Sedíte na dřevěné palubě invazního plavidla a tiše sledujete, jak se pohupuje na velkých vlnách Atlantiku. Kdesi v dálce za mohutnými železnými vraty tušíte pobřeží. A na něm pěkných pár divizí Wehrmachtu, které čekají s prstem na spoušti, aby z vás mohli nadělat sekanou. V tom kdesi za vámi zahřmí salva čtrnáctipalcových děl bitevní lodi Texas. Šrapnely s bzučením přeletí vaše chatrné necky a za několik sekund explodují někde vpředu. Najednou cosi zasviští vaším směrem a pár desítek metrů od lodi vystříkne gejzír vody. V zápětí následují další tři a plavidlo se jen bezmocně zmítá na obrovských vlnách od detonací, až se málem převrátí na bok. Ostrý povel „VZTYK“ naznačuje, že jste již opravdu blízko. Příchozí palba se stupňuje, ale děla Texasu už mlčí. S obrovským rachotem exploduje sousední výsadkový člun a vy jen bezmocně sledujete, jak se rychle potápí i s mrtvými pasažéry. Rozjímání nad osudem kamarádů však přeruší náraz a drhnutí. Jste na místě...
Píšťalka signalizující vylodění je v rachotu kulometné a minometné palby sotva slyšet. V zápětí se železné dveře sklápí a vám se naskýtá pohled na těžce opevněnou pláž s ježky, bunkry, minovými poli a kulometnými hnízdy.
Právě kulometná salva doslova prošpikovala čtveřici vojáků co stála před vámi. Na nic nečekáte a skáčete do vody. Kolem zuří doslova peklo, ale vaší největší starostí je dostat se na mělčinu, jinak vás stáhne těžký batoh ke dnu. Jak postupujete dál ke břehu, vidíte kolem sebe umírat desítky, možná stovky vojáků. Konečně dorazíte k linii ježků, za kterými se můžete alespoň na chvíli ukrýt. Ve všeobecném zmatku potkáte velitele jednotky, který již stihl zhodnotit situaci a dává rozkaz k dalšímu postupu směrem k valu s ostnatým drátem.
S notnou dávkou štěstí probíháte mezi výbuchy granátů až za mohutnou hradbu písku s věncem drátů na vrcholu. Spolu s několika kolegy pozorujete ženistu, který se pomalu plazí s výbušninou vpřed. Dávka z kulometu ho však zastihla na otevřeném prostranství, a tak nezbývá než vyčkat na vhodný okamžik a rychle skočit pro alespoň pár balíčků trhaviny ležících u mrtvého těla. Obrovský výbuch otevírá jednotce cestu ke stěnám bunkrů, kam již německé kulomety nedosáhnou. Najednou však dvojice sprintujících vojáků vyletí do povětří. „Minové pole!“, rozléhá se po bojišti zoufalé varování přeživších.
Spousta lidí by se vsadila, že předchozí odstavce popisují scénu invaze z filmu Zachraňte vojína Ryana, ale není tomu tak. Právě takovou invazi (pravda v poněkud delším provedení zakončeném efektním pohledem z dobytého bunkru na pláž, kde právě probíhá vylodění) si prožijete v druhé misi chystané akční hry Medal of Honor: Allied Assault, ve které se dostanete do role poručíka Mika Powella, vojáka elitních Rangers, který si klestí cestu západní frontou vstříc německým zemím. Jeho strastiplné putování je rozloženo do sedmi kampaní, takže celkem bude muset jít do akce více než dvacetkrát. A že nepůjde o ledajaké mise – kromě invaze v Normandii se dostane i k útoku u Arzew, čeká ho riskantní setkání s obklíčenými členy francouzského odboje u St. Lo i dobývání mostu u Remagenu.
Stejně jako jeho konzolový předchůdce, který se stal před dvěma lety jednou z nejlepších konzolových akčních her, nebude klást hlavní důraz na realismus, ale na hratelnost. Proto by nemělo nikoho překvapit, když bude proti tankům Tiger (nebo sedmnácti jiným typům německých vozidel) házet ruční granáty, které špičkový produkt německých zbrojovek doslova roztrhají.
Sám Powell bude mít možnost ovládat jak zajaté tanky, tak těžká děla – na vlastní oči jsme měli možnost vidět, kterak v německém obrněnci honil po bitevním poli jednotlivé panáky, až je dostal před hlaveň osmaosmdesátky. Také výběr zbraní bude šitý na míru akční hře – arzenál se bude skládat z dvaadvaceti různých pistolí, sniprovek, pušek, automatů a handgranátů. Mimoto půjde přivolat leteckou i dělostřeleckou podporu (ale pozor na souřadnice, abyste nedopadli jak jistá nejmenovaná četa ve filmu Platoon)
Většinu bojů neabsolvujete sami, ale půjde s vámi celá jednotka, jejíž členové vás budou během bojů podporovat. Autoři využili v hojné míře skriptovaných situací – například při invazi přiběhnete v zákopu k vojákovi, který vás upozorní na kulomet za rohem. I popisovaná situace s neočekávaným vstupem na minové pole je stejný případ. Jen mám trochu strach, co se stane v případě, kdy sejdete z vývojáři předpokládané cesty – snad budou skripty dostatečně flexibilní, aby se vojáci nezasekávali kdesi na začátku mise jenom kvůli tomu, že jste nezasalutovali důstojníkovi, protože jste se s ním ani neměli šanci setkat. Na druhou stranu je již teď nadevše jasné, že vaši kolegové nebudou odsouzeni do role pouhých statistů – například při předvádění další mise prozaicky nazvané „Sniper town“ se můžete při lovu ostřelovačů uvnitř budov setkat s tím, že německý sniper dostane zásah zvenčí od útočících Američanů právě ve chvíli, kdy se na něj chystáte vybafnout zpoza dveří.
Zkrátka a dobře – po většinu času budete mít pocit, že se díváte na válečný film od Spielberga s podivným křížkem uprostřed obrazovky.
Možná se divíte, jak mohu přirovnávat hru k válečnému filmu. Důvod je jednoduchý – Medal of Honor disponuje skvělou grafikou, za kterou vděčí licenci na engine Quake III, a neméně dokonalým prostorovým zvukem. Chápu, že invaze na monitoru nebude vypadat tak megalomansky jako na třímetrové telestěně s dolby zvukem, ale až se podíváte z kulometného stanoviště německého bunkru dolů na pláž, kde pod těžkou kulometnou a minometnou palbou organizovaně útočí celé jednotky vojáků, poznáte, o čem mluvím. Jediné, co by se dalo grafice vytknout, je absence reálnějšího modelu poškození budov a různého venkovního zařízení – musíte se prostě smířit s tím, že se ježci z traverz rozprskávají na prach, z tanků odpadávají hořící trosky, které mají k výbuchem odmrštěné věži hodně daleko, a kulomet zůstane perfektně funkční i po explozi metr vzdáleného granátu.
Každý ročník E3 má hru, která vás zaujme ze všech nejvíc – zatímco loni to bylo za zavřenými dveřmi prezentované Halo, letos patří tento titul zcela zaslouženě Medal of Honor: Allied Assault. Pokud vývojáři splní svůj slib a Medal of Honor opravdu vyjde již letos na podzim, čeká nás nefalšovaná herní Nirvána. Zatím nám však musí stačit oficiální trailer a „neoficiální“ záběry přímo ze hry, které jsme natočili v oné místnosti s telestěnou (respektive natočil je Vreco, protože já jsem seděl bez hnutí a neustále opakoval „to není možné, to není možné“).
