Jeden zimní podvečer sedím uprostřed svého krásného bílého domu a jen tak lelkuji. Za okny se občas mihne potulný pocestný a já přemýšlím, co dnes asi nového na Drachenfelsu zažiji. Jestlipak se objeví někdo z udatných spolubojovníků a vrhneme se, jako každý den, do další zuřivé a krvavé války v Bucaneers Denu? Po očku nakouknu do svého batohu a vidím zkrvavený kord a oštěp, oba napuštěné jedem a notně zrezivělé od včerejších soubojů. Brnění také není v nejlepším pořádku a jeho defenzivní hodnota se povážlivě snížila. Mechanicky zahazuji svou výbavu do odpadkového koše a sahám do bezedných beden pro nové brnění. Z přichystaných zásob vytahuji novotou zářící kryss, prvotřídní výkovek mého mistra kováře, ostře nabroušená kopí jsou uskladněna opodál. Plně vybaven a vyzbrojen se procházím po domě a nakukuji z oken na okolní domy, zda se neobjeví někdo z našeho klanu. Hmm, nikdo nikde... tak na sólovou procházku bude asi lepší zapojit do hry raději mága, nebo bych mohl jít vybrat peníze od obchodníků za prodané zboží, nebo se na to vykašlu a počkám, až se někdo připojí...
Hlavou mi bleskne kacířská myšlenka zkusit, jaké to je hrát na novém českém Ultima Online shardu. Kratičké nakouknutí na stránky a jeden mejlík s registrací vše řeší. Odpověď přišla zanedlouho... "účet zřízen, můžete hrát, přejeme hodně štěstí". První těžké rozhodnutí v nové zemi mne čekalo hned na začátku. Zde totiž nezačíná každý se stejnou postavou, kterou si v průběhu hraní směruje kam chce, ale je zde daný systém povolání. Tak se nadšeně pouštím do výběru, tužka lítá po papíru a vypisuje klady a zápory jednotlivých povolání. Craftsman - mistr dělník, hlavou mi letí statisíce ingotů překované u klanové výhně, nene už jsem si práce užil až až. Warrior - mocný válečník, 150 životů, hmm bezva, ale bude problém sehnat kvalitní brnění a meč, nemůžu jednoduše sáhnout do domku pro zásoby. Paladin - také solidní, 130 životů a ochranná a léčivá kouzla, to mi voní víc, ale problém s brněním je tu stále. Cleric - 100 životů, masivní obrana a spousta ochranných a léčivých kouzel, ale chci spíš útočit, tak asi klerika ne. Ranger - mistr s lukem, to mě nikdy nešlo, asi bych si kuší vrazil šíp do vlastní hrudi. Mage - pan čaroděj, to je něco, co umím, temná magie je moje krevní skupina, ale co to, 60 životů... jejej, to by nešlo, vždyť i se 100 umírám pod halapartnami nepřátel. Necromancer - 80 životů,
může být grand master i v magii, a že bych konečně zkusil tu Originem 2 roky slibovanou necromancii?
Jako čerstvá postavička necromancera se vyloupnu ve městě a koukám se okolo sebe. Tohle poznávám, to je Minoc, město horníků a kovářů. Namířím si to přímou cestou k místní bance. No jo, banka je tam, kde má být, a bankéř na můj povel "bank" vyloupne mou bednu. Jsem spokojen, banka funguje, naberu všechny peníze, co mi byly dány do vínku, a nasazuji do kroku směr obchod - magické potřeby. Prodavač na slova "vendor buy" ochotně vybalí svou nabídku magických přísad. Koulím oči, má všechny druhy a v dostatečném množství. Paráda, zde ještě naštěstí nefunguje kartel výkupčích. Nakupuji tedy pár základních přísad a vyrážím za město.
