„Mamí, kup mi Pikaču.“ S touhle větou se dnes a denně setkává nejedna matka malého dítěte. Fenomén Pokémon ovládl život mládeže. Dnes už si děti nehrají na zloděje a policisty či na schovávanou, jako tomu bylo dříve, dnes jsou v módě hry na Pokémony nebo na Pikaču. Výkřiky z dětských hřišť „Pikaču, volím si tebe“, „Jsi mrtvej, trefil jsem tě Pokéballem“ či „Pika, pika na hlavu, na Pikaču si hraju“ již nejsou jen výplodem chorých mozků žurnalistů, pedagogů či psychologů, ale každodenní realitou, obrázkem běžného života mládeže.
Kdo se s mánií vyvolanou v Čechách televizním seriálem setkal, je seznámen s tím, že tento fenomén nepatří mezi nejlevnější záležitosti a že ačkoliv Nintendo, japonský herní gigant na poli videoher, které s tímto fantasy světem a dvěstěpadesáti různými příšerkami přišlo, dokáže nabídnout malým ratolestem vše, po čem jejich srdce touží, nechává si za to také pěkně zaplatit. A to se už líbí jen málokomu, přesněji řečeno, nelíbí se to nikomu s výjimkou Nintenda, jím licencovaných výrobců pokémonních předmětů a jejich oficiálních prodejců.
Ptáte se, za co se v Čechách nejvíce utrácí? Jednoznačně jsou to herní konzole do ruky GameBoy Color a hry na ně, neboť právě pro ty byly pokémonní hry původně vyvinuty. Po úspěchu Red a Blue verze hry následovaly další a další tituly pro GameBoy Color, z úspěchu těžila i další konzole mateřské firmy jménem Nintendo 64, a když marketing viděl obrovský ohlas malých Japonců či Američanů, podpořil fenomén sběratelskými kartičkami, samolepkami, textilem, hračkami, licencováním Pokémonů na sladkosti a nakonec i televizním seriálem a dnes již třemi celovečerními snímky.
Není tomu tak dávno, co jsme se spolu s kolegy z MF DNES podrobněji podívali na to, kolik utratili lidé v České republice za vše, co s fenoménem Pokémon souvisí. A nutno říct, že čísla, ke kterým jsme dospěli, nejsou nijak optimistická. Za posledního půl roku totiž prodejci v České republice udělali na předmětech s pokémonní tématikou obrat ve výši více než čtvrt miliardy korun a toto číslo stále dramaticky narůstá a narůstat bude vzhledem k novým pokémonním hrám Gold/Silver a celovečerním filmům, z nichž první se u nás začal promítat počátkem března, druhý se do kin dostane příští měsíc a třetí na podzim letošního roku.
Nintendo si mne ruce, lidé pláčou. Japonský herní gigant totiž může s klidem přežít několik dalších let jen díky ziskům, které mu generují Pokémoni. Prodávají mu herní konzole, přinášejí mu miliardy dolarů z licenčních poplatků. pokémonní hry patří s obrovským odstupem k nejprodávanějším titulům v Japonsku, Americe a nakonec i v Čechách a na Slovensku, kde neexistuje komerčně úspěšnější hra i přesto, že ty s pokémonní tématikou nepatří ani zdaleka k nejlevnějším a pod slůvkem GameBoy ještě počátkem loňského roku většina lidí nedokázala vůbec nic představit a někteří jej mohli považovat za hanlivou urážku.
Finanční situace lidí v České republice se přitom nemůže ani zdaleka rovnat s příjmy rodin z vyspělých západních zemí a v případě zábavy na počítačích je to znát zejména na obrovské míře pirátského softwaru, z něhož však Nintendo vzhledem ke speciálním datovým nosičům, takzvaným cartdrigím, strach mít nemusí. Obavy však začínají mít rodiče. Jen těžko se odolává smutným očičkám a prosbám žadonícího synka či dcerky, nekoupit ratolesti vytouženou hračku by mohlo negativně ovlivnit jeho city.
Možná i proto se lidé v zemích Islámu příliš nebránili tomu, když se Pokémoni stali výrokem saúdskoarabského muftího, nejvyššího duchovního činitele, šajcha Abdula Avíze bin Abdulláha na území celého saúdskoarabského království zakázanými. Ačkoliv je oficiálním důvodem podle nejvyšších islámských představitelů fakt, že Pokémoni jsou židovští agenti a sionisté, je více než zřejmé, že pravý důvod je v něčem jiném, konkrétně v jejich ceně. Jeden balíček se sběratelskými kartičkami Pokémonů totiž přijde průměrného státního zaměstnance v Egyptě na čtvrtinu výplaty.
Je pravdou, že v Čechách to v případě sběratelských kartiček tolik peněz není, když si však představíte, že pět obyčejných kartiček s jednoduchým kresleným obrázkem vás přijde na tytéž peníze jako pět bochníků chleba, je jasné, že o rozumné ceně se nedá mluvit ani u nás. A to raději nepočítám pokémonní plyšové hračky, které jsou oproti ostatním dražší řádově o stokoruny, stejně jako hry pro GameBoy Color či Nintendo 64, jejichž cena je také nejvyšší ze všech titulů nabízených pro tyto herní platformy. A i přesto, že se cena GameBoye Color s pokémonní hrou přibližuje ke dvěma třetinám průměrné hrubé mzdy v České republice, zájem lidí neklesá.
Co však klesá, je jejich hotovost, jejich úspory. Japonské příšerky totiž sosají z kapes lidí v České republice i nadále desítky milionů korun, čehož jsou si mnozí manažeři firem vědomi a snaží se z tohoto koláče ukousnout co největší část příjmů. Není se jim co divit, oni sami si legálním prodejem licencovaných předmětů Nintenda tolik nevydělají, největší část zisků z prodeje má totiž Nintendo samotné, ačkoliv se třeba předmětu cestou od výrobce k zákazníkovi nedotkne ani prstem. Všechno dělají obrovské licenční poplatky, a to je kámen úrazu.
Dokud Nintendo nezlevní své licence, nebudou levnější ani Pokémoni a vůbec nic, co s jejich světem souvisí. Je však nad slunce jasné, že Nintendo svou finanční politiku nebude v následujících měsících ani náhodou měnit, nemá k tomu totiž důvod, neboť Pokémoni se prodávají stále dobře. A co to znamená pro nás? Bohužel, pouze jistotu, že pokud se bude cena pokémonních předmětů měnit, pak jedině směrem nahoru. A pak už nás od uragánu v našich peněženkách neochrání nic jiného než podobný krok, jaký učinili muftí v zemích Islámu.
