Nezávislý vývojář Johnnemann Nordhagen sice naštěstí díky svému finančnímu zázemí na ulici neskončil, přesto s výsledkem ambiciózní hry Where The Water Tastes Like Wine spokojen být nemůže. V rozsáhlém blogovém příspěvku shrnul své pocity měsíc od vydání hry. A není to zrovna optimistické čtení.
Johnnemannu Nordhagenovi už moc do smíchu není.
Johnnemann přitom není žádné nezkušené ořezávatko, ale jeden z hlavních strůjců úspěchu fantastické indie zálěžitosti Gone Home, která je obecně vnímaná jako nejlepší hra s homosexuální tematikou vůbec. Po odchodu ze studia Fullbright založil vlastní společnost Dim Bulb a veškeré síly napnul do vývoje Where The Water Tastes Like Wine. To je těžko uchopitelný titul, který při troše dobré vůle můžeme zařadit do žánru adventur. Hráč v něm putuje napříč Spojenými státy a „vyměňuje si“ s ostatními poutníky historky, které mu odemykají další části příběhu.
Johnnemanův vztah k autoritám v kostce.
Na první pohled hra zaujme krásnou ručně kreslenou grafikou a za zmínku stojí i namluvení, na němž se mimo jiné podílel i zpěvák Sting (psali jsme tady). U kritiky hra jednoznačně uspěla, vysoká hodnocení posbírala i od prestižních herních stránek jako například Destructoid nebo Game Informer. Na Steamu pak má od uživatelů velmi kladné souhrnné hodnocení. Johnnemann může být spokojený i s marketingem, protože o hře se hodně mluvilo a byla vidět i mimo poněkud omezený herní rybníček.
Hra Where the Water Tastes Like Wine vypadá spíše zajímavě než lákavě. A to Gone Home miluji.
Jenže ani to nakonec nestačilo. Měsíc po vydání se prodalo méně než 4 200 kopií, což je pro podobně rozsáhlou (více než 20 hodin) a propracovanou hru málo. „Po obchodní stránce je to katastrofa,“ přiznává bez obalu Johnnemann, který na hře pracoval na plný úvazek po čtyři roky. Kde se stala chyba? Sympatický vývojář si uvědomuje, že jich udělal spoustu. Mrzí ho, že si ukousl příliš veliké sousto, hru vypustil nedostatečně otestovanou a zanedbal podporu ovládání myší a klávesnicí. Jenže jádro problému podle něj leží spíše v tom, že na podobné hry ještě na trhu není místo. Fanoušků podobných experimentů prostě není tolik, aby se vývoj mohl zaplatit.
Vývojáři hry Sunset svůj neúspěch nenesli dobře.
Johnnemannovi budiž ke cti, že neúspěch bere jen na svá bedra a neviní všechny okolo. Tak jako to třeba nedávno udělali vydavatelé neúspěšné hry Sunset, kteří velmi nevybíravě poslali celý herní průmysl k šípku. Johnnemann svých slov zvažoval, že úplně opustí herní průmysl anebo se alespoň nechá zaměstnat u nějaké veliké společnosti. Tam by mu sice chodil pravidelný plat, jenže jeho vliv na vyvíjené dílo by byl minimální. Nakonec se proto rozhodl snížit své finanční náklady, odstěhovat se ze San Franciska a další titul udělat mnohem skromnější. Snad mu to tentokrát vyjde.
