Zrovna onu zmíněnou herní trilogii Fear považuji za naprosto fenomenální herní sérii na poli stříleček a ne jednou jsem se setkal v jiných hrách s tím, že se autoři očividně hrou Fear inspirovali.

Tak zrovna Shadow of Mordor se mí tedy vůbec nelíbil. Ten bojový systém byl hrozný. Mačkej tlačítka, které ti ukážeme a postava něco udělá.

Nedávno jsem na GOGu koupil oba díly MiddleEarth: Shadow of..., takže dokud je nedohraju, ještě pro mě "nezemřeli". Čest jejich památce

Herní průmysl je ze všech zábavních průmyslů ten jediný, který si i v případě děl zaměřených na masy zachovává důraz na duši.

Hry bez duše nejeou úspěšně. Řekl bych že je to proto, že každý hráč musí investovat minimálně 10 tisíc korun (cena PS5) aby si vůbec mohl hru pořídit. U hudby, filmů, seriálů, knih takový vstupní "poplatek" neexistuje.

Takový Concord, poslední Dragon Age, pravděpodobně budoucí Assassin's Creed. Těch her, které se řídí finančními ukazateli namísto toho, co chtějí hráči, je víc a víc. Hru roku pak vyhraje Astro Bot. Hra, kterou vytvořil tým cca 60 lidí za zlomek ceny té katastrofy, kterou byla 300 milionová díra v rozpočtu Sony jménem Concord. A proč? Protože je to hra s duší. Autorům na ní záleží, věří jí a žádný manažer, který hrál možná tak Candy Crush jim necpe, jak mají dělat hry.

Tenhle neblahý trend nakonec položí i ta největší studia typu Electronic Arts a Ubisoft. A bude to jenom dobře. Investoři nakonec přijdou na to, že dělat hry jako hubdu nebo filmy prostě nejde. Hráči mají násobně vyšší nároky a jejich ignorování bude mít dříve nebo později následky.

A to bude ten moment, kdy si vedení společností začne vzteky rvát vlasy, že zavřeli studia jako je Monolith.

Víte, kolik milionů vygeneruje Candy Crush každý den? 3 mil. USD.

Je to hra s duší? Ne, není... takže vaše teorie selhala.

Tvrdíte, že Astro Bot má duši. Já si naopak myslím, že ta hra je prostě pohodová. Někdy si chcete oddechnout a netoužíte po hektolitrech krve. Navíc je to vynikající hra pro děti, takže se tím otevírají dveře pro ještě více hráčů a jejich rodiče. Dále bych poznamenal, že sortiment her, které byly nominovány na cenu GOTY, byl slabý a nepřesvědčivý.

Když porovnám takovou klasiku, jako je Last of Us 1 - 2, s Astro Bot, musíme si říct, že Last of Us je o 120 levelů výš. To však nic nemění na tom, že Astro Bot je pohodový počin, ale že by to byla nějaká extra klasika, která si zaslouží vyznamenání, to spíš ne.

Poslední věc, každá firma touží po zisku. Vyrábět hru pro fanoušky se jednoduše nevyplatí. Nevygeneruje dostatek zisku. Příkladů je spousta. Samozřejmě se najdou i výjimky, například Baldur's Gate 3. Nikdo nečekal takový úspěch, jakého dosáhl.

Je třeba vyhodnotit, proč k tomu došlo, na to mají velké firmy své marketingové oddělení, které to vyřeší. Když ne, je třeba je vyhodit a najmout nové. 🤷‍♂️

No, když necháte herní příběh Wonder Woman tvořit mimořádně agresivní pro-fat (and fat) & pro-vegan woke aktivistku, tak to jinak nemůže dopadnout, že.

Ale snad už jim to došlo a další excesy v tomto směru nebudou. A pokud možno, ani live service hry.

Sekera se hněvá i na veganskou stravu?

Pro fat? kdo tam zapadá? Myslíte dobře placené modelky s nadváhou, které prodávají šaty, makeup, spodné prádlo, topánky teda vsechno to, co prodavaji i divky s anorexiou a fejkovymi 3kama na hrudi?

Není to náhodou to samé, když vám vyrobí Stellar Blade, abyste si konečně mohli prožít pohled na sexy dívku? Jak bych pojmenoval tuto skupinu? Forever 15 century?

🤷‍♂️😂

Ach jo, Monolith - Blood byl super (před pár lety jsem si zahrál remaster a stále mě bavil), série F.E.A.R. byla výborná (první dva díly včetně datadisků bezkonkurenční, trojka trochu pokulhávala, ale dala se hrát).

Tak doufám, že práva na hry WB zůstanou a třeba někdy dozrají k nějakému restartu těchto sérií (jak Bloodu, tak FEARu bych to přál).

F.E.A.R. byla klasika (jednička a dvojka, datadisky k jedničce pořád dobrý, jen už maličko slabší, nezestárlo to úplně nejlíp, na rozdíl od jedničky...). Btw, ještě se k F.E.A.R. chci vrátit, jelikož mě láká dabing od FénixDabing... :)

Oba díly Shadow of Mordor a War jsem dohrál se zatajeným dechem. Dvojka sice moc změn nepřinesla (naštěstí), ale příběh a těch pár novinek velmi potěšilo. Na Bloodovi jedničce jsme s bratránky vyrůstali, dvojka byla spíš jen povinností, ale bavila. V našich srdcích a na našich harddiscích budou žít věčně ti, co nás opustili ;-)