Mario opět útočí. Tato slova v souvislosti se hrou Mario Smash Football ovšem nabývají poměrně dosti doslovného významu, a to nejen proto, že se zde můžete s Mariem vydat na zteč soupeřovy branky. Nintendo má v tvorbě arkádových sportovních videoher již velmi slušné zkušenosti a kdo někdy v životě vyzkoušel Mario Tennis nebo Mario Golf, jehož GameCube verze je navíc v mnoha ohledech zároveň i dosti realistická, ten ví, že se nejedná o jen tak nějaké tuctové hry. Paradoxně se tak největší „brzdou“ stává samotný Mario, jelikož když člověk vidí, že je na světě další hra s Mariem v hlavní roli, nedokáže se ubránit ne zcela příjemnému pocitu, že se Nintendo snaží seč může neustále protáčet ty samé koncepty, navíc stále s těmi samými postavami. Minimálně v naší redakci to platí stoprocentně. Pak si ovšem jen tak ze zvědavosti nějakou Mariovu hru zahrajeme a zjistíme, že to je, himlhergot, zase parádní záležitost, u níž strávíme mnohem více času než jen několik málo pauziček po obědě.
Hra postrádá jakýkoliv smysl pro fair play.
V případě Mario Smash Football nás ale nevalná očekávání překvapivě minula. Přeci jen, fotbálek můžeme víceméně v jakékoliv podobě a pokud se tam navíc může i pěkně po Řepkovsku prasit, tím lépe. Ne nadarmo tak již velmi netrpělivě vyhlížíme druhý díl velmi slušné záležitosti FIFA Street. Respektive vyhlíželi jsme. Jak jste si mohli přečíst v našich prvních dojmech z hraní v rámci výjezdu do evropské centrály Nintenda, již tehdy se nám fotbalový Mario zdál lepší než pouliční arkádovka od EA a při recenzování se tento náš dojem jen a jen potvrdil. Mario Smash Football je totiž naprostá bombička.
Začátek je samozřejmě prakticky úplně stejný, jako u ostatních Mario sportů: barevná, dá se říci až infantilní grafika, rozjásané zvuky a roztomilé postavičky. Nic nenasvědčuje tomu, že by se mohlo ve výsledku jednat o perfektní fotbalovou řež
oproštěnou o prakticky všechna pravidla, o totální návykovku, od níž se jen velice těžko zvedá či o ukrutně rychlou fotbalovou akci. Skutečnost je ovšem samozřejmě taková, že tato hra všechny tyto kritéria splňuje bez ztráty kytičky.
Z předchozích řádků je jistě zřejmé, že se nebude jednat o žádnou složitou simulaci, s čímž souvisí i počet hráčů na hřišti. Před vstupem do zápasu si nevolíte z předem nadefinovaných týmů, ale nejprve si nějaký musíte poskládat, což ovšem není nikterak složité. Nejprve si vyberete kapitána vašeho mužstva z nabídky tradičních postaviček jako je Mario, Luigi, jejich „zlobivé“ protějšky, Donkey Kong nebo třeba princeznu Peach, které je, jen tak mimochodem, naší jednoznačnou favoritkou. V dalším kroku se ke kapitánovi vyberete další hráče, kteří se rekrutují z řad postaviček, které v nintenďáckých hrách dostávají sice vždy jen podřadné role, ale žádný z těchto titulů si bez nich již prakticky nedovedeme představit. Mančaft si tedy můžete doplnit známými houbičkami či želvami nebo méně známými postavičkami Birdo, což jsou takové ty podivné potvůrky s ještě podivnějšími choboty.
V pozdějších fázích hry začíná samozřejmě značně přituhovat, a tak dojde i na různé strategické postupy.
Vtip je ovšem v tom, že včetně pevně daného brankáře čítá váš tým všehovšudy pět členů. V poli tedy hrajete se čtyřmi postavičkami, což se ukazuje jako naprosto skvělý tah, a to hned z několika důvodů. V prvé řadě se totiž hraje na hřišti o odpovídajících rozměrech, čímž pádem na obrazovce vždy vidíte jeho značnou část, což velmi přispívá k přehlednosti. Zároveň ale máte díky čtyřem hráčům větší možnosti pro nejrůznější kombinace nežli je tomu u již zmíněné FIFA Street, kde hrají v poli pouze tři hráči.
Jak již bylo řečeno, hra postrádá víceméně jakýkoliv smysl pro fair play, a tak se zde fauluje jako na běžícím pásu, přičemž zvládnout přesné a včasné likvidační fauly je jedním ze základních pilířů úspěchu. A kdyby i to bylo málo, je zde stále možnost odpálit některý z likvidačních power-upů. Mezi ně patří například zmražení jedné či několika soupeřových postaviček, které se tím pádem nemohou pohybovat a vám se otevírá mnohem větší prostor pro dobývání branky soupeře, různé ochromující výboje či předměty, které srazí vše co jim přijde do cesty. Čas od času se na hřiště přiřítí ale i téměř až živelná katastrofa, proti které jsou obyčejné power-upy jen slabým čajíčkem. Vrcholem pak je moment, kdy na hrací plochu dosedne obrovský Bowser a
kosí všechno bez rozdílu klubových preferencí. Pokud se ale budete chtít soustředit pouze na rychlé čutání, je samozřejmě možné tyto záležitosti v nastavení vypnout, aniž by to hře nějak výrazně ubralo na atraktivitě.
Hratelnost je totiž tak odladěná a vyvážená, že se Mario Smash Football hraje naprosto perfektně vlastně v jakémkoliv nastavení. Ovládání je velmi jednoduché a intuitivní a stačí skutečně jen několik málo prvních zápasů k tomu, abyste se s ním plně sžili. Vedle pohybu po hřišti totiž stačí vědět, kterým tlačítkem se přihrává a kterým střílí. Samozřejmě je zde na výběr i mezi
přihrávkou po ze mi a vzduchem, pravým postranním tlačítkem navíc můžete přidat do kroku a pohybovat se rychleji, dalo by se vlastně říci, že i sprintovat a lehce pokročilejší hráči nepohrdnou ani speciálními ultra-silnými střelami. Ty fungují tak, že je nejprve musíte „nabít“ a poté se na obrazovce v animaci objeví ukazatel, na němž se poměrně rychle pohybuje posuvník, přičemž účelem je ho stiskem tlačítka zastavit ve vyznačené zóně. Pokud se to podaří, neexistuje na světě síla, která by zabránila vstřelenému gólu. Ten se pak počítá za dva a funguje tak jako obdoba Gamebreakeru, který známe ze sportovních her z produkce EA Big.
V souvislosti se „sprintem“ je potřeba se zmínit i o zajímavé skutečnosti, že zatímco postavičky se po hřišti pohybují poměrně pomalu, díky svižnému pohybu míče je dosaženo ještě svižnějšího tempa celé hry, která se tak stává skutečně velmi živelnou záležitostí, která v našich očích FIFU Street překonává po všech stránkách. V pozdějších fázích hry začíná samozřejmě značně přituhovat, a tak dojde i na různé strategické postupy. Při soubojích s tužšími soupeři se tak začnete přistihovat, že po získání vedení v podstatě již jen bráníte výsledek a betonujete tím, že soupeře za žádnou cenu nechcete pustit na dostřel své branky a podobně. Autorům se tak poměrně slušně podařilo do hry přenést i pár aspektů ze skutečného fotbalu, což rozhodně potěší.
|
|
Vynikající hratelnost
Herních režimů mohlo být více.| Mario Smash Football | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
