Half-life II
Loni na E3 Half-Life II přitahoval ohromnou pozornost, což se ještě násobilo tím, že na prezentaci nepustili hned tak každého. Uvnitř stánku si vybraní novináři vychutnali video, které po skončení výstavy okamžitě obletělo svět. Těšil se každý, nicméně pak přišla kauza s ukradením zdrojových kódů, kdy se ukázalo, že prezentovaná videa neodpovídají skutečné hře (velmi mírně řečeno). Letos se nám stánek zvětšil, nicméně jedno zůstává – ohromné fronty nedočkavců, kteří baží po každé nové informaci. Nám se podařilo do útrob stánku dostat bez čekání (díky Báro), nicméně žádné překvapení se v podstatě nekonalo. Na dvou plátnech nám promítli několik scén ze hry, kdy každá měla demonstrovat určitý segment hry. Došlo tak na atypické zbraně, známou jízdu v bugině za čas vystřídanou člunem, demonstraci, že autoři drží krok s dobou a po technologické stránce z vaší grafické karty vymáčknou maximum. Nicméně v tento moment musím zcela kacířsky přiznat, že v některých momentech právě protěžované grafické zpracování vypadá docela obyčejně. Sice stále na slušné úrovni, ale rozhodně to není nic, z čeho bychom si sedli na zadek. Naštěstí poslední z ukázek stačila opět řádně navnadit – jednalo se o bitvu skupiny ozbrojenců s mechanickými pavouky na dlouhých nohách, které doplňoval účinný fialový paprsek. Ten v místě dopadu neobvyklým, ale působivým efektem likvidoval nejenom vše živé, ale i pevnou hmotu. Nedokážeme posoudit, z jaké části se jednalo o skriptovanou scénu, ale můžeme odpřisáhnout, že to vypadalo suprově. Na konci prezentace se dozvídáme, že v létě budou další videa – jen tak mimochodem, kdy že má tahle hra vyjít?
Bloodrayne II
První díl si nehrál na nic jiného než akční hru, která využívá všech oblíbených "komerčních" prvků. Přesněji řečeno, chopili jsme se ovládání sexy upírky, jež bojuje proti nacistům a kudy chodí, tam létají vzduchem rozřezané části těl dopadající do rudého moře čerstvě prolité jateční krve. Najdou se tací, do jejichž krevní skupiny se Bloodrayne netrefila, ale hra se u hráčů poměrně dobře zapsala a tak tu máme druhý díl. Po zhruba třiceti minutách hry máme o druhém dílu slušnou představu – oproti jedničce se autoři více soustředili na interakci s prostředím, která prvnímu dílu citelně chyběla. S Bloodrayne tak podsekáváme sloupy, aby se zbortila stěna, skáčeme po zdech, sjíždíme po ocelových konstrukcích, naskakujeme na ocelové tyče od kterých se odrážíme... holka je to zkrátka šikovná a naučila se spoustu nových pohybů. Základ samozřejmě zůstává stejný – krmení, kopy & údery, střelba a vystřelovací hák, nicméně všechny tyhle akce máme nyní daleko více pod kontrolou. Nově tak nechybí ani tolik oblíbené kombo sestavy, kdy prostě nechápeme, co to tam ten vraždící stroj v masce upírky vyvádí. Nicméně stále mějme na paměti, že autoři se vydali cestou, aby hráč musel alespoň čas od času zapojit mozek a jak se zdá, i druhý díl si své příznivce dozajista najde. A ani se tomu nedivím.
World of WarCraft
Oproti loňsku je znát jeden podstatný rozdíl – člověk se mohl v pohodě dostat ke hře, vyzkoušet si všechny rasy, nikomu nevadilo ani natáčení na kameru, což znamená jediné: Blizzardi finišují. To samozřejmě potvrzuje i již probíhající betatest v USA, nicméně zhruba za měsíc a kousek by se i na našich počítačích měla válet beta, ze které samozřejmě plánujeme podrobnější počteníčko. Nemusíme snad vykládat, že se fakt těšíme!
StarWars: Battlefront
Hvězdné války letí prakticky pořád, čili proč neudělat hru více hráčů, ve které proti sobě stojí rebelové a imperiální vojáci. Princip hry je přízemně jednoduchý – máme mapu, stanoviště na mapě a dva týmy. Cílem hry je obsadit všechna stanoviště (u těch se obnovují vojáci) – zkrátka typická týmová akce, která sází na oblíbené prostředí a různé typy vojáků (ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady udělají moc...). Dneska už by se asi neujala hra bez strojového parku a tak nechybí ani zde. A naše dojmy? Špatně se to rozhodně nehraje.
