Když v roce 1998 tehdy ještě populární společnost Blizzard zrušila již prakticky hotovou hru Warcraft Adventures (viz náš článek), definitivně tím potvrdila úpadek kdysi tak populárního žánru adventur.
Letošní Monkey Island sází na stejné trumfy jako třicet let starý první díl. A pořád to funguje.
Žádná oficiální definice tohoto termínu sice neexistuje, ale obecně se tak nazývají hry, které staví především na vyprávění příběhu, kdy místo zuřivého mačkání čudlíků namáháte mozek nad těžkými hádankami. Jenže s tím, jak se rychle vyvíjejí technologie a s nimi i 3D grafika, působí dnes tyto většinově statické hry poněkud těžkopádně. Drtivá většina lidí si ve chvílích volna raději půjde odpočinout k nějaké intenzivní střílečce, případně si kopne pár zápasů ve Fifě, než aby se trápila náročnými rébusy a vleklým tempem, které má blíže spíše ke čtení knihy.
Adventury zažily svůj vrchol v polovině devadesátých let, kdy se o pozornost publika přetahovaly společnosti Sierra, LucasArts, Revolution či třeba Legend Entertainement (viz náš článek).
Filmová Immortality pobláznila kritiky a posbírala spoustu absolutních hodnocení.
Můžeme se dlouho bavit o tom, jestli je vrcholem žánru Day of the Tentacle, Gabriel Knight, Monkey Island, Broken Sword nebo třeba Death Gate, ale pravdou je, že ty největší perly žánru jsou desítky let staré. Nové adventury totiž dnes většinou vznikají jako nízkonákladové projekty od nezávislých tvůrců. Na vině je především technický pokrok, který vydavatelům umožňuje vytvářet komplexnější scény i bohatší herní mechanismy než lineární řešení často absurdních problémů.
Předchozí řádky možná vyzněly neuctivě, takže bych asi měl upozornit, že jsem velikým fanouškem. O to větší radost mám z jejich letošního návratu, který je stejně tak velkolepý jako nečekaný. Posuďte sami: Počátkem roku vyšla Syberia: The World Before (naše recenze), která dokázala důstojně navázat na první dva díly této kultovní značky. To samé lze říct i o návratu na Opičí ostrov (naše recenze), který dopadl lépe, než jsme se vůbec odvážili doufat. Ještě důležitější jsou však nové značky, které necílí jen na milovníky nostalgie. Máme tu filmovou Immortality, ze které sice nejsme vyloženě nadšeni, jinde ovšem recenzenti sahali po absolutních hodnoceních. Před několika málo dny pak vyšla i vynikající konverzační detektivka Pentiment (naše recenze).
Všechny tyto hry se jistě budou objevovat v anketách o hru roku a nevyjít letos Elden Ring, měly by i slušnou šanci alespoň v nějakých okrajových kategoriích vyhrát. A to jsem zatím zmínil jen ty největší hity, pozornost si letos zaslouží třeba i hororové The Quarry (naše recenze), upovídaný As Dusk Falls (naše recenze), znovuoživlé Tales from Borderlands (naše recenze) nebo třeba český 1428: Shadows over Silesia (naše recenze). Na mrtvý žánr to není špatné, že?
Polda 7 je sice mizerný, ale své publikum si našel.
A to se tu radši nechci moc zmiňovat o již sedmém Poldovi, na jehož výrobu se složili fanoušci a který byl přes údajné problémy s piráty tak úspěšný, že se tvůrci hned pustili do remasteru staršího druhého dílu.
Ukázalo se tedy, že o adventury zájem stále je, a to jak u publika, tak mezi tvůrci. Oproti jiným žánrům mají spoustu výhod – jsou na výrobu poměrně levné, jejich koridorovitost pak umožňuje vyprávět jinak nezpracovatelné příběhy. Hráč totiž nikdy nedostane příležitost, jak narušit tok vyprávění, a vývojáři ho mohou postrkovat po obrazovce, jak se jim zlíbí. Navíc už opadlo to stigma, že správná adventura se musí nutně ovládat myší, a tak dnes vycházejí i na konzolích.
Rostoucí oblibě adventur nahrává skutečnost, že už vývojáři nelpí na dávno překonaném „point and click“ ovládání.
Ortodoxní fanoušci mne asi proklejí, ale troufám si tvrdit, že jak Syberie, tak Return to Monkey Island mají tak dobře udělanou podporu gamepadu, že se tak ovládají lépe než klasickým „point and click“ způsobem. Ano, ono neslavné zkoušení všeho na všechno je sice na páčkách obtížnější, to je ovšem mechanika, na kterou je stejně nejlépe zapomenout. Obecně lze říct, že nové hry jsou daleko jednodušší než ty z devadesátých let, není na tom ovšem nic špatného. Nikdo dnes nechce sedět hodiny u jedné obrazovky a snažit se vymyslet často bizarní kombinaci à la strčte psa do elektrické zásuvky a dostanete solární panel.
Adventury jsou zkrátka dnes přístupnější a jejich rostoucí obliba je toho důkazem. Nezbývá než doufat, že to tak vydrží i do budoucna.
