Blizzard očekával, že úvodní nápor lidí zvládne aktivním upozorňováním na servery, které jsou plné, a pomocí vrstev. Hráče na stejném serveru rozdělí tak, abych jich ve startovních zónách nebylo příliš naráz. Vrstvy později odstraní. Každopádně pozvání do party hráče spojí, tj. kamarádi se nemusí obávat, že nebudou hrát spolu.
Čekání ve frontě. Odhadovaný čas není příliš přesný, ve skutečnosti jsem čekal tři hodiny.
Jenže zájem o Classic byl zřejmě větší, než Blizzard předpokládal. Ostatně na Twitchi hru sledovalo v den vydání přes milion diváků a do hry se začaly tvořit hodinové fronty. V některých případech se přehouply i přes dvacet tisíc lidí, což znamená několik hodin čekání.
Problematické je to i z pohledu socializace. Blizzard akcentoval spojení se starými přáteli, stále totiž hovoříme o éře před masivním nástupem sociálních sítí. Jenže když se někdo do hry dostane a jiný musí hodinu čekat, je to problém. A není horší situace, než když už se do hry připojíte, hrajete pár minut, následuje disconnect a nové čekání.
World of Warcraft Classic
Přesto i to k World of Warcraftu patří. Ačkoliv nemám v plánu hrát Classic hardcore, toho jsem si užil před necelými patnácti lety dost, je vidět, že původní hra má i dnes něco do sebe. Minimálně opět působí živým dojmem, protože hráči jsou i při plnění obyčejných questů nuceni mezi sebou komunikovat. Ale o tom až ve víkendovém článku.
