Snad každých pár měsíců se objeví informace o násilném zločinu, za jehož příčinu jsou označovány videohry. Někteří jedinci i organizace velmi rádi obviňují hry z toho, že můžou za úpadek morálky a nárůst agresivity.
Jestli je to pravda, na tom se samozřejmě veřejnost nikdy neshodne, ale pokud si člověk pročte různé názory a výzkumy odborníků na lidské chování, většinou dojde k tomu názoru, že krvavé videohry mohou psychicky narušené jedince částečně ovlivnit. Ovšem považovat videohry za prvotní spouštěč násilného chování není úplně košer.
Přesto je dost těch, kteří věří (nebo chtějí věřit) tomu, že videohry jsou zkázou lidstva. Digitální zábavě je tak připisována spousta zločinů. Podívejme se na ty nejvíce šokující.
Zřejmě první incident, který spustil diskusi o nebezpečnosti videohry se odehrál v roce 1997. Dvacátého druhého listopadu byl ubodán třináctiletý chlapec Noah Wilson. Zabil ho jeho stejně starý kamarád Yancy Salazar, který mu kuchyňským nožem zasadil několik ran do hrudi a následně ho nechal vykrvácet.
Noahova matka Andrea Wilsonová se nechala slyšet, že za smrt jejího syna může to, že Yancy byl závislý na brutální bojovce Mortal Kombat 3 a věřil tomu, že je postavou jménem Cyrax. Ten měl podle ženy používat podobný „dokončovací úder“ alias fatalitu. Ovšem, to není úplně pádný argument, protože Cyrax žádnou podobnou fatalitu neprovádí.
I to byl zřejmě jeden z důvodů, proč žaloba proti společnost Midway (v dané době se starala o distribuci Mortal Kombatu) podaná matkou neuspěla.
Vychovává Manhunt maniaky?
Extrémně brutální událost se odehrála v roce 2004 ve Velké Británii. Sedmnáctiletý Warren Leblanc ubil k smrti čtrnáctiletého Stefana Pakeeraha. Způsobil mu více než 50 zranění kladivem, a to přesto, že mělo jít o jeho kamaráda.
Manhunt
Warren se nechal slyšet, že zločin spáchal kvůli tomu, že patřil ke gangu a chtěl Stefana okrást. Rodiče Stefana ovšem věřili tomu, že za vše může brutální hra Manhunt od společnosti Rockstar, což vedlo k tomu, že někteří prodejci kontroverzní titul stáhli z obchodů.
Rodina Stefana si najala hlasitého odpůrce videoherního násilí, amerického právníka Jacka Thompsona a jejich cílem bylo získat od společností Sony a Rockstar 50 milionů liber na odškodném. Policie ovšem vyvrátila spojitost mezi hrou Manhunt a vraždou a incident označila jako loupežné přepadení.
Soud tak opět nepotvrdil, že by na vině byla videohra.
Poměrně často jsou hry obviňovány z toho, že mohou za masové vraždy v podobě střelby na veřejných místech, ve školách a podobně. Jeden z nejvíce medializovaných případů se odehrál na střední škole Columbine 20. dubna 1999, kdy Dylan Klebold (17) a Eric Harris (18) zastřelili 12 studentů a jednoho učitele, zranili 21 lidí a následně spáchali sebevraždu. Incident se stal známým jako masakr na Columbine High School.
Krátce po události se objevily informace, že dvojice měla velmi ráda střílečku Doom a samotný Harris pro ni dokonce na amatérské úrovni vytvářel dodatečný obsah. Zmíněny byly i jiné projekty jako Wolfenstein 3D a Duke Nukem.
Někteří z rodičů obětí žádali u soudu odškodnění po 11 herních společnostech, ale znovu neúspěšně. U soudu bylo vyvráceno, že by počínání vrahů mělo přímou spojitost s hrami.
Zabijácká závislost?
Samostatnou kapitolou je závislost na videohrách. Nebudeme si nic nalhávat, je dost jedinců, kteří hrají o něco více, než je zdrávo. Obvykle jsou nejhorším následkem bolavá záda a pár kilo nadváhy. Ovšem najdou se lidé, kteří tvrdí, že dlouhý čas strávený u PC nebo konzole může mít horší dopady.
Například u Shawna Woolleyho (21) někteří věří tomu, že spáchal sebevraždu kvůli závislosti na hře EverQuest.
EverQuest
Došlo k tomu v listopadu roku 2001. Jeho matka Liz poté tvrdila, že za to může právě EverQuest. Shawn dal výpověď v práci a raději než aby platil nájem a další důležité poplatky, investoval finance do hraní.
Shawn byl nalezen na Den díkuvzdání ve svém bytě s prostřelenou hlavou u počítače, na kterém stále běžela inkriminovaná videohra.
Na druhou stranu je na místě upozornit, že Shawn trpěl zdravotními problémy, jako jsou epilepsie nebo ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou), což také mohlo přispět k tomu, že nebyl psychicky úplně v pořádku.
Skutečně mrazivá událost se odehrála v roce 2006 ve Filadelfii. Tyrone Spellman (28) ubil k smrti svou sedmnáctiměsíční dceru, protože omylem zavadila o jeho Xbox, na kterém měl v dané době hrát Ghost Recon. Dívka konzoli rozbila a muže to tak rozčílilo, že ji zabil.
