Počítačové hry udělaly za posledních třicet let obrovský krok dopředu nejen v technologiích a komplexitě pravidel, ale i co se týče hloubky obsahu. Jejich publikum se totiž stalo daleko pestřejším a autoři už se nemusí snažit za každou cenu zavděčit nevybouřeným mladým mužům, kterým ke štěstí stačí jen pohled na krev a sex.
Možná úplně nejlépe je tento posun vidět na sérii God of War. Její první díly (tzv. řecká sága) naplňují v podstatě každý stereotyp o bezhlavé akční hře, který vás napadne. Hlavní hrdina obtížený nezbytnou rodinnou tragédií pobíhá s holou hrudí dlouhými koridory, mlátí všechno, co se pohne, a větu rozvitou od něj uslyšíte jen výjimečně. Jediné, co od publika autoři očekávají, jsou rychlé reflexy a znalost pokročilých komb. Nicméně díky skvělému technickému zpracování, zasazení do neokoukaného světa řecké mytologie a brilantnímu soubojovému systému se God of War stal hitem.
A tak vyšlo pokračování. A pak zase. A pak ještě několik… až se série vyčerpala. Kreativitu nahradila pásová výroba, potřeby i těch největších fanoušků byly saturovány a prodeje klesly natolik, že už by se další díl nevyplatil. Bylo jasné, že jestli série nemá skončit navždy u ledu, bude se muset změnit. A tak se změnila. Radikálně.
God of War z roku 2018 přišel s natolik odlišným konceptem, že se přímo nabízela otázka, proč vlastně nevyšel pod jinou značkou. Ano, i tady se zabíjejí nepřátelé, ovšem celkové vyznění je zcela jiné. Hlavní hrdina už není agresivní macho šílenec, ale starostlivý otec, co se prostě jen snaží vychovávat dospívajícího syna. Ovšem, ne každému se tento nový přístup líbil (Dan Vávra: „Naprosto primitivní repetitivní arénová mlátička, kde sbíráte modrý klíče k modrejm dveřím a mezitím posloucháte kecy, který vás vůbec nezajímají.“), ale většině ano. A s 23 miliony prodaných kopií se tento restart zařadil mezi největší hity čtvrté generace PlayStation. Problematika navazování vztahu s pubertálními potomky je pro mnoho lidí přece jen bližší téma než pomsta bohům za vyvraždění rodiny. Následný Ragnarok nové směřování značky potvrdil a hráči se už nemohou dočkat, kam se náš plešatý geroj vrhne příště.
Jenže čekat ještě nějakou dobu budou muset, protože jediné, čeho jsme se po letech od studia Santa Monica dočkali, je celkově „meh“ plošinková metrodivanie Sons of Sparta a oznámení remaku původní trilogie.
Část fandů je samozřejmě nadšena, že si vyzkouší modlu svého mládí v 4K grafice, zbylí si naopak z výše popsaných důvodů ťukají na čelo. To už není ani přešlapování na místě, to je vyloženě krok zpět.
Vývojáři teď stojí před těžkou volbou. Buď se pokusí předlohu trochu zmodernizovat, čímž by riskovali hněv fanoušků, anebo bude výsledkem jejich práce přinejlepším obyčejné akční béčko, jakých jsme už za těch dvacet let od vydání prvního dílu odehráli bezpočet. Oba přístupy mají svá pro i proti a z filmové historie známe spoustu příkladů, že se oba mohou strašlivě pokazit.
Jak moc se svět za ty roky posunul, je nejlépe vidět v sexuálních scénách, které jsou asi tak uvěřitelné jako německé pornofilmy o instalatérech z osmdesátých let. Třeba ta z třetího dílu, kdy Kratos vběhne do místnosti, v níž si to zrovna rozdávají tři krasavice. Během následujícího krátkého dialogu, kdy se vzmůže doslova jen na jednu větu, dostane možnost kopulovat s bohyní Afroditou. Ze samotné akce samozřejmě puritánsky není nic vidět (což je tedy u hry, ve které se běžně trhají hlavy a vypichují oči, vrchol pokrytectví), ale hráč má za úkol mačkat čudlíky podle zadání na obrazovce. Press F to pay respects hadr.
Ano, od brutální řežby člověk nečeká romantickou linku, ale takto přímočaře prezentovaná „panická fantazie“ působila úsměvně už tehdy, natož teď. Okamžitě se tak rozjela debata, zda se erotické scény nedočkají přepracování, případně nebudou raději vystřihnuty. Ostatně stejné dilema řeší aktuálně autoři remaku kultovního Zaklínače, kde milostné vztahy připomínaly spíš sbírání hokejových kartiček (viz naše galerie).
Celá kauza na sociálních sítích nabrala na síle, nakonec ovšem dostala nečekanou pointu. K tématu se totiž vyjádřila i známá influencerka Alanah Pearceová, která se sama jakožto scénáristka podílela na zatím posledním dílu Ragnarok. Ta totiž prozradila, že zrovna tato scéna není dílem zastydlého puberťáka, ale napsaly a zrežírovaly ji ženy. „Pracovala jsem s jednou z nich a byla na to velmi hrdá, což je teda ku*evsky cool,“ prozradila během streamu, kdy odpovídala na dotazy diváků.
Každopádně její názor k tomuto tématu je jasný – erotické minihry by měly v chystaných remacích zůstat, protože prý nejsou zdaleka špatné a urážlivé k ženám, jak se tvrdí. A že uživatelé sociálních sítích řeší pseudoproblémy, které vlastně žádní lidé ve skutečném světě neřeší.
Co si o tom myslíte vy? Dejte nám vědět do diskuze.

























