Existuje mnoho způsobů, jak adaptovat umělecké dílo z jednoho média na druhé a žádný není z principu špatný. Například Zack Snyder převedl na plátno komiks 300 takřka obrázek po obrázku, Blade Runner Riddleyho Scotta zase působí, jakoby si slavný režisér z Dickovy předlohy přečetl jen stručný výcuc. Ano, vždy se najdou tací, kteří by si výsledek představovali jinak, ale tak už to chodí, nikdy se nelze zavděčit všem.
Některé změny se daly čekat, že filmaři originál vykastrovaly o většinu toho, čím byl dobrý, už ovšem ne.
Že se seriálové zpracování pětidílné knižní série o Zaklínači neobejde bez nějakých ústupků a zjednodušení, bylo jasné už od okamžiku, kdy ho společnost Netflix oznámila. Proč ne, zdrojová látka nabízí dostatek dějových linek na to, aby se z nich dalo vybírat jen to divácky nejvhodnější. Bohužel, výsledek dopadl tak, že filmaři tak moc škrtali a zjednodušovali, až se zbavili prakticky všeho, co Zaklínače odlišuje od tisíců podobných fantasy sérií.
Inu, i to se stává, ne každý den může být posvícení. Uspokojit velmi náročnou fanouškovskou základnu, která i díky skvělé trilogii her zná předlohu prakticky zpaměti, bylo velmi těžké. Připočítejte k tomu náročné natáčení v době covidové pandemie a „diverzitní“ filozofii Netflixu, která se ke světu inspirovanému slovanskými mýty příliš nehodí a dokážeme pochopit, proč to celé nevyšlo.
Producent Zaklínače Tomasz Bagiński svádí škrty a změny na jednodušší publikum. Obzvláště to americké.
Koproducent seriálu Tomasz Bagiński ovšem vidí příčiny úpadku sledovanosti jinde – v samotných divácích. Ti by prý totiž původní svět, ve kterém neexistuje jasně definované dobro a zlo, nepochopili. Uvědomil si to poté, co byl odmítnut jeho zamýšlený seriál o varšavském povstání, kdy na německé straně bojovali i příslušníci jiných národů.
„Pro Američany to bylo naprosto nepochopitelné, příliš složité, protože vyrůstali v jiném historickém kontextu, kde bylo všechno uspořádané: Amerika je vždycky dobrá, ostatní jsou ti špatní. A žádné komplikace neexistují,“ řekl v rozhovoru pro polské noviny Wyborcza.
Člověk se pak musí ptát, proč že se tedy vůbec pouštěli do adaptace příběhu, kde se hlavní hrdinové složitě zamýšlejí nad konceptem menšího a většího zla.
Není to přitom poprvé, co Bagiński obhajoval selhání seriálu tím, že musí dělat ústupky kvůli divákům. Už loni totiž v podcastu Imponderabilia vyjádřil znepokojení nad mladými lidmi, odkojenými TikTokem a YouTube videi, kteří prý nedokážou komplikovanější látku vstřebat, protože jen skáčou z jednoho videa na druhé. Více než na propracovaný příběh se tak prý snaží jen zprostředkovávat emoce.
Tak trochu to zní jak klasický boomerský pláč nad tím, že ti „mladí jsou dnes horší, než jsme bývali my“, spíše jde však o marnou stranu obhájit neobhajitelné. Ostatně seriál má věkový rating od sedmnácti let.
Možná by bylo lepší zamést si před vlastním prahem a přiznat si, že provedené kompromisy a úpravy neudělaly původní dílo přístupnější, ale jen ho zredukovaly v beztvarou hmotu, která v den ode dne širší nabídce streamovacích služeb jednoduše nemá čím zaujmout.
