Role patchů či jejich zdánlivě nekonečné množství je každým rokem víc a víc znát. Tato skutečnost jde ruku v ruce dalšími trendy, které k moderním hrám neodmyslitelně patří. Tituly v takzvaném předběžném přístupu dokážou i přes svoji přiznanou nedodělanost nalákat stále více lidí, kteří jsou ochotní v takové hře utratit spoustu peněz.
Čím dál populárnější jsou i periodicky updatované „live“ prvky ve hrách, které zpravidla mívají za úkol navodit v hráči dojem, že hra XY je v podstatě nekonečná a není důvod běžet za zábavou ke konkurenci. Pokaždé když takovou hru zapnete, čeká na vás nějaký „nový“ úkol, jehož splnění vám vynese určitou odměnu. Stejnému pojetí odpovídají i tolik propírané mikrotransakce, které tvůrci do her často přidávají vedle obsahu zdarma. Čím častěji se ke hře vracíte, tím roste šance, že v ní utratíte i nějakou tu korunu navíc.
Fortnite platí za modelový případ udržované hry, která se neustále obměňuje.
Vývojářská studia i jednotlivá vydavatelství podobné trendy samozřejmě pečlivě sledují. Hranice mezi nedodělanou hrou a titulem s masivní podporou po vydání se povážlivě stírají, a mnohdy se tak setkáváme se slovíčkařením a obratnou slovní gymnastikou jednotlivých PR oddělení velebících dílo jako „začátek vzrušující cesty, která se bude vyvíjet podle přání hráčů.“ Loňský rok se stal pro celý fenomén přímo ukázkový a všemožně zajímavých situací jsme tak měli možnost vidět spoustu.
Největší trhák a zlatý důl, Battle Royale mód pro hru Fortnite je úspěšný mimo jiné i díky tomu, že jej Epic Games neustále zásobují novinkami a všemožnými časově omezenými eventy. Jeho předchůdce, předloňský hit PlayerUnknown’s Battegrounds (PUBG), kterým se Fortnite výrazně inspiroval, získal největší popularitu v době, kdy se nacházel ještě v předběžném přístupu. Oficiálně nehotová hra dokázala oslovit miliony lidí a stala se novodobým multiplayerovým superhitem.
V Electronic Arts zase minulý rok shledali, že jelikož Battlefield V v zamýšlené podobě do konce roku dokončit nestihnou, vydali hru raději v okleštěné podobě a zbytek slíbeného obsahu přislíbili dodělat do března letošního roku. Vánoční sezona se stihnout prostě musí, i kdyby v DICE měli potit krev.
Vzhledem k množství avizovaného obsahu měl Battlefield V vyjít raději až letos v březnu.
Ještě divočeji bylo u raubířů z Bethesdy. O fiasku s jejich Falloutem 76 už slyšel asi každý. Předběžný přístup v „betě“ konané pouhé dva týdny před vydáním hry byl vším možným jen ne dobře míněným testem konaným za účelem zjištění hráčské odezvy a přizpůsobením výsledného produktu požadavkům komunity. Velkou roli ve vydání o dva týdny později hrál patrně fakt, že Bethesda neměla minulý rok žádnou jinou hru a zoufale potřebovala vydat titul, který by přinesl alespoň nějaké zisky.
A jak už to tak v podobných situacích bývá, nervózní vývojáři se v dokumentu z produkce kanálu NoClip celé měsíce před vydáním zaklínali tím, že samotné vydání Falloutu 76 je teprve začátek. Koneckonců něco podobného naznačil i samotný trailer. Výsledek? I když si ze všech stran kritizovanou hru nakonec část fanoušků stejně koupila, Fallout 76 se navzdory slavnému jménu nedostal ani mezi dvacítku nejprodávanějších her v Americe, evidentně poškodil reputaci vydavatelství, vývojářského týmu i značku jako takovou. To říkám jako jeden z těch masochistů, které i tento propadák ve výsledku dokázal oslovit.
Bethesda vydala Fallout 76 i navzdory odmítavé reakci hráčů po „betě“.