Tyrone se obhajoval tím, že šlo o bratrův Xbox a on neměl 600 dolarů, aby mu ho zaplatil. Tento argument však soud logicky neobměkčil a muž byl odsouzen na 47 let za mřížemi. V době, kdy incidentu došlo, prý trávil hraním sedm až osm hodin denně, takže se samozřejmě mluvilo o tom, že je závislý.
Nicméně občas „přeskočí“ nejen majitelům Xboxu, ale i PlayStationu. Příkladem budiž případ z 29. listopadu 2010. Šestnáctiletý Kendall Anderson z Pensylvánie ubil svou spící matku k smrti kladivem proto, že mu zabavila PlayStation.
Fenomén Grand Theft Auto
Jednou z nejkontroverznějších herních sérií je bezesporu Grand Theft Auto. Tato značka je spojována s množstvím násilných zločinů, ale pravděpodobně tím nejděsivějším je případ, ke kterému došlo v září 2013 v Louisianě.
V dané době byla svým osmiletým vnukem zastřelena 87letá Marie Smothersová, která seděla v obývacím pokoji. Chlapec ji střelil zezadu do hlavy.
Mnozí z toho obviňovali GTA IV s ohledem na to, že ho chlapec hrál. Kluk sice trval na tom, že šlo o nehodu, ale policie to označila za úmysl.
Případ se však nikdy nedostal k soudu s ohledem na věk pachatele.
Grand Theft Auto IV
Grand Theft Auto IV
Ještě před touto událostí došlo k jinému zločinu, který byl spojován se sérií GTA. Sedmého června 2003 byl zatčen sedmnáctiletý Devin Moore kvůli podezření z řízení ukradeného vozidla. Když byl mladík přiveden na stanici, ukradl pistoli jednomu z policistů a zabil dva policisty a jednoho dispečera. Poté nasedl do policejního auta a ujel. Následně byl chycen.
Objevily se informace, že během prvního zatčení prohlásil, že je život videohrou a člověk musí někdy zemřít.
V souvislosti s touto událostí bylo ze strany rodin obětí podáno několik žalob, a to jak na vývojáře, tak na některé prodejce. Hra má totiž v USA přístupnost od 17 let, ale Mooreovi bylo v době, kdy se mu dostala do rukou, o rok méně.
Jak dopadly žaloby, není známo, ale pokud jde o Devina, ten byl v roce 2005 odsouzen k smrti. Trest ovšem zatím vykonán nebyl, stále se řeší odvolání.
Co takhle spálit pár videoher?
Jedna z posledních událostí, která byla médii hodně propírána, se stala 14. prosince 2012. V tento den došlo ke střelbě na Sandy Hook Elementary School. Dvacetiletý Adam Lanza nejdříve doma zabil svou matku a poté se vydal do školy a zastřelil 20 dětí ve věku šest až sedm let a šest zaměstnanců. Poté spáchal sebevraždu. Jde o nejhorší americkou střelbu na amerických základních a středních školách.
Zajímavé je, že média omylem označila za pachatele Adamova bratra Ryana. Ten na Facebooku dal najevo, že má rád hru Mass Effect a toho se samozřejmě mnozí „chytili“. Situace se natolik vyostřila, že na facebookové stránce hry byli tvůrci označeni za vrahy dětí.
Následně ovšem vyšlo najevo, že střelcem nebyl Ryan, ale Adam. Někteří však nehodlali vzít zpět tvrzení, že svou roli sehrály videohry a upozorňovali na to, že Adam hrál Starcraft nebo Dance Dance Revolution.
Shodneme se asi na tom, že to nejsou zrovna extrémně brutální videohry, ovšem některá média to nevzdala a hodlala propojit tragédii s videohrami za každou cenu. Například britský bulvár vyrukoval s informací, že Adam byl posedlý Call of Duty.
To vyústilo v poněkud překvapivou akci, kdy malé město poblíž Sandy Hook uspořádalo pálení videoher s tím, že ti, kteří přinesli hry a hodili je do ohně, obdrželi dárkový certifikát.
Policie se však nechala slyšet, že spojení střelby na škole s videohrami je čistou spekulací a také následné vyšetřování ukázalo, že Adam sice intenzivně hrál, ale obvykle nenásilné tituly.
Přesto tento případ znovu oživil snahu o omezení násilných videoher, došlo dokonce k setkání tehdejšího viceprezidenta USA Joea Bidena se zástupci videoherního průmyslu, aby jednali o brutalitě ve hrách.
Ale k žádným výrazným změnám legislativním změnám nedošlo, přestože se o to mnozí intenzivně snažili (a dál snaží).
Jak už bylo naznačeno, většina výzkumů se shoduje na tom, že neexistuje přímá souvislost mezi hraním videoher a násilným chováním u mentálně zdravých jedinců. Jenže to nezní dost úderně, a tak jsme často svědky (i v našich médiích) toho, že během informování o násilných zločinech je jen tak mimoděk zmíněno, že pachatel měl rád hry jako Counter-Strike nebo Wolfenstein. Přece jen, jde o téma, které je divácky vděčné, tak proč občas neudělat bu bu bu s pomocí videoher. A navíc je zjevně snazší obvinit ze zločinu hry než výchovu, drogy nebo třeba psychické problémy.
