Tzv. vývojářské videodeníčky jsou obvykle jednou z těch nejnudnějších věcí, kterou se k nám herní vývojáři pokouší dostat nějaké informace. Nahlédnout za oponu je sice potenciálně zajímavé, často jde však jen o špatně skrývanou samochválu, ze které se zpravidla nedozvíte nic zásadního. Vše běží jak na drátkách, všichni se mají rádi, komunita je dokonalá a stačí chvíli počkat a dostanete nejlepší hru všech dob.
Psát příběh střílečky, když se kolem vás skutečně střílí, je prý poměrně složité.
Nové video od ukrajinského studia GSC Game World začíná ve stejném stylu. Mladí lidé se sluchátky na uších vytvářejí detailní 3D modely, vtipné scénky z natáčení motion capturingu, dort a taneční party při oslavě narozenin… Jenže pak se děj střihem přenese do 24. února, kdy na Ukrajinu zaútočila ruská vojska, a z úvodní idylky je rázem to možná nejvíce emocionální herní video vůbec.
„Tady jsme pracovali, přicházeli s novými nápady a realizovali je,“ komentuje kameraman návrat do opuštěných kanceláří, odkud byla evakuována většina z více než tří set zaměstnanců studia. Vývojáři museli na místě ponechat většinu drahého vybavení, jiná možnost ovšem nebyla. Ani ne kilometr od nich už tehdy padaly bomby.
Ne každý ovšem měl to štěstí a podařilo se mu Kyjev opustit. „Tohle je přepravka mojí kočky. Umřela během prvního týdne bombardování,“ ukazuje na kameru zvukový inženýr Andrei Maksiuta, komunitní manažer Maxim Tkačenko pak zase předvádí svoji improvizovanou kancelář, která spočívá jen v dece a spacáku vměstnaném mezi vanu a pračku v koupelně.
„Není to snadné psát násilné questy, když máte za okny válku,“ přibližuje svojí pracovní pozici Darja Cepková, která už po tři měsíce žije a pracuje na chodbě opřená o stěnu pouze ve společnosti nalezeného jednookého psa.
„Až zvítězíme, k vývoji se vrátím,“ zůstává optimistický designér Maxim Hnatkov.
Ti, kteří mohou, se však vedle práce ještě snaží pomáhat ostatním v rámci dobrovolnických programů. Třeba jako animátor Alexandr Levčenko z Mariupolu, který se slzami v očích přiznává, že od počátku války zcela ztratil kontakt s rodinou, a tak netuší, jestli jsou vůbec ještě na živu.
Najdou se však i takoví, kteří vzali do rukou zbraň a přímo se účastní bojů. „Až zvítězíme, k vývoji se vrátím,“ zůstává optimistický designér Maxim Hnatkov, vedoucí vývoje umělé inteligence, Dmitro Iaseneff zase od těžkého kulometu fanouškům slibuje, že u vydání hry chybět nebude.
Stalker 2 vzniká pod křídly gigantu Microsoft, a tak je více než pravděpodobné, že navzdory okolnostem dříve nebo později skutečně vyjde. Podstatná část jeho vývoje aktuálně probíhá v Praze, kam se většina z evakuovaných přesunula.
Ať už budou jeho kvality jakékoliv, bude navždy zapsán do historie jakožto první AAA hra, která vznikla za války. Už dříve se přitom vývojáři nechali slyšet, že na ruském trhu hra nevyjde a tamní fanoušci se mají snažit o změnu politického režimu.
Stalker, nebo chcete-li S.T.A.L.K.E.R., je volná adaptace klasického sci-fi románu Piknik u cesty bratrů Strugackých. Odehrává se v tzv. Zóně, ohraničeném území, kde prolétající mimozemšťané zanechali spoustu technologických vymožeností, jež odporují běžným fyzikálním zákonům. Stalkeři jsou pak jakýmisi lovci, kteří každodenně riskují svůj život, aby některé z vzácných artefaktů vynesli ven.