A konečně abychom nekritizovali jen za hranicemi, za kandidáta na nejbizarnější situaci můžeme označit i rozšíření Milostné dobrodružství bodrého rytíře Pana Jana Ptáčka pro český Kingdom Come: Deliverance. To vyšlo totiž v tak rozbitém stavu, že z jeho celkového obsahu významný kus prostě vypadl, což způsobilo zmatek i v našich řadách.
Na opačném pólu se pro změnu může vyhřívat Capcom se svým prodejním trhákem Monster Hunter World, který se stal nejlépe prodávanou hrou v historii firmy a pravidelné updaty a obsah zdarma hře vynesly spokojené fanoušky i řadu ocenění kritiků. Chvály se dočkal také kritizovaný No Man’s Sky, kterého tvůrci z Hello Games během loňského roku pravidelně zásobovali velkými updaty a obsahem zdarma. Zda je kritizovaný vesmírný simulátor díky tomu konečně skvělou hrou, je sice nadále sporné, ale hra působí o poznání lépe, než tomu bylo při startu.
Prodejní trhák Monster Hunter World si na obsah zdarma potrpí.
Slibům dostáli i autoři posledního Call of Duty a loňský díl Black Ops 4 je s nebývale s vysokou frekvencí updatován a obměňován obsahem nejrůznějšího druhu. Hodně solidní podpory se dostává i poslednímu dílu série Assassin’s Creed. Kromě poněkud otravných grindovacích misí přidávají autoři do hry pravidelně nový obsah a už tak skvělý titul neustále vylepšují po stránce obsahu i hratelnosti. Rozdíl oproti Battlefieldu V nebo Falloutu 76? Assassin’s Creed: Odyssey působil jako hotová hra už při startu.
A o tom to celé je. Na zmíněných příkladech je totiž vidět, že „živý“ aspekt moderních her nelze hodnotit kladně nebo záporně a musíme jednotlivé případy posuzovat případ od případu. Přidaný obsah nemusí nutně ze špatné hry udělat hru dobrou jen proto, že novinek je spoustu a vývojáři a vydavatelé se s nimi hlasitě chlubí a ukazují ho na sociálních sítích.
Assassin´s Creed Odyssey nabízí po vydání další placený i neplacený obsah.
Sílící význam patchů optimalizujících hratelnost a bugy může na první pohled vypadat jako jasný problém moderních her a posilovat pozici nostalgických hráčů, kteří teskní po dobách minulých, kdy se prostě poctivě udělala hra a bylo hotovo. Jenže si musíme uvědomit, že trend se netýká všech aktuálních her. Není náhodou, že největší problémy mají zpravidla mnohonásobně komplexnější tituly než starý dobrý Prehistoric anebo Atomic Bomberman. Na Red Dead Redemption 2 a exkluzivitách Sony je nelépe vidět, jak moc hře pomůže, pokud se vydavatel nebojí velkých odkladů.
Celá věc má ještě jeden rozměr. V souvislosti s významem patchů je dobré připomenout jednu kauzu datující se do doby uvedení aktuální generace konzolí na trh v roce 2013. Firmy Microsoft i Sony tehdy byly nabádány k tomu, aby nové konzole nebyly závislé na připojení k internetu. Tehdy mi to připadalo jako zcela logický požadavek. Pokud bych si ale dnes přinesl domů disk s hrou a věděl, že jí budu hrát bez stáhnutí jakýchkoliv patchů, byl bych asi pořádně nervózní.
Hollow Knight je fantastická hra i bez moderních „živých“ prvků.
Ne že bych chtěl možnost hraní offline úplně podceňovat. Nemusíte bydlet zrovna v křovácké vesnici, aby vám internet občas přestal fungovat, a je určitě zbytečné, abyste kvůli takové nepříjemnosti byli odstřiženi od možnosti hrát hru pro jednoho hráče. Přesto nepochybuji o tom, že pravidelné připojování konzole k internetu je v dnešní době už holou nutností a stále „živější“ hry jsou na něm logicky závislé.
Pokud vás tento zmíněný trend přesto irituje, nezoufejte. Mezi znaky dnešní doby naštěstí patří i nebývalý výběr v rámci celkové herní produkce, a vy se tak nemusíte bát, že by hry „klasického střihu“ v dohledné době vymizely. Jen si musíte s jejich hledáním dát trochu práce.