Křivolaká lesní cesta vede až na vesperský hřbitov. Zvědavě nakukuji přes hřbitovní plot. Partička kostlivců, lichů a přízraků poskakuje na vyvrácených hrobech. Zvažuji své šance a srdnatě otvírám vrátka. Jeden kostlivec se hned obořil z luku a druhý s mečem se rozbíhá mým směrem.
Přece nebudu utíkat před takovou chátrou. Šíp se zabodl s nezvyklou razancí a rána mečem je tu také nějaká silná. Kvapně vyklízím bitevní pole. Hmm, chce to fintu, otvírám vrátka a lákám jednoho protivníka ven. Černý kouř z hlavy napovídá, že obvyklou paletu útočných kouzel budu muset dát na čas k ledu. Nasazuji spolehlivý fireball, kouzlo 3. kruhu. Kostlivci příliš neublížil, ale sprška blesků ze 4. kruhu ho srazila k zemi. Zkouším vybalit kouzlo oživení mrtvého z mé necromancerské příručky, svitek ale zásadně protestuje.
Jasně, jsem necromancer zelenáč, zatím zvládnu vykouzlit tak maximálně tmu a na oživování mrtvol si nějaký ten pátek počkám. Vybírám tedy mrzký peníz ze svého prvního kostlivce a na obzoru se vynoří rudá postava na koni. Obrátka a úprk do lesa jsou mou jedinou obranou. Tváří v tvář rudým player killerům se budu moci postavit nejdřív za měsíc a úprk je zatím jediné rozumné řešení. Fíha, tři hodiny ráno... mažu do postele.
Druhý den k večeru kontroluji těžbu nejcennější rudy na Drachenfelsu a hlavou mi táhne vzpomínka na včerejší den strávený ve světě Dark Paradise.
Přesedám tedy k druhému počítači a po nalogování běží po obrazovce zprávy vyzívající hrdiny k obraně města Cove. Vydávám se tedy pěšky směrem na západ. Ve městě už vidím davy lidí na koních a v plné zbroji. Meče a štíty se lesknou v podvečerním slunci a všude okolo dupot koní, hemžení jak v mraveništi. U banky potkávám starého přítele a on na mne volá "Jéé, já už tu hraji skoro týden". Rozděluje se se mnou o své skrovné zásoby peněz a věcí a vyrážíme do boje odrazit hordy nemrtvých. U městské brány již zuří boj, lichové a kostlivci narážejí na bariéry z těl hrdinů v přední linii. "Raději někam zalez a moc nevystrkuj nos" radí přítel. Dle jeho rady se ukrývám na městských hradbách. Vytahuji z batohu buben a zkouším na příchozí kostlivce použít provokaci. Bubnuji zuřivě a koukám, jednoho kostlivce má hudební produkce rozčílila natolik, že se vrhl na své kolegy. Radost z povedené akce mi zkazí salva šípů. Umírám, ležím na zádech a na bitvu koukám černobíle. Městský léčitel mi vrátil život a všechny věci leží v mrtvole. Smrt byla ten večer na denním pořádku a všude okolo se válela těla lidí a příšer. Prolomení jedné z bran zatáhlo boje až do nitra města a poslední hrstky statečných bojovaly o záchranu místní banky. Posledním zabitým nepřítelem, Lordem Wyrmem,
byla konečně zlomena snaha o vyplenění města. Koukám do mrtvoly wyrma a vidím několik podivných sošek a kvapně mizí... Beru si tedy také jednu. Ukazuji ten předmět příteli a on poulí oči. "To je bronzová socha, je moc vzácná, raději ji někde schovej, bude se jednou hodit". Mezi oddechující hrdiny přispěchal starosta Cove a rozdal všem obráncům truhlu s odměnou. Mrtvoly se pomalu rozpadaly v prach a město se zase vracelo ke svému poklidnému životu.
Stál jsem tam uprostřed náměstí, batoh příjemně zatěžkán bednou se zlaťáky a přemýšlel. Jsem tu druhý den a hned takový bezvadný quest. Vypadá to, že se sem nejspíš zítra zase podívám...
