Nedávná kauza kolem Star Wars Battlefront 2 opět otevřela ožehavé téma mikrotransakcí, tedy drobných plateb za dodatečný obsah v počítačových hrách. Celá debata se však vedla jen o tom, jak se Electronic Arts nepodařilo tuto složku správně vybalancovat a platící hráči měli oproti těm neplatícím drobné výhody.
Většina free 2 play mobilních titulů skýtá potenciální nebezpečí, že v nich nakonec necháte spoustu peněz.
Jenže problém s mikrotransakcemi je daleko složitější než jen férové vyvážení pravidel a ze samotné své podstaty může být dokonce nebezpečný. O tom, jaké vážné ohrožení na první pohled zanedbatelné platby představují, se rozhodl veřejnost informovat člověk s přezdívkou Kensgold.
Ví o čem mluví, protože za mikrotransakce utratil minimálně 10 000 dolarů (cca čtvrt milionu Kč) a to většinu v době, kdy byl ještě nezletilý. Svůj příběh zveřejnil na diskusním fóru reddit jako varování pro všechny ostatní.
Oblíbený Overwatch sice za mikrotransakce prodává jen kosmetické doplňky, ale i na nich se dá „ulítnout.“
Vše pro něj začalo někdy v roce 2013, kdy hraní na mobilech zažívalo prudký rozvoj a jeho uchvátila hra The Hobbit: Kingdoms of Middle-earth (naše recenze), založená na licenci Pána prstenů. Z dnešního pohledu mizerná záležitost své vydřidušské mechanismy nijak nezastírala, přesto se jí podařilo ulovit řadu tzv. velryb. Tak se říká malému procentu hráčů, kteří do hry napumpují obrovské množství peněz, a v podstatě financují „zábavu“ drtivé většiny ostatních, kteří nezaplatí ani korunu.
Přestože byl tehdy bez pravidelného příjmu, utrácel Kensgold přes sto dolarů měsíčně, takže není žádný div, že rychle rozházel všechny našetřené peníze. Našel si proto brigádu v kavárně a ve svém sebedestruktivním konání pokračoval dále. Přes 90 % vydělaných prostředků hned posílal do hry, v které vlastně nikdy nešlo zvítězit. Když The Hobbit po odkoupení čínským distributorem skončil, neznamenalo to pro Kensgolda vysvobození, ale pouze přesun k jiným hrám.
Kensgold utratil za vizuální doplňky do Counter-Strike přes 30 000 Kč.
„Nikdy to nevypadá, že děláte dobré rozhodnutí,“ přiznal Kensgold v rozhovoru pro magazín Kotaku, přesto si nedokázal pomoci. Místo mobilních hříček přesedlal na PC platformu a klasické „veliké“ hry jako Counter-Strike: Global Offensive nebo Smite. Jenže ty také obsahují mikrotransakce. Sice ne takové, které by dávaly platícím hráčům nad soupeři nějakou výhodu, ale to neznamená, že jsou zcela neškodné.
Za kosmetické doplňky, které ho od ostatních hráčů odlišují vizuálně, jen v CS:GO zanechal postupně přes tisíc dolarů. Kliknout na tlačítko ‚Opravdu chcete utratit 100 $?‘ je totiž trochu abstraktní a člověk při tom ani nemá pocit reálně utrácených peněz. „Po zkušenostech s mobilními hrami už mi prostě sto dolarů nepřišlo jako tak veliká částka,“ vysvětluje Kensgold.
Díky pozorné matce se mu nakonec podařilo problém podchytit a s pomocí terapeuta závislost porazit. Snad napořád. Musí si však dávat pozor a hrám obsahujícím mikrotransakce se raději úplně vyhnout. A proto si třeba takový Star Wars Battlefront 2 raději vůbec nezahraje, i když se mu hra podle vlastních slov velice líbí. Naskočit do vlaku mikrotransakcí je totiž nebezpečné.
Princip lootboxů ve Star Wars Battlefront II je přirovnáván ke kasínu, které není nijak regulováno zákonem.
Celá tato historka dokazuje, o jak vážný problém tu jde. Zatímco většina hráčů se vzteká jen proto, že jejich oblíbená hra není správně vybalancovaná a nabízí bohatším lidem více výhod, jádro problému je úplně jinde. Mikrotransakce nepodléhají žádným regulacím, nikdo je v podstatě nehlídá a nemají ani žádný pomyslný strop, kde by se mohly zastavit. Jsou implementovány do her pro mladé lidi, často vyloženě cílí na děti a byť samy o sobě nejsou nijak nákladné, mohou se pořádně prodražit.
Na Electronic Arts se snesla vlna nenávisti za to, že její lootboxy znamenají „pay 2 win“ mechanismus. Jak ukázaly výpisy z Kensgoldova účtu, jeho 10 000 dolarů si rozdělily i „oblíbené“ firmy jako Valve, Google či Blizzard. Jejich kosmetické přídavky možná nenarušují vybalancování hratelnosti, ale úplně morálně nezávadné také nejsou.
