|

Herní architektura zpracovaná v postapokalyptické budoucnosti nabízí tři rasy: lidi, mutanty a stroje. Každá strana pak rozvíjí vlastní strategii, které je dosaženo za pomoci jiných expanzivních mechanismů. V případě lidí se zaměříme na stavbu recyklačních faktorií a zlepšování jednotek pomocí mechaniků, kteří po dosáhnutí technologického vylepšení obejdou všechny jednotky a postupně je změní. Mutanti zase nabízí rychlé teleportování po mapě a transportní portály plně integrované do pathfindingu, zatímco stroje se pohybují jen za pomoci speciálních trubkovitých kolejí, které nejen slouží k přepravě, ale také jako kanály pro sbírání odpadu. Odpad - souhrnný jmenovatel výroby se nachází na smetištích a jednotky jsou z něj přímo konstruované. Zničení jednotky znamená návrat odpadu do herního světa a možnost nové recyklace, dokonce je takto vytvořený odpad počítán jako vytěžitelná vrstva zakrývající povrch, kde může být například důležitý důl. Na odpadu jsou závislé všechny tři strany, kromě mutantů, kteří navíc potřebují lidi k výrobě biologických bojových jednotek.
Nedostatek lidí na herní mapě znamená začátek konce mutantů, ale také strojů - ty zase chytají lidi k zajištění provozu generátorů energie. Ironická situace, že? Pohon většiny mašin zajišťuje plyn, druhá ingredience každé RTS, která v Trash nikdy nedochází.
Samotné rozdíly mezi herními stranami jsou mnohem větší, proto se na ně podívejme detailněji. Lidští bojovníci vyrábějí zbraně typické pro konec dvacátého století: kulkometné a obrněné prostředky. Jako jediní mohou lidé pro každý sběrný sklad používat více těžebních strojů, na druhou stranu jsou omezeni nutností postavit strukturu na smetišti. S lidmi se každý laik nebo strategický začátečník má cítit jako doma (ne jako na smetišti...), jsou stranou, která se nejblíže přibližuje typické RTS. S náročnějšími mutanty už musíme přemýšlet nad odchytáváním lidských zdrojů a taktickým umístěním teleportovacích portálů, protože rychlý pohyb na mapě není jejich výsadou - stroje ďábelsky rychle staví koleje nutné pro pohyb, ty se ale stávají jejich slabinou, protože stačí koleje rozbít a stroj uvízne. Stavba kolejí vyžaduje odpad a když odpad dojde, má stroj po legraci -
a po srandě má ve chvíli, kdy ho protivník zacyklí ve vlastních kolejích! Povinné potrubí pro zajištění funkčnosti mezi jednotlivými budovami je dalším taktickým cílem, který může protivníka přechodně ochromit.
Jak pan Currie přiznává, jeho společnost má omezené prostředky na vytváření smrtelné umělé inteligence, a tak se spokojuje s nízkou UI a důrazem na multiplayer. V ideálním případě bude umožněno až 24 hráčům soupeřit na jedné rozsáhlé mapě, proto jsou jednotlivé budovy designovány i pro sdílení několika hráči - třeba sběrný sklad lidí je zařízen pro sběr odpadu od několika hráčů, kteří se následně mohou o produkci dělit. Graficky hra nevybočuje z normálu, používá domácí engine pod DirectX 8.0 a neustále na něm programátoři pracují. V týmu Inhuman navíc vyniká mezinárodnost: lidé z několika států Států a z Jugoslávie se scházejí v internetových debatách o dalším vývoji, který pak zapracovávají do již funkčního strategického modelu Trash. Veřejné demo zatím očekávejme, podle Marka Currieho se ho brzy dočkáme a jak se zdá, nebudeme litovat. Koneckonců, již do uzavřeného betatestu se přihlásilo 4000 lidí.