Nápad na přenesení fiktivní Středozemě z Pána Prstenů dostal Nizozemec Nicky Vermeersch, vystupující na internetu pod přezdívkou q220, ještě v době, kdy Minecraft ani oficiálně nevyšel.
Tak jako mnoho jiných dnešních třicátníků i on vyrůstal na „bibli“ všech příznivců fantasy a videohrách, oproti většině vrstevníků byl však daleko kreativnější. Jakožto moderátor jednoho z herních fór o Minecraftu dal dohromady skupinku lidí a pustili se do projektu, o jehož náročnosti neměli ani tušení. Bylo to totiž ještě v době, kdy neexistovaly automatické nástroje, které budování v kostičkovém světě znatelně ulehčují.
Ze začátku to šlo relativně snadno. Začali budováním prvních lokací, jako je Hobitín nebo Hůrka, které vzbudily ohlas komunity a pomohly naverbovat další stavitele. Problém však nastal ve chvíli, kdy potřebovali postavit veliké plochy přírody mezi známými lokacemi. Sice se u toho nemuseli příliš ohlížet na věrnost originálu, protože se o nich v kánonu nikde nepíše, ovšem i tak šlo o pracnou činnost. Pokud stavitelům například stála v cestě hora, museli ji nejprve „ručně“ rozebrat.
„Když se na tu dobu ohlédnu, byl to chaos,“ přiznal Nicky v rozhovoru pro PC Gamer. To už ale dávno neplatí. Na projektu aktuálně pracuje již přes 300 lidí, a tak se vytvořila jasná organizační struktura. Ty nejvýznamnější stavby tvoří nejzkušenější jádro týmu, na ty vedlejší se zase pořádají soutěže, kterých se může zúčastnit prakticky kdokoliv.
Své dílo tvoří na mapě velikosti 29 tisíc x 30 tisíc krychlí, což je nějakých 870 kilometrů čtverečních, tedy například velikost města Dallas. Ani po deseti letech však zdaleka nemají hotovo, před nimi je například ještě celý Mordor.
Už teď je ale Minecraft Middle-earth monumentální počin, ve kterém fanoušci mohou strávit spoustu času. Pokud chtějí, mohou díky vyznačeným stopám následovat knižní Společenstvo prstenu, žádné hranice je však v tomto světě omezovat nebudou.
Pokud máte Minecraft, můžete si celou mapu zdarma vyzkoušet na této adrese, ti zapálenější pak mohou autorům přihodit nějakou tu korunku, nebo dokonce přiložit ruku k dílu.