Nostalgie je zrádná věc, která člověku brání vidět věci takové, jaké byly. V překvapivě silné míře se to týká i tak dynamického oboru, jakým jsou videohry. Lidem se dnes stýská i po takových věcech, jako jsou zákysy, pixelovatá grafika, strkání disket do počítače nebo zvuk vytáčení 56kbps modemu. Ještě nikdy jsme však nikoho neslyšeli říct, že by mu dnes chyběly vizuální motivy z krabic od grafických akcelerátorů.
Člověka napadá, jestli autoři obalů někdy nějakou počítačovou hru vůbec viděli.
Když firma 3DFX v roce 1996 uvedla na trh první „3D kartu“ Voodoo, změnila tím herní svět jako málokdo předtím. Nástup hardwarové akcelerace trojrozměrné grafiky byl rychlý a na trhu se brzy objevily první hry, které 3D GPU nejen podporovaly, ale dokonce vyžadovaly. Dnes jsou již specializované grafické karty nedílnou součástí herních PC.
Od samotného počátku přitom nešlo o nijak levnou záležitost a nákup pořádné grafiky se notně prodraží. Často to bývá finančně nejnáročnější součást nákupu nového počítače.
Tato ženština na obalech firmy Sapphire byla používána dost často. Nevíme proč.
O lukrativní trh se dlouhodobě perou společnost nVidia a ATI, jejichž specializované grafické čipy využívá nekonečná řada drobnějších firem pro vývoj vlastních odnoží grafických karet. Pro hráče jsou zásadním hlediskem výběru grafiky přesné hardwarové specifikace, ostatně porovnáváním grafů výkonů jsou někteří lidé schopni strávit více času než samotným hraním. Nejde tedy o klasické zboží, které by zákazník kupoval impulzivně a v obchodu se rozhodoval podle obalu.
A možná právě proto dostali designéři krabic od grafických karet volnou ruku, kvůli čemuž jsme v první dekádě nového tisíciletí mohli spatřit vskutku šílené kreace. Magazín The Verge před pár lety zmapoval ty nejbizarnější z nich, tématu se věnoval na svém twitterovém profilu i sever GOG, stále jde však jen o špičku ledovce, podobných výtvorů totiž vznikly stovky.
One can't ever discuss video card boxes without mentioning the Bitchin'fast!3d 2000 pic.twitter.com/bdsVHwjYvS
— Ratmir Karabut (@rkarabut) June 27, 2018
Při prolézání internetových archivů jsem si všiml mnoha společných znaků, kterými se krabice pyšnily napříč různými výrobci.
Tak například u většiny z nich nemají zobrazené postavy zpravidla nic společného s nějakou konkrétní hrou, byť byla třeba ke grafické kartě přikládána zdarma. Co hůř, většina her tehdy měla lepší grafiku, než jakou ukazují tyto rádoby reklamní obrázky.
Ruku v ruce s technickými (ne)kvalitami pak jde fakt, že samotný výběr motivů byl často vyloženě bizarní. Ano, spoře oděnou krásku firmy ATI bychom asi od herního hardwaru ještě čekali (byť by tedy mohla vypadat mnohem lépe), ale žábu v brnění, dítě zasažené elektrickým proudem nebo kouzelníka s nepřítomným výrazem v obličeji už ne.
Výsledek je o to vtipnější, že většina tehdejších počítačů byly jen obrovské šedé krabice zastrčené v rozích místností, což s přeplácanými barevnými obaly krutě kontrastovalo. Možná i proto drtivá většina těchto „skvostů“ skončila v popelnicích, a tak na ně lze dnes narazit jen při pozorném brouzdání na eBayi.
Těžko říct, kdy přesně tato móda skončila, dnes už jsou všechny krabice prakticky bez výjimky jen sterilně nudné a veškerá představivost designérů se ventiluje při vymýšlení čím dál tím divočejších metod LED osvětlení.
