V roce 2001 jsme se konečně dočkali konzole Xbox a s ním i donekonečna odkládané FPS Halo: Combat Evolved. Ta si kromě toho, že vytřela recenzentům po celém světě zrak a vlastně dokázala prodat novou konzoli od Microsoftu odnesla i jiné zásluhy. Definovala žánr novodobých FPS a přinesla do herních análů i nový pojem, Halo-killer. Původně to byl název pro střílečky, které jejich až přespříliš ambiciózní tvůrci prohlašovali za lepší než kultovní Halo (vzpomene si dneska někdo na Breed pro PC?). Netrvalo však dlouho a začaly se takto nazývat všechny FPS používající vozidla, tedy prvek, s nímž přišlo poprvé právě Halo a který v daném žánru již tak zdomácněl, že si bez něj žádnou FPS snad již ani nedokážeme představit.
Co se týče multiplayeru, samozřejmě Pariah nabízí jak splitscreen, tak online.
Do této kategorie spadá i Pariah, nejnovější titul z dílen Digital Extremes, firmy zodpovědné za sérii Unreal
Tournament/Championship.
Pravděpodobně se ptáte, jestli má další FPS pro naší zelenou mašinu vůbec šanci. Nedávno proběhla xboxovými mechanikami dlouho očekávaná konverze pekelného hitu Doom 3 a Ten ukázal, že ani dnešní FPS nemusí být oním Halo-killerem. Pariah však své vykradené geny hrdě přiznává a přináší i pár novinek. Nejzajímavější z nich je styl uzdravování, který bývá v FPS dvojího druhu: A) klasická lékárnička či B) dobíjející se štít podobně jako právě v Halo. V Pariahu se ovšem léčíte
pomocí věcičky zvané Healing Tool, kterou si vstříknete do těla za účelem uzdravení. Vaše zdraví je totiž rozděleno do čtyř čtverců, (no vlastně jsou to čtyřúhelníky, ale geometrií asi nikoho neohromím), přičemž se doplňuje pouze v té sekci, kde ještě kousek energie zbyl. Hře to přináší důležitý taktický element. Budete bedlivě sledovat, jak čtyři svaté "čtverečky" pomalu pohasínají, a pořádně si rozmyslíte, zda se vrhnete na bandu nepřátel či si zalezete za nějaký ten balvan, bednu či do jiné skrýše.
Terén je to, čím Pariah opravdu vyniká! Pamatujete si na dnes již legendární level Halo ze stejnojmenné (a dnes již několikrát připomínané) FPS? Design levelů se ukázal jako klíčový v postupu na mimozemské krajině. To samé platí v Pariahu, kde se vyloženě zbrklý postup nevyplácí. Nová střílečka od Digital Extremes periodicky střídá interiéry s exteriéry a nabízí tak pohled do klasických sci-fi lokací, které jsou ztvárněny vizuálně velmi atraktivní formou. Graficky se Pariah opravdu povedl, aby taky ne, když
běží na Unreal Enginu 2.X (upravený Unreal Engine 2.5 pro Xbox). Sice jsou některé textury až příliš rozmazané a vodní plochy připomínají spíš plochou mlhu než pixel-shaderem upravenou a krásně vlnkami hrající vodu (viz. Xbox a PC nádhera Yager). I když vím, že to není důležité, tak jsem se též v noční úrovni pozastavil nad vzhledem měsíce. Kdyby se dávala cena za nejhorší 2D texturu ve hře tak by to určitě vyhrál měsíc z
Pariahu, něco tak podivného a nereálného jsem opravdu ještě neviděl. Jinak ovšem opravdu nemám k vizuálnímu zpracování nejmenších námitek.
Délka hry je jedním ze slabších článků hry a pohybuje se okolo sedmi hodin při prvním hraní.
Bohužel s sebou Pariah z technického hlediska nese spoustu nepříjemností od zpomalování frameratu přes horizontální rozpad synchronizace obrazu až po nepříjemné trhání, což je problém, a to si na rovinu přiznejme, více xboxových First Person Shooterů. Je opravdu nepříjemné, když se hra během urputného boje začne trhat. Obvykle to způsobí ztrátu orientace a mnohdy i náhlou smrt. Když jsme u bojů a přestřelek, které jsou základní ingrediencí Pariahu, nemine mě nutnost poukázat na nedotaženou AI nepřátel. Ti, i když by měli být rovnocennými protivníky, často nereagují na překážky, a sami se tak v případě vlastnictví raketometu rádi "odstřelují". Fungování celé AI by se vlastně dalo shrnout do slov „vystřel, schovej se a obíhej“. Obíhání je to, na co si vaši nepřátelé v Pariahu potrpí. Jeden z působivých levelů je tak i jedoucí vlak, ve kterém nepřátelé rádi
svojí taktiku obíhání spouštějí. Jak asi sami tušíte, končí jejich snažení v kolejišti a celé to působí nechtěnou komičností.
Co se týče multiplayeru, samozřejmě Pariah nabízí jak splitscreen, tak i hraní přes Xbox Live. Zatímco se v režimu rozdělené obrazovky rapidně sníží rozlišení i framerate, je oproti tomu online režim až na všudypřítomné trhání v daleko v lepší formě a patří k jednomu z nejlepších Xbox Live titulů současnosti. Hra nabízí i celkem zajímavý editor úrovní, který je dle mého názoru daleko přístupnější než v multiplatformové pecce Timesplitters : Future Perfect. Zvuk běží v Dolby Digital 5.1 a vytváří dojem opravdového boje a dokonce usnadňuje orientaci v prostoru. Škoda opět již zmiňovaného trhání, které se bohužel projevuje i ve zvukové stránce a celkově je asi největším záporem hry.
|
|
Akce jak má být
Technické nedostatky v čele s neustálým trháním| Pariah | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
