0 / 26
Včerejší svátek zamilovaných v nás vyvolal melancholickou náladu a jelikož se herní průmysl teprve pomalu probouzí ze zimního spánku, rozhodli jsme se využít tuto příležitost k nostalgii. Zavzpomínali jsme si na největší lásky, ale i ty intenzivnější úlety, které jsme kdy prožili. Ve světě videoher.
Autor: Sierra On-line
Přehrabovat se ve vzpomínkách na bývalé sexuální partnerky a ještě to ventilovat na internetu, je nevkusné a nehodné skutečného gentlemana. Ale hej, jsem videoherní novinář už více než dvacet let. Při nekonečné honbě za vašimi kliky už jsem stejně o veškerý respekt většinové společnosti dávno přišel. Takže se pojďte podívat, které ženy… nebo lépe řečeno humanoidé… udělaly z nevinného chlapce toho muže... humanoida..., jakým jsem dnes. Vrátíme se do dob, kdy jste v návodech herních časopisů mohli najít balící tipy typu: „Jakmile je postava zamilovaná (nebo jste manželé), stačí ji gestem „Pojď se mnou“ dovést k posteli a použít interakci.“
Autor: CrazyBunch
Těžko říct, kdy jsem opačné pohlaví přestal vnímat naivním pohledem dítěte a začal si uvědomovat, že s holkami může být sranda, i přesto, že je nebaví stavět v lese bunkry a hrát si s plastovými vojáčky. Za to vím, kdy jsem se poprvé něžně dotknul ženy ve videohře. Ono to není těžké, byla to totiž ta první „opravdová“ hra, kterou jsem v životě viděl. Asi vám podle obrázku nemusím blíže představovat Prince of Persia, že ne?
Autor: Oficiální materiály distributora
Pravdou je, že v tomto případě není na co být hrdý. Dočkal jsem se jen obětí, nic víc nebylo… jakoby bezejmenná princezna věděla, že jsem o její srdce nebojoval férově, ale snížil se k trapnému cheatování. Na druhou stranu nebýt legendárního dosového příkazu „prince.exe megahit“ který umožňoval přeskakovat úrovně a neomezeně se léčit, zůstala by patrně chuděra pannou dodnes. Hra totiž byla výjimečně obtížná. Ale co, na černobílém monitoru s rozlišením 320x240 to stejně žádná extra kráska nebyla.
Autor: Oficiální materiály distributora
Mnohem realističtěji ukázala problematiku seznamování legendární adventura Leisure Suit Larry in the Land of the Lounge Lizards od Sierry. Ta vypráví příběh zoufalce, který stále bydlí u mámy v pokojíčku a ještě nikdy neměl ženu. S čímž jsem se dokázal identifikovat, jen mě tou dobou bylo asi 13 a jemu 40. Nutno ovšem říct, že o dění na obrazovce jsem měl jen mlhavou představu, anglicky jsem tehdy neuměl a místní slangovou mluvu konvenční slovník neznal. Celé se to přitom ovládalo doslovným vypisováním příkazů.
Autor: Oficiální materiály distributora
Jak odvážná hra je, jsem vlastně zjistil jen díky tomu, že upirátěná verze, která se ke mně dostala, obsahovala cizí uložené hry. Díky nim jsem zjistil, že kromě úvodního pajzlu tu existuje i kasino, kaple nebo diskotéka. Jeden „save“ byl dokonce přímo z romantického hnízdečka lásky! Jenže ani tak se mi polonahou krásku svléknout nepodařilo. Ale budiž, alespoň jsem si vzal poučení, že přímočarým otvírákem „I want sex“ člověk konverzaci s opačným pohlavím nenastartuje.
Autor: Oficiální materiály distributora
Zásadní hrou mého dospívání je Albion, fantastické RPG, které jsem hrál snad rok v kuse. Pokud náhodou neznáte tak je to něco jako filmový Avatar, kdy v roli ztroskotaného pilota vesmírné lodi zachraňujete exotické domorodce na nerostné zdroje bohaté planety před zlotřilou lidskou korporací. Pokud naopak hru znáte, tak se asi divíte, proč hru zmiňuji v tomto článku.
Autor: Oficiální materiály distributora
A tady máte ten důvod. Místní obyvatelé totiž rádi chodí s odhalenou hrudí a i když jinak téměř ve všem připomínají kočky, cecíků nemají osm, ale jen dva. Ok, uznávám, že to moc sexy nepůsobí, a oproti hanbatým časopisům, které už tehdy na základce kolovaly pod lavicemi, to působí až úsměvně decentně, ale pokud si dobře vzpomínám, šlo o první prsa, která jsem na monitoru viděl ve 256 barvách.
Autor: Oficiální materiály distributora
První sexuální scéna se „skutečnými lidmi“ přišla v roce 1996 s Phantasmagorií. Což byl tak trochu traumatizující zážitek, ostatně šlo o horor přístupný až od osmnácti let. Hrát se to muselo samozřejmě na tajňáka, když rodiče nebyli doma. Příběh sleduje rozpad vztahu mladého zamilovaného páru, způsobený silami zla. Všechny erotické záběry jsou velmi decentní (tedy, co se zobrazení nahoty týče, stříkající krve je tu docela dost), ale i tak tento multimediální kolos, rozkládající se na 6 CD, uměl na moji citlivou prepubertální duši řádně zapůsobit.
Autor: Oficiální materiály distributora
Hrozně se mi tehdy líbila hlavní hrdinka v podání herečky Victorie Morsellové, která pak se svým virtuálním manželem (naopak mimořádně slizký David Homb) nějakou dobu chodila i ve skutečnosti. Mimochodem dnes je jí už přes 60 a vypadá stále skvěle, takže si člověk ani nepřipadá tak starý.
Autor: Oficiální materiály distributora, ibstagram Victorie Morselle
Ale to byly vše jen nevinné platonické lásky. S příchodem puberty se staly tělesné potřeby stále neodbytnější. Tak jako mnoho nesmělých mladých mužů, kteří mají trauma z toho, že „to“ ještě nikdy nedělali, jsem svůj věneček (nebo jak se tomu u mužů říká) svěřil do rukou profesionálky. Ve Falloutu. Ve vykřičené čtvrti pouštního městečka The Hub jsem svoji poctivost (a hrstku pivních zátek) vyměnil za pár chvilek vášně. Po pravdě ono „poprvé“ trvalo jen pár vteřin. Byl jsem tak nadržený, že jsem se nezmohl na více než decentní zatmívačku a krátký slovní popis.
Autor: Oficiální materiály distributora
Mimochodem na to, jak je Fallout starý, vcelku zdařile simuluje realitu. Jako žena totiž máte daleko více sexuálních příležitostí než muž a můžete za ně i získat více odměn. Druhý díl pak tuto stránku hry dotáhl ještě o něco dále, když se třeba můžete stát pornohvězdou. Více než atraktivní fyzickou stránkou (síla, mrštnost) zapůsobíte na druhé pohlaví vysokou hodnotou charismatu.
Autor: Oficiální materiály distributora
Mou první hrou, ve které se mezilidské vztahy řeší na jakžtakž uvěřitelné úrovni, byla legendární Baldur’s Gate 2. Už v jedničce mi k srdci přirostla zlodějka Imoen, až dvojka ale nabídla možnost navazovat skutečná partnerství, tzv. romance, díky nimž je studio Bioware od té doby proslulé. Imoen (na fotce vpravo) má ve dvojce sexy účes, s Jaheirou (na fotce vlevo) si člověk měl vždy co říct (navíc je blond), mě to ale od začátku táhlo k Viconii DeVir, drowí kleričce s pořádnou vyřídilkou.
Autor: Oficiální materiály distributora
Vzhledem k tomu, že ve světě Forgotten Realms panuje bezostyšný rasismus, už jen její přítomnost v partě mnoho věcí zkomplikovala. Ale nevadí, opravdová láska i špatné hody dvacetistěnkou přenáší. Já ve Viky od začátku viděl její citlivou povahu a svým asertivním přístupem si nakonec získal její srdce. Znáte to, nesmíte moc tlačit na pilu, ale ani si nechat kálet na hlavu. Nakonec z toho byla veliká mnoholetá láska, povila mi syna, o kterého se příkladně starala a když nakonec zemřela rukou úkladného vraha, její poslední slova patřila mě (Aby bylo jasno - ne, nenechal jsem se unést fanfikcí, tak to tehdy vývojáři skutečně napsali).
Autor: Oficiální materiály distributora
Že člověk vstoupil do dospělosti, mu dojde až zpětně. Najednou si uvědomíte, že už máte úplně jiné zájmy, než dříve. Najednou už nemáte čas a vlastně ani chuť vstupovat na desítky hodin do naivních fantasy světů, natož je zachraňovat před zkázou. Měl jsem tou dobou spousty jiných aktivit a když už jsem nějakou tu hru zapnul, chtěl se instantně pobavit. V prvním díle Maxe Payna jsem cynismus hlavního hrdiny ještě úplně nepochopil, o dva roky a jedno zlomené srdce později mi jeho věčně negativní vidění světa a sebepohrdání bylo daleko bližší. Ale možná za tím byla jen žena.
Autor: Remedy
Jmenovala se Mona Sax a s hráčovým virtuálním alter egem měla ukázkově toxický vztah, který nemohl skončit jinak než tragédií. Trvalo to jen pár večerů, bylo to intenzivní a konec přišel v tom nejlepším, aby se na to po letech dalo vzpomínat alespoň trochu v dobrém. Tedy alespoň v mém případě, chudák Mon(č)a už si nevzpomene nikdy na nic.
Autor: Oficiální materiály distributora
Po letech plácání se od ničeho nikam jsem zatoužil se usadit. Znáte to, najít pevný bod v životě, zapálit pomyslný domácí krb, vybudovat domov, kde se bude cítit v bezpečí. Kde mě budou milovat i když udělám chybu a vše kolem se zhroutí. Tak jsem si nainstaloval Fable.