Battlefield II
Druhé díly občas bývají pouhou nastavovanou kaší, kdy autoři přidají několik drobností, dvojku za název a mají novou hru. To ale naštěstí není případ Battlefieldu II, který se může pochlubit kompletně novým zpracováním a údajně i větší reálností. V první ukázce sledujeme, že kulky nyní mohou prolétávat zdí – samozřejmě ne každou, záleží na materiálu. Každopádně se jedná o slibný taktický prvek. Dále autoři zamakali na samotných vojácích, kteří vypadají velmi detailně a prakticky každou akci (výměna zásobníku, použití předmětu upevněného u batohu na zádech...) sledujeme zvlášť. V další sekvenci pozorujeme použití kamufláže u vrtulníku, kterého zaměřuje raketa a konečně nám představují blíže medika. Zapomeňte však na klasickou lékárničku, dneska letí léčba oživovacími elektrodami :).
Vivisector
Tahle ruská 3D akce na první pohled vypadá jako klasická střílečka ve stylu Serious Sam či Painkiller. Při bližším pohledu ale potěší pár zajímavostí – jednak RPG prvky a jako perličku bych zmínil, že do všech 
nepřátel můžeme střílet tak, že jim postupně odpadávají části těla a masa, až zbude jen pouhý skelet. No teda.
LotR: Battle for the Middle-Earth
Z obrázků a videí vypadá tahle strategie hodně poutavě, nicméně po skončení prezentace za zavřenými dveřmi jsme odcházeli s naprostým úžasem ve tváři. A nejenom my – o něčem svědčí i bouřlivý potlesk po předváděčce. Jasně, nemůžeme říci, jak tahle hra nakonec dopadne po hratelnostní stránce, ale z technologického hlediska se jedná o velký krok kupředu. Na první pohled každého překvapí, stejně jako ve filmu, ohromná velkolepost – nejprve sledujeme početné armády a v poměru k nim i budovy, avšak za zdánlivým pozlátkem objevujeme nespočet drobných detailů vytvářející iluzi majestátnosti. Například bojůvka z Rohanu bez problémů rozmetá nájezd několika skřetů, což potvrzují i vítězoslavným zvedáním zbraní nad hlavu. Nicméně když přijde obr, utrhne ze země strom, otrhá z něj větve a vzniklou kládu použije coby zbraň, vidíme změnu v 
chování vojáků. Okamžitě se začnou krýt, projevují evidentní strach, přičemž někteří pomalinku našlapují směrem od nepřítele. Ten mezi ně ale stejně dorazí a jediným máchnutím likviduje (a efektně odhazuje stranou) polovinu skupiny. Další příklad – potká se jednotka skřetů s Enty. Enti zdánlivě nemají konkurenci, díky své síle i obyčejným máchnutím dávají skřetům pořádně zabrat a co teprve v okamžiku, kdy jeden urve kus skály a hodí ji mezi nebohé skřety. Jenže ze zálohy právě přicházejí lučištníci s ohnivými šípy, které našeho stromového bojovníka zapálí, ten zařve, ještě párkrát v agónii máchne kolem sebe a padá k zemi, čímž naposledy zabíjí další skřety. Fantasticky též vypadá útok na hradby, které se pod náporem katapultů pomalu rozpadají. Závěrečná scéna pak patří démonovi, jenž se vynoří uprostřed nepřátelské armády, kterou posléze sežehne (jedna ze schopností) plamenem. Posledního vojáčka si démon vychutná – vezme jej do svých pařátů a rozdrtí v prach. Z mého pohledu se jedná o nejlepší hru na letošní E3. Na druhou stranu doufáme, že při tom všem si autoři pod stolem neschovávali nějaké to Pentium 8 - 12 Ghz, 10 GB RAM a Geforce 8.
Nintendo DS
Zatímco Sony PSP nás stačilo nadchnout už během prvního dne, na Nintendo jsme si udělali čas až dnes – i když Michael má nějaké výhrady, sám za sebe mohu prohlásit, že tenhle strojek vypadá špičkově (i když oproti PSP trošičku lacině). Dva displeje se skvěle hodí například pro zobrazovaní map u závodů a 3D stříleček, nicméně ten spodní je dotykový a díky tomu se nabízejí nové možnosti. Třeba 3D akce se tak ovládají velice jednoduše (směrový kříž pro pohyb, stylus pro rozhled), což je celkem výhoda i oproti PSP. Snadno se též ovládají různé posuvníky a tlačítka, konkrétně zmiňme prezentovanou ponorkovou hru. Další výhoda tkví v tom, že DS na dotykovém displeji může zobrazit klávesnici a tak se i komunikace s ostatními hráči stává svižnou záležitostí. Mezi přednosti DS patří dozajista i zpětná kompatibilita s GBA. Zkrátka Sony i Nintendo se tentokrát vytáhli a každý se dle mého názoru vydal trošičku jinou cestou. Pomalu začínám šetřit...
