Hrát za ty zlé v počítačových hrách není až tak úplně neobvyklé, ale u vysokorozpočtové hry z druhé světové války jde o naprostý unikát. Přiznám se, že jsem čekal, že si scenáristé připraví nějaký zvrat, díky němuž hlavní hrdina „prozře“ a přidá se na stranu „dobra“ (jak se to stalo například v loňském Battlefrontu 2 od stejné firmy), ale není to tak. Po celou dobu opravdu budeme střílet do spojeneckých vojáků.
Hrát za nacisty není problém, ale zobrazit hákový kříž už ano.
Z propagace nacismu by však autory nemohl obvinit ani ten nejhysteričtější ochránce morálky. Skvěle napsaná povídka (na těžkou obtížnost zabere kampaň jen hodinu a půl) totiž ukazuje dopady hrůzné ideologie lépe, než to kdy nějaká počítačová hra předtím dokázala.
„Vrazi nejsou příšery, jsou to lidé. A to je na nich to nejděsivější,“ vystihuje závěrečný citát spisovatelky Alice Seboldové hlavní motiv příběhu, jehož děj je zasazen do samotného konce války, kdy už bylo o vítězství spojenců prakticky rozhodnuto. Vůdcův příkaz bránit Německo do posledního dechu stál zbytečně život miliony lidí, přitom ve výsledku znamenal jen nepatrné zdržení. Příběh DLC sleduje posádku jednoho z posledních německých tigerů, která se pouští do zoufalé ofenzivy proti mnohonosáobné přesile.
Spousta hráčů Electronic Arts vyčítá, že podlehli moderní vlně politické korektnosti a do Battlefieldu násilně cpou ženy a menšiny. Pravdou však spíše je, že autoři chtějí ukázat válku i trochu jinak, než bylo dosud zvykem. A daří se jim to.
Projíždět se ulicemi zcela zdemolovaného města, kde se na lampách houpají mrtvoly oběšených dezertérů na mě emocionálně zapůsobilo stokrát více než tisící první zpracování vylodění v Normandii.
Jen škoda, že se zajímavou příběhovou linkou nijak nekoresponduje samotná herní náplň. V ní jen střílíte prakticky nezničitelným tankem po desítkách odevšad útočících nepřátel a maximálně se jednou za čas jedete schovat vyléčit. Dvakrát dokonce dostanete i šanci z tanku vylézt, ale co se týče herní náplně, je The Last Tiger ze všech War Stories nejslabší.
I přesto si jej budu pamatovat nejdéle.
