HROT sice ještě není hotový a do režimu předběžného přístupu vstoupil teprve koncem ledna, přesto je víc retro než většina titulů z naší rubriky Retro. Jde o přímočarou střílečku, která si bere inspiraci v prvním Quakovi z roku 1996 nebo nesmrtelných klasikách postavených na Build Enginu (Duke Nukem 3D, Blood…). I když inspiraci… HROT je zcela nepokrytě vykrádá, a to až do takových detailů, jako je třeba font uživatelského rozhraní.
Aby toho retra náhodou nebylo málo, je celá hra naprogramována v jazyce Pascal.
Ať už to byl tvůrčí záměr, nebo jen nutnost daná nezávislým původem, jde o ryzí esencí devadesátkových stříleček osekanou až na kost. Kromě střílení početných nepřátel můžeme ve zdejších hranatých bludištích maximálně hledat klíče k občasným zavřeným dveřím nebo splachovat záchody. Toť vše. I tak málo dodnes stačí k pár hodinám nefalšované zábavy.
Jedinou přidanou hodnotou oproti výše zmíněným klasikám je jen neotřelé zasazení. Hra se odehrává v roce 1986, kdy jakožto „hrdý nositel odznaku branné připravenosti“ bráníte Československou socialistickou republiku před narušiteli. Navzdory svému tématu není HROT vyloženě politický, nepřáteli nejsou západní imperialisté, ale jen blíže nedefinovaní bubáci v pláštích či zmutovaná zvířata, i tak dokáže ze svých kulis vytáhnout maximum. Začínáte v úkrytu civilní ochrany hluboko pod stanicí metra Kosmonautů (dnešní Háje), podíváte se i do obchodního domu Luna, památníku na Vítkově, čističky odpadních vod u Vltavy nebo třeba na Vyšehrad.
Samotné mapy jsou abstraktními bludišti, které skutečný svět připomínají občasnými tematickými texturami či objekty, i to málo stačí na to, aby na vás mocně dýchl zkažený dech naší komunistické minulosti. Ať už jsou to nástěnky s budovatelskými hesly, všudypřítomné rudé vlajky nebo psací stroj Consul postavený na kancelářském stole, už tak retro hře to dává další vrstvu.
Pořád hezčí budova než jihlavský Prior.
Autoři nepokrytě těží z toho, že si socialistická architektura libovala v jednoduchých a účelných tvarech, i ryze schematické budovy ve hře tak nevypadají o moc hůře než jejich skutečný předobraz. Barevná paleta se skládá většinou jen z odstínů hnědé a šedé, což atmosféru přibližuje hororovému žánru, přesto se budete při hraní spíše usmívat.
Není to tím, že by se HROT snad snažil být cíleně vtipný, ale naroubování dobře známých artefaktů socialistické minulosti do podoby klasických herních mechanik je nesmírně nápadité. Když vám dojdou náboje, můžete nepřátele likvidovat nablízko alespoň srpem a kladivem, léčíte se pomocí plnotučného mléka v igelitových sáčcích, svezete se i na dobovém kolotoči s labutěmi a projedete na prskoletu.
 |
Aby byl retro zážitek maximální, vzal si HROT inspiraci i v tehdejší sharewarové distribuci, a tak vychází postupně, formou samostatných příběhových kampaní. V tuto chvíli je v rámci předběžného přístupu hotová pouze první z nich s názvem Polib mě Gustave, kdy se dočkáme další, není jisté. Slovy autorů to bude trvat: „Snad týden. Snad den. Snad osm let.“
K dispozici je demoverze, kterou před nákupem vřele doporučuji vyzkoušet. HROT totiž zcela spoléhá na nostalgii, pokud na vás jeho retro kouzlo nezafunguje, zůstane jen solidní střílečka, jakých jsou k dispozici desítky.
