibru, a to proto, že se nacházíme ve snu. Se zvířátky tak vedete filozofické i smysl nedávající rozhovory, sbíráte předměty a řešíte jednoduché hádanky. V klidu a beze spěchu.

A Postcard From Afthonia si zakládá na klidné a relaxační atmosféře, a to je dáno jednak jejím hravě kresleným zpracováním (byť v podstatě dost statickým) a pak také poklidnou hudbou, která vám při výpravách po plážích hraje.

Vše se ovládá jen jedním tlačítkem myši. Pohyb po ostrově stylem, který je docela podobný starým krokovacím dungeonům. To sice zprvu přináší zmatení, protože jednotlivé obrazovky na sebe moc nenavazují, ale za chviličku si toho ani nevšimnete.

Je docela škoda, že i přes zajímavý příběh spousta dějových maličkostí vychází vniveč. Celou záležitost vyřešíte během deseti vteřin a o nějakém konfliktu na pozadí se dozvídáte jen z vyprávění a tvoří vpravdě zbytečnou kulisu. Klidnou náladu Afthonie vůbec nic nenarušuje. I přesto, že by nějaké „vyrušení“ vůbec nevadilo. Ale to je námitka jiného druhu. Na hru, jako je tato, zkrátka musíte mít náladu.