Magazín USGamer nedávno vyzpovídal Jense Matthiese, ředitele společnosti MachineGames, která vydala podle našich čtenářů nejlepší hru loňského roku, Wolfenstein 2: The New Colossus (recenze zde). Ta obsahuje mnoho výborných scén, mezi nimi však dvě skutečně vynikají.
O nechutném Hitlerovi už bylo napsáno mnoho, teď si pro změnu připomeňme jeden z nejpřekvapivějších příběhových zvratů, jaký jsme v poslední době ve hrách zažili.
Hlavní hrdina B.J. Blazkowitz je přibližně v první třetině děje zajatý nacisty a odsouzen k trestu smrti stětím. Navzdory snaze o útěk svému osudu neunikne, a tak během nehratelné animace vidíme Blazkowitzovu hlavu padat z vysoké budovy. Konec hry? Ale kdepak, jeho přátele ji totiž v pádu zachytí a poté přimontují na nové tělo, takže je B.J. ještě silnější než předtím.
Nápad na tuto scénu se prý v Matthiesově hlavě zrodil ve chvíli, kdy jako jeden z prvních lidí na světě testoval první Dishonored. Lidé z Arkane Studios jeho návrh na vylepšení příběhu sice odmítli, jenže Matthiesovi se tak líbil, že si ho schoval na později.
Díky bohu, chce se dodat. Do nadsázkou přesycených reálií Wolfensteina se totiž podobně „přehnaná“ scéna hodí daleko více než do vážného světa Dishonored. Nemyslíte?