Autor: Oficiální materiály distributora
Tam jsem se poprvé oženil. Na rovinu? Moc si z toho období už nepamatuju… vím, že jsme měli hezkou veselku, ale jestli proběhla svatební noc už netuším. Ale po pár letech jsme zjistili, že to moc neklape, tak jsme zase šli každý svou cestou. Žádná hořkost, tak to chodí. Každopádně když jsme u toho Fable - letos vyjde nový díl a i když podle prvních zveřejněných záběrů vypadá fantasticky, ze strany hráčů se zatím ozývá spíše kritika. Důvod? Jedna z hlavních postav je prý příliš ošklivá. Evidentně nám dorůstá další generace hráčů, které zatím jakákoliv interakce se skutečnou ženou teprve čeká.
Autor: Oficiální materiály distributora
Jestli něčeho v životě lituji? Těžká otázka, ale spíše ne. Každá, i ta sebevíc nepříjemná událost nakonec člověka posunuje. Kdybych neudělal tuto chybu, udělám nejspíše jinou. Každopádně pokud z tohoto hlediska na nějaké období svého herního života vzpomínám nejméně rád, tak je to první Zaklínač.
Autor: Oficiální materiály distributora
Zdejší sexuální scény jsou totiž patrně ty vůbec nejtrapnější v historii herního průmyslu. Za každou „ulovenou“ partnerku totiž získáte lascivně působící sběratelskou kartičku, sex zde tak připomíná lov Pokémonů. Všechny chytit máš! Žádný div, že vývojáři z polského CD Projektu už dopředu oznámili, že v chystaném remaku tuto herní mechaniku vynechají. Ne, to není žádný ústup politické korektnosti, to už jen naše generace vyrostla z puberty.
Autor: Oficiální materiály distributora
No a pak je tu samozřejmě Mass Effect, kterému se tehdy kvůli jeho zobrazení erotiky dostalo pozornosti i v mainstreamových médiích. Že prý z žen dělá pouhé erotické objekty, jež jsou mladým chlapcům vždy po vůli, čímž se prohlubuje genderové stereotypy a Mass Effect tak v podstatě vychovává z dětí machistické samce. Samotná hra přitom byla paradoxně poměrně decentní. Pravdou ovšem je, že kdo tehdy nespal s krásnou bisexuální mimozemšťakou Liarou neměl ani tucha, jak hluboké mohou videohry být.
Autor: Oficiální materiály distributora
To až druhý díl se stal tím opravdovým „vesmírným pornem“, ve kterém jste mohli mít sex prakticky s každým svým souputníkem. Navzdory mnoha průchodům této geniální klasiky jsem ovšem zůstal konzervativní a spal jen s humanoidy. Miranda měla božský zadek, Jack sexy tetování… jen s Tali to byla trochu nuda, protože se styděla svléknout.
Autor: Honza Srp, Bonusweb.cz
Po příjemných zážitcích z Mass Effectu vás asi nepřekvapí, že jsem Dragon Age kupoval v předprodeji. A to rovnou ve sběratelské edici. Od první chvíle, co mi grafická karta vygenerovala na monitor čarodějku Morrigan jsem věděl, že jí prostě musím mít. Jenže, jak už to tak v životě chodí, moje vášeň zůstala neopětována.
Autor: Oficiální materiály distributora
Jak se blížil konec hry, moje frustrace se stupňoval, čehož po jedné propité noci dokázal zneužít nájemný zabiják Zevran. Na rovinu nevím, jak se to stalo, asi jsem se prostě tehdy jen ukliknul. Pyšný na to nejsem, ale aspoň už vím, že tudy moje cesta nevede. Důležité je, že jsem si tím alespoň odčkrtnul kýžený romantický achievement.
Autor: Oficiální materiály distributora
Jak jde život dál, člověk ztratí přehled. Když jsou všichni vaši kamarádi spokojeně ženatí, tak už dalším „zářezem“ dojem neuděláte. Naopak, tak nějak mezi řečí pochopíte, že se vám snaží sdělit, abyste konečně dospěli. Už dlouho se v této oblasti nestalo nic, co by stálo za zmínku, jedinou videoherní postavou z posledních pěti let, na kterou si dokážu takhle z patra vzpomenout, je Judy Alvarezová ze Cyberpunku.
Autor: Oficiální materiály distributora
Jenže… Judy je na holky a tak, i když jsme spolu strávili spoustu intenzivních chvil, z toho nakonec nic nebylo. Tak jsem vzal za vděk aspoň Panam. Hele… láska to úplně nebyla, ale někdy prostě člověk potřebuje jen nebýt sám. Navíc jsme měli sex v tanku, kdo z vás to může říct? Teď koukám, že podle statistik achievementů to může říct 67,53 % hráčů Cyberpunku, což je několik milionů lidí. Ok, tak je trochu coura no, ale stejně si myslím, že mezi námi to bylo úplně jiné, daleko hlubší, než to, co měla s vámi.
Autor: Oficiální materiály distributora
