Když v roce 2010 vyšel na západě World of Tanks, mnoho herních médií tomu nevěnovalo pozornost. Na obchodní model free 2 play bylo tehdy nahlíženo skrze prsty, simulace historických tanků pak působila spíš jen jako zábava pro pár military nerdů, která nemá potenciál oslovit běžného hráče.
Jenže se ukázalo, že těch military nerdů je na světě obrovské množství. Ještě po patnácti letech si každý měsíc „tanky“ zapnou miliony hráčů napříč celý světem (tedy až na Rusko a Bělorusko, z těchto trhů se vývojáři stáhli po začátku války na Ukrajině).
Autorům budiž ke cti, že neusnuli na vavřínech a snaží se přicházet stále s nějakými novinkami, na druhou stranu už máme pocit, že se k tomuto konceptu nic dalšího snad již vymyslet nedá. Fanoušci tanků chtějí prostě bitvy tanků, ne třeba vesmírné Rocket League a tak podobné experimenty rychle končí v propasti dějin. Připomeňme například letošní experiment Steel Hunters, bitvy obřích robotů byly zrušeny jen pár měsíců po svém velkolepém oznámení.
Během Gamescomu představená novinka World of Tanks: Heat na to však jde odjinud. Nesnaží se potěšit stávající hráče, ale nalákat nové, převážně ty mladší, kteří si libují ve stylizovaných a hodně barevných střílečkách jako je Apex Legend nebo Overwatch. A kupodivu by se jí to i mohlo podařit.
Už úvodní trailer, ve kterém se tanky za hudebního doprovodu od The Prodigy řítí obrovskou rychlostí, driftují nad okraji propasti a vráží do sebe jak na demoličním derby, konzervativním boomerům, z nichž se rekrutuje většina fanoušků World of Tanks, patrně přivodí osypky, ale plně to odpovídá dnešním žánrovým standardům.
Jak jsem si mohl vyzkoušet na vlastní kůži, samotná hra už tak přepáleně bombastická není, to ovšem není úplně na škodu. V jádru jde o klasické tanky, jen v mnohém zjednodušené a zrychlené, tak aby v krátkém časovém úseku (cca 5–10 minut) dokázaly hráčům vstříknout pořádnou dávku adrenalinu do žil a nenudily ho nějakým zdlouhavým vyčkáváním.
Nadále platí, že se hlaveň otáčí pomalu, po každém výstřelu následuje pauza na přebíjení (byť jsou tyto intervaly velmi zrychlené) a že jsou tanky nejzranitelnější zezadu, takže je nutné taktizovat, obecně ale platí, že si zastřílíte daleko více než v původní hře. Případná smrt navíc neznamená konec, prostě se po chvíli znovu „narodíte“ a můžete pokračovat v akci. Hlavní režim vypadá jako obdoba klasického Conquestu zpopularizovaného sérii Battlefield, jen v menším měřítku, kdy o významná místa na mapě bojují dva týmy o deseti hráčích.
Dalším zásadním rozdílem oproti originálu je, že si zde nevybíráme z mnoha druhů tanků, ale ze skupiny hrdinů, z nichž každý má přidělený jeden stroj. Řidiči jsou rozděleny do třech tříd (útočník, obránce, odstřelovač) a najdeme klasické herní stereotypy, jako je třeba svalnatý černoch, sexy zrzka nebo vousatý mechanik, takže si pravděpodobně vybere každý.
Tanky si půjde dále vylepšovat, ale vývojáři mě skálopevně přesvědčovali, že jejich obchodní model je free 2 win, tedy, že hra bude k dispozici zdarma a nepůjde dokupovat žádná vylepšení, která by na bojišti přinesla nějakou výhodu. Zároveň se prý chtějí stylizací jakž takž držet při zemi a tak si sice budeme moci natřít tank narůžovo s fialovými srdíčky, ovšem nikdy se nestane, že by snad přibyly zcela nerealistické stroje s futuristickými prvky. Což je samozřejmě chvályhodný přístup, otázkou ovšem zůstává, jak přežije střet s ekonomickou realitou.
Bude to k úspěchu stačit? Těžko říct, trh s hrdinskými střílečkami je pořádně nabitý a neuspěli na něm v nedávné době giganti jako Sony (Concord) nebo Ubisoft (xDefiant). Na druhou stranu přítomnost tanků dobře známou náplň dostatečně odlišuje a silná značka by mohla také výrazně pomoci.
Vše ukáže až ostrý start, který ovšem stále nemá ani přibližné datum vydání. Co ale víme je, že se plánuje na všech aktuálních „velkých“ platformách najednou a to včetně plného systému crossplay, což by pozitivnímu výsledku mohlo velmi pomoci.

























