Čínské videoherní společnosti sice každoročně odvádějí do státní kasy obrovské částky, přesto jsou v očích tamní politické reprezentace spíše jen trpěným zlem.
Hry prý mohou i za to, že jsou mladí lidé stále méně fyzicky vybavení, kazí se jim zrak i výsledky ve škole. Stát je reguluje už dlouhodobě, ať už pečlivým procesem schvalování „nezávadných“ titulů anebo zastropováním maximálního množství peněz, které v nich lze utratit.
Ani to však nevedlo ke kýženému zlepšení situace, a tak Čína na konci srpna přijala ještě přísnější regulaci, která lidem pod 18 let omezuje čas strávený v online světech. A jde vskutku o drakonický limit, jenž by spoustu tuzemských hráčů rozplakal.
Čínská mládež totiž může nově strávit v online hrách pouze tři hodiny týdně a ty ještě musí být po hodině rozložené mezi pátek, sobotu a neděli (viz náš článek). Že se za tu dobu člověk nemá šanci do virtuálního světa výrazněji ponořit, asi netřeba dodávat.
Nakolik tento krok přispěje ke zlepšení fyzické i psychické vybavenosti dětí, se uvidí až za dlouho, už teď ovšem můžeme vidět, jak tyto kroky čínské vlády zásadně ovlivnily ekonomickou situaci herních společností.
Vzhledem k velikosti čínského trhu okamžitě po oznámení opatření poklesly o několik procent hodnoty prakticky všech světových společností zabývajících se vývojem her, ať už jde o Activision Blizzard, Electronic Arts nebo Ubisoft. Daleko hůře však dopadly ty čínské, jako je Tencent nebo NetEase. Magazín Bloomberg vyčíslil pokles cen jejich akcií na zhruba 10 %, celkem tak během několika málo dnů přišly o více než 60 miliard dolarů, což je více než bilion českých korun.
Podle státní zpravodajské agentury Nová Čína (Xinhua News Agency) státní úředníci navíc zástupce těchto společností důrazně vyzvali k tomu, aby se jejich firmy nestaraly jen o ekonomický zisk a upustily od „propagace obscenity“. To mimo jiné znamená, že by mužští hrdinové měli vypadat více mužněji a nevzývat závadné hodnoty, jako je uctívání peněz nebo homosexuální láska.
Pro srovnání, v nedaleké Jižní Koreji naopak podobně omezující zákon (byť ne tak přísný) po deseti letech fungování zrušili a naopak posílili pravomoci rodičů a zákonných zástupců nad aktivitami dětí (viz náš článek).