Je to neuvěřitelné, ale hra World of Tanks je tu s námi již téměř třináct let, a i když se za tu dobu svět zásadně proměnil, stále se najdou miliony lidí, kteří se do ní každý týden opakovaně pouští.
V pražských kancelářích Wargamingu na hře měsíce pracovaly desítky lidí. Přitom bude trvat jen pár dní.
Není to ovšem jen tak. Kromě toho, že vývojáři musí držet prst na tepu doby a „tanky“ neustále technologicky vylepšovat, musí své hráče i neustále „krmit“ novým obsahem. Což není nic snadného, protože prakticky každý kus dobové techniky už je ve hře dávno implementován, „staré“ jádro hry pak už neumožňuje žádné revoluční designové triky.
Wargaming se proto snaží motivovat fanoušky pomocí celebrit a časově omezených „tematických eventů“. V minulosti jsme tu měli například Vánoce s Arnoldem Schwarzeneggerem nebo „metalové léto“ s Iron Maiden, ty ovšem mířily především na hardcore publikum a sváteční hráče ke hře vrátí jen těžko. Těm jsou totiž nějaké kosmetické doplňky nebo posun v žebříčcích úplně ukradené.
Minihra Call to Mars vzdáleně připomíná slavnou Rocket League.
To nový (zahrát si ho ode dneška může zdarma každý) herní režim Call to Mars přináší vskutku nový zážitek pro každého. Jde v podstatě o variaci na slavnou Rocket League, kdy se hráči snaží zabrat klíčová místa na mapě a své nepřátele pomocí vrážení a střelby z kanónu dostat přes okraj mapy. Jak už napovídá název, okolní fyzika je ryzí sci-fi, k dispozici je i hrstka arkádových bonusů a tak na malé mapě často odlétají soupeři jako kuželky.
Pravidla jsou jednoduchá a snadno pochopitelná, a i když z toho kandidát na hru roku určitě nebude, jako zpestření mezi klasickými „vážnými“ zápasy to může být fajn. O to víc je zarážející, že celá tato minihra bude k dispozici jen nějakých dvanáct dnů a poté zmizí v digitální nicotě.
Nejde přitom o nějakou experimentální hříčku několika studentů, ale o plnohodnotnou hru, na které pracovalo několik desítek lidí zhruba tři čtvrtě roku. Měli jsme možnost navštívit pražskou kancelář, kde vznikala drtivá většina nového obsahu, a dostali tak možnost pozorovat, o jak náročnou disciplínu jde. I když vývojáři používali už hotový engine z klasických tanků, zhruba devadesátičlenný tým přesto zaměstnal prakticky všechny tradiční specialisty jako grafiky, programátory, game designéry nebo třeba testery. Přijde mi až trochu děsivé, že tolik práce tolika talentovaných lidí přijde brzy vniveč, ale takový už je osud live service her.
Už jen z tohoto důvodu stojí Call to Mars za vyzkoušení. Bude to znít asi trochu pateticky, ale na rozdíl od samotného kódu vzpomínky na něj jen tak nezmizí.